Znáte své znamení? Které to je? A víte vlastně, proč jste to či jiné znamení? Předpokládám, že své znamení znáte. A že se s ním třeba i více – nebo méně – ztotožňujete. Určitě však ne zcela a ne ve všem.
Běžné charakteristiky onoho znamení při našem narození jsou v západní astrologii celkem známé. Že Beran je aktivní či prudký nebo umanutý. Že Býk je pomalejší nebo více zaměřen na praktické a příjemné stránky života. Že Blíženci jsou zvědaví nebo šikovní. Že Rak je citový nebo domácký. Že Lev je hravý a možná sebestředný. Že Panna je pracovitá. Že Váhy jsou společenské. Štír tajuplný. Střelec má dobrodružné založení. Kozoroh je více formalistou. Naopak Vodnář je dosti neformální a překvapivý. A Ryby proměnlivé, chaotické nebo tvůrčí. A to jsem zmínila jen některé z mnoha dalších charakteristik těchto znamení. Jak jsem napsala – více či méně se s charakteristikou toho konkrétního znamení přítomného při našem narození více – či méně – ztotožňujeme. Ne ve všem, ne zcela.
Je však s podivem, že v západní kultuře, přes její racionalitu a technologický rozvoj, stále udržujeme povědomí osobní souvztažnosti k nebesům. A tak již malé děti brzy pochytávají zprávu o tom, že jsou v nějakém znamení. Co to ale opravdu znamená?
Když se zeptáte, třeba na dovolené v zahraničí, nějakého cizince jiné rasy, aniž byste tušili, jak starý je, či odkud pochází, jakého je znamení, a on odpoví poukazem na znamení, jež máte i Vy, co jste se dozvěděli? Že je narozen v určitém časovém období trvajícím zhruba od 20. až 23. dne nějakého kalendářního měsíce do zhruba 20. až 23. dne následujícího měsíce. A je vám celkem šumafuk, kterého roku to je. Platí to rok co rok co rok.
Je to časový interval, který se označuje názvem určitého znamení. Takovým znamením může být třeba Lev (červenec – srpen). Ale proč je to název právě toho konkrétního znamení – a ne jiného? A proč to platí rok co rok co rok? Ať už se člověk narodil kdekoliv na světě
Slunce označuje znamení sluneční
Běžné užívání slova znamení totiž označuje průchod Slunce určitým znamením zvěrokruhu. Těchto znamení zvěrokruhu je, jak známo, dvanáct.
České názvy znamení od tzv. nultého jarního bodu (což je počátek znamení Berana) jsou: Beran – Býk – Blíženci – Rak – Lev – Panna – Váhy – Štír – Střelec – Kozoroh – Vodnář – Ryby.
Slunce prochází těmito znameními v celkem pravidelném rytmu. Na celý okruh má Slunce 365 kalendářních dnů, setrvává tedy v jednom znamení zhruba těch 30 až 31 dní. Někdy se trochu ty hraniční dny jednotlivých znamení posouvají (20., 21. až 23. den v měsíci). Je to dáno tím, že znamení je dvanáct, kalendářní rok má 365 dnů. To je číslo, které když podělíte dvanácti znameními, vám právě dá ten malinko rozostřený výsledek. Že každým znamením prochází Slunce (v našem pohledu ze Země) těch 30-31 dní. A jednou za čtyři roky se „přesnost“ pohybu Slunce dorovnává přestupným dnem v únoru navíc. Takže se v některém měsíci posune i hraniční datum zvěrokruhového znamení.
Platí tedy, že ze všech astrologických komponent je určitě ve znamení, v němž jste se narodili, přítomno Slunce. Proto by se správně mělo říkat, a někdy se tak říká, že jde o SLUNEČNÍ ZNAMENÍ.
Vnitřní Slunce
Slunce je symbolem zlata. Žluté barvy. Jasu. Přirozené autority. Nejen jako astronomické těleso. Nanejvýš jako těleso, které něco symbolizuje. Symbolizuje naše vnitřní Slunce. Přidržme se známé zásady: Jak nahoře, tak dole …. I v naší osobě „svítí“ Slunce.
Tak jako svítí Slunce na obloze, tak svítí Slunce v nás. Podle slunečního znamení tedy můžeme nahlédnout, jak to naše osobní Slunce chce svítit. Jak chce zářit. Co chce osvětlit. Jak a v čem chce „přesvítit“ druhé. V čem se chce zviditelnit. Např. se chce se prosadit či vítězit (Beran). Nebo tvořit (Lev, Váhy, Ryby). Nebo více vědět (Blíženci, Střelec). Nebo vhodně organizovat práci, lidi, společnost (Panna, Kozoroh). Nebo osvětlit, co je skryté (Štír, Ryby). Nebo být autoritou pro své nejbližší (Rak, Lev, Váhy). Nebo zářit blahobytem (Býk) či svou výjimečností (Vodnář). Opět vybírám jen něco z možných charakteristik.
Podle znamení, ve kterém máme Slunce, tedy můžeme do určité míry rozpoznávat, jakým způsobem chce být naše Já zářivé. V čem se chceme zaskvět. V čem toužíme být přirozenou autoritou. Nemusíme si tyto sklony dokonce ani uvědomovat! Projevují se – více či méně – jako určitý „vrozený“ sklon. Jako určitá tendence v našem chování. Dokonce to více či méně platí, byť bychom se k astrologii stavěli jen kriticky.
Astrologie vznikla z empirie a intuice a je zrcadlem
Samozřejmě že z hlediska „přísné“ vědy usilující a přesnost je astrologie jen „pavědou“. Astrologie vskutku není vědou – je spíše na pomezí umění, psychologie, esoteriky, trochu i vědy. Vyrůstá z dávné a stále živé a obměňující se zkušenosti lidí a z dávné a stále živé intuice lidí. Můžeme si vypomoci připodobněním k teorii temperamentů, která vznikla v antickém lékařství. Teorii vypracoval Galenos (129-199 n. l.) podle Hippokrata (460-370 př. N. l.)
Jde o čtyři temperamenty (sangvinik – cholerik – melancholik – flegmatik) stanovené na základě čtyř tělních tekutin. Za jednu z nich byla v antice i středověku nesprávně považována černá žluč. Přestože má tedy tato teorie „vyvrácené“ předpoklady, typologie sama je dál více či méně platná. Spíše se do ní promítly zkušenosti a intuice (vhled), jak to s povahou lidí je. Podobně i astrologie má svou pravdu, nestojí na „vědeckých“ základech. Předpokládám, že o tom vás přesvědčovat nemusím. Co však chci zdůraznit, je ona zásada „Jak nahoře, tak dole, jak dole, tak nahoře“. Nejdůležitější je v ní možná to slůvko JAK. Je to slůvko klíčové pro PŘIROVNÁNÍ. Pro analogie.
Není to fyzikální Slunce na obloze, které v určitém znamení při našem narození by bylo fyzikální příčinou některých našich povahových sklonů. Ostatně jsme se mohli narodit za hluboké noci, kdy bylo třeba Slunce na opačné straně vůči zeměkouli. To určité postavení Slunce ve zvěrokruhu při narození jen ZRCADLÍ ty dispozice, jež jsou s tím zvěrokruhovým znamením „provázány“. Samozřejmě – Slunce působí i fyzikálně. Je nám někdy s ním teplo, někdy jeho výbuchy působí zvýšené elektrické napětí a my jsme třeba podrážděni apod. Tyto fyzikální vlivy však s tím, o čem budu psát v rámci psychologické astrologie, nesouvisí.
V psychologické astrologii (vlastně v moderní astrologii všeobecně) je celý ten kosