Co soudí šamanská tradice o "ztrátě duší" (Neaspektované Slunce a neaspektovaný Mars)
/Z dopisu/
Podobnosti2 (Astropsychologická hermeneutika),nakl. Sagittarius (c) 2009, str. 224-230 Otištěno se svolením autora ke studijním účelům. Nelze jinde bez souhlasu přetiskovat.
Milá K., mezi Tvým Sluncem a Martem v Beranu ve 3. domě je orbis větší než 9 a menší než 10 stupňů. Přísně vzato, na konjunkci je to příliš velké rozpětí, přičemž žádné další hlavní aspekty tyto planety nemají, takže jde o dvě neaspektované planety. Ale i kdybychom pro Slunce zvolili desetistupňový orbis, obě planety by tak jako tak tvořily tzv. dueto, co je označení dvou planet v konjunkci bez jakýchkoli dalších aspektů.
Klára (Data z důvodu diskrétnosti neuvedena.)
Co soudí současná astrologie o neaspektovaných planetách v horoskopu, si můžeš přečíst v knize G. E. Affentrangera Neaspektované planety. Zkusme se však podívat na tento problém z hlediska šamanské léčitelské tradice, přesněji řečeno, z hlediska toho, co jsme dnes schopni si pod touto tradicí představit. Pro tento účel jsem si vzal na pomoc – vcelku nepříliš uspokojivou – knihu Obrazy duše od D. van Kampenhouta. Součástí této tradice, vztahující se především na sibiřské a mongolské šamany, je podle autora pojetí mnohočetné duše. Na první pohled je patrné, že jde o podobný problém, s jakým se setkáváme v psychiatrii v případě tzv. mnohočetné osobnosti. Jsou zde však rozdíly, které se týkají nejen odlišného pojmosloví, ale i celkového pojetí struktury lidské psýchy. Podle šamanského pojetí má každý člověk duší několik, přinejmenším tři, někdy dokonce až pět. Ve fyzickém těle nepře-tržitě sídlí jedna či dvě duše, které souvisejí s vitální životní silou a individuálním vědomím, zatímco ostatní duše se nacházejí ve větší či menší vzdálenost od fyzického těla, přičemž přinejmenším jedna duše žije údajně ve volné přírodě nebo ve světě duchů. Úkolem šamana je zjistit, zda jsou všechny duše „na svém místě“, případně zda některá z nich nechybí. V takovém případě se hovoří o „ztrátě duše“. Duše se vzdálila sama, ze svých vlastních pohnutek, nebo, jak píše autor zmíněné knihy, „ztratila zájem na tom, co se děje v životě dotyčného člověka“ (lze si docela dobře představit, že svět je přímo zamořen množstvím bloudících, neužilých duší), nebo byla donucena k odchodu pod vlivem vnějších okolností, například v důsledku úrazu nebo traumatu duši také mohou uloupit zlí duchové. Nyní je třeba se zorientovat pomocí jednoduché srovnávací fenomenologie. Tam, kde šaman hovoří o duši, resp. o duších, hovořil Asklépios rovnou o bozích, do jehož pravomoci patří jednotlivé orgány lidského těla, a právě těmto bohům má pacient přinášet příslušné oběti, aby se uzdravil. Z astrologického hlediska je neaspektovaná planeta v některých životních situacích jakoby zcela nepřítomná, neprojevuje se a dotyčný nedisponuje jejím druhem energie, zatímco v jiných situacích se náhle vynoří a projevuje se přehnaným nebo jinak nepřiměřeným způsobem. V Jungově pojetí lidské psychiky jde o komplexy jakožto ohniska energie určitého druhu, vztahující se k příslušným nositelům ve vnějším světě. Slabě nebo nedostatečně se projevující komplex, případně „nepřítomný“ komplex, je buď vytěsněn vědomím, které ho z nějakých důvodů odmítá přijmout do žitého celku osobnosti, nebo je přenesen na jiného člověka, případně na nějakou věc nebo instituci. Šamanská zkušenost k tomu přidává možnost, že komplex sám se z vlastních pohnutek vymaňuje z psychické struktury. A teď si představme, jak by tyto různé léčebné systémy reagovaly na Tvé dvě oddělené nebo vzdálené či nepřítomné „duše“. Asklépios by na základě rozboru Tvých snů dospěl nejspíš k závěru, že bys měla obětovat bohu Apollónovi (chybí Ti sluneční světlo a jeho vřelost, Goethovo „mehr Licht“) a bohu Areovi (inerce přecházející čas od času v horečnou aktivitu). Šaman by se musel nejprve uvést pomocí svých obvyklých prostředků do transu a vyslat jednu ze svých vlastních duší do světa duchů, aby vypátrala, kam se poděly ony dvě zatoulané duše, a až by je objevila, přivedla by je nazpět a spojila je s Tvým fyzickým tělem. Úkolem šamana je tedy navázat kontakt se ztracenou duší, rozmlouvat s ní a přesvědčit ji, aby se vrátila na své místo v psychické struktuře člověka. D. van Kampenhout se domnívá, že zde existuje nápadná podobnost mezi tímto šamanským postupem a Hellingerovými rodinnými konstelacemi (což Hellinger, soudě podle jeho předmluvy k citované knize, nijak nepopírá). V obou případech jde o znovuvytvarování vitální energie prostřednictvím rezonance, čili jde zřejmě o jistý druh Sheldrakovy morfogenetické rezonance: podobné rezonuje s podobným na základě syn-patheia. Základem všech možných podobností jsou samozřejmě archetypy, například otce, matky, dítěte atd., které jsou vrozenou součástí psychiky každého člověka, a proto se účastníci rodinných konstelací mohou (některý více, jiný méně) stát nositeli rolí, o něž při konstelaci jde. Až na svých cestách za léčiteli všeho druhu najdeš toho správného šamana, doufám, že mi pak vylíčíš, jak se mu podařilo objevit a přivést k pořádku Tvé nevyzpytatelné a nepolapitelné Slunce a Marta. Astropsychologie navazuje spíše na asklépiovskou medicínu a používá její symbolický jazyk k vystižení podstatných psychických obsahů a vlastností. Slunce je symbolem vědomí, vůle, tvořivosti, plodnosti a individuální identity. Pokud tyto vlastnosti nejsou vždy člověku k dispozici, může se to stát příčinou zvláštního druhu – řekl bych – disparátní osobnosti. Já jakožto zvláštní komplex, jenž je představitelem principu individuace (je to hrdina pohádek), jakoby čas od času mizel ze scény, neznámo kam. Přirozená otázka „kdo jsem“, tak zůstává stále nezodpovězená. A stejně tak i otázka, co chci, především co chci vytvořit, podniknout, nechat u sebe uzrát (zrání je po čtyřicítce možná vůbec nejdůležitějším tématem). Ztrácí se světlo vědomí (to je, mimochodem, zkušenost, kterou si my ostatní dokážeme představit jen prostřednictvím neptunského zamlžení a obluzení vědomí nebo jako důsledek příliš intenzivního světla, například při letmém pohledu do slunečních paprsků). Co je však podle mého názoru nejvážnější, je to, že Slunce může chybět v situacích, v nichž se má účastnit tanečního reje s Lunou, a to je podmínkou vyrovnané osobnosti, ale i tvořivosti a třeba i obyčejného potěšení ze vzájemného láskyplného spojení Slunce a Luny (co je vnitřní, je i vnější, ale když ono vnitřní coniunctio chybí…). V rámci enantodromie se naopak Slunce a Mars náhle vynoří a projevují trojnásobně silnější energií, která se pak musí nějakým způsobem vybít, například přehnanou a vyčerpávající aktivitou, která však nepřináší uspokojení. Také astropsychologie se musí šamansky pokoušet nejprve o navázání kontaktu s příslušným komplexem, v našem případě s tím, co symbolicky představuje Slunce. První a nejpřirozenější způsob je navázání kontaktu s mužským nositelem Slunce. Skrze něj a s ním je možné se napojit na zdroj sluneční energie. Totéž lze učinit i v případě Marta, což je komplex, který v astropsychologii představuje takové vlastnosti, jako je iniciativa, odvaha, sebeprosazení, činorodost atd. Obrazy postav představujících tyto vesměs mužské vlastnosti jsou všude kolem nás (v typických podobách je nacházíme především ve filmech), a na nich lze vypozorovat, co to znamená chovat se slunečním a martovským způsobem (pro mladé chlapce je to dokonce naprosto zásadní zkušenost). Domnívám se, že Tvůj manžel tuto roli pro Tebe jistojistě hrál – alespoň do určitého období vašeho vztahu. Vaše společná činorodost byla neobyčejně účinná, vytvořili jste přece pozoruhodné dílo. Jakmile Tvůj manžel přestal být v Tvých očích představitelem zmíněných vlastností – což bylo zřejmě důsledkem Tvého přirozeného vývoje -, došlo ke stažení projekce, která se začala chovat na způsob zmíněné odštěpené osobnosti. Když pomineme možnost přenosu na dalšího muže (ve středním věku stále vzácnější), nabízí se možnost přijmout nějakou veřejnou funkci manažerského typu, například předsednictví v nějaké organizaci: v takovém případě je sluneční role vždy nasnadě, její těžiště je však bohužel ve vnějším světě. Ale rozhodně dává možnost si osvojovat vlastnosti, které s tím souvisejí. Tuto možnost sis vyzkoušela a po jisté době ji opustila. Jinou možností je věnovat se některé umělecké tvůrčí činnosti, například fotografování. Skvělou terapií je tanec. Ale to vše jsou věci, které děláš nebo jsi je už zkusila. Umožňují Ti bezprostřední navázání kontaktu se Sluncem i s Martem. Ve svém povolání dokážeš obě tyto energie s úspěchem používat, a je to možná jeden z důvodů, proč je pro Tebe Tvoje práce tak důležitá. Jde však o to, aby se tyto dva druhy energie staly integrální součástí Tvé osobnosti, nebo šamansky řečeno, aby se obě „duše“ navrátily do celku Tvé psýchy a zaujaly v její struktuře své trvalé místo. Takto to ale vypadá, že v okamžiku, kdy odložíš svou „profesionální uniformu“, ony dvě „duše“ se odpoutají, jakoby už splnily svůj úkol.Ale proč s Tebou nechtějí trávit Tvůj volný čas? Není náhodou, že na druhé to působí dojmem, jako bys neustále unikala sama před sebou. Šamanská cesta znamená pátrat po těchto duších, navázat s nimi kontakt a přilákat je zpět do domovského prostředí vlastní psýchy. Je to však podmíněno absolvováním alchymické proměny, jak ji Jung popsal ve své snad nejvýznamnější studii nazvané Psychologiepřenosu: Král a Královna, ponoření do lázně, coniunctio, smrt, vzestup duše atd. Bez tohoto zprostředkování se šamanská „duše“ může kdykoli znovu odpoutat a vzdálit se od celkové osobnosti. Vážným důsledkem odpoutanosti oněch dvou faktorů symbolizujících mužskou energii (Slunce a Marta) je ztížená možnost dialogu, a to tím spíše, že je ve 3. domě Tvého horoskopu je Cheirón, který ukazuje místo osobního traumatu. Třetí dům je domem komunikace, výměny poznatků a zkušeností, vzájemného sdílení, bezprostředních vztahů ke svému okolí a schopnosti se vyjadřovat, popsat druhým svou zkušenost, sdělit ji a očekávat odpověď, a také schopnost reagovat na to, co druzí říkají. Zdálo by se, že přítomnost Jupitera a Merkura, dvou planet, které symbolizují schopnost pohnání a vyjadřování (pojetí a pojem), je zárukou toho, že toto vzácné nadání bude možné bez obtíží uplatnit, a to i literární formou. Avšak konjunkce těchto dvou planet předpokládá jejich oddělenost, aby mohlo dojít k jejich plodné spolupráci (vzájemnému zrcadlení). Tento úkol však při realizaci naráží na nepřítomnost dvou forem energie, která je pro uskutečnění tohoto úkolu nezbytná (Slunce a Marta). Je zvláštní, že při tom vázne zejména přiměřená reakce na to, co říkají druzí. Není pak na co navázat, rodící se rozmluva se rozplyne v niveč. A ti, kteří Ti chtějí něco sdělit, pak mají dojem, jako by promlouvali do prázdna. Ujišťuji Tě, že je to velmi nepříjemný pocit. Jak možná víš, ve svém výkladu Lility/Černé Luny (Podobnosti) jsem do 3. domu horoskopu umístil symbol Sfingy. Tvoje Sfinga čas od času zajímavě a dokonce zábavně promluví. Ale pak se na několik staletí opět odmlčí a na nic dalšího už nereaguje. Když si pomocí šamanské imitace, resp. jungovského „zranění léčitele“ představím situaci, o níž tu hovoříme, dostanu se do zvláštního stavu neosobnosti (depersonalizace): Jsem to Já? Je něco doopravdy moje? Říkám něco, co se mě týká? Přitom mě napadá, že obnova by mohla spočívat ve vědomé regresi, která by vedla k elementárnímu, skoro bych řekl dětskému egocentrismu (Já, Já…), od něhož by bylo možné se skoro jako na počátku Stvoření odrazit k dialogu, a ten neustále procvičovat: Já-Ty, Já-Ty… Nominalistická nálepka, jaká se v takových případech obvykle přilepí dotyčnému na čelo, totiž „bipolární porucha osobnosti“, mi připadá směšná. Jde naopak o to bipolaritu vyvolat. Znovu se musím odvolat k onomu moudrému rabínovi, který označil vědomě rozdvojenou duši za podmínku její celistvosti a zdraví. Jen tak totiž může dýchat: vydechnout – a rozdvojit se, nadechnout se – a znovu se spojit. Rozdvojení vždy trochu bolí, znovusjednocení je slastné. Ergo: vytoužená slast se děje na způsob znovusjednocení.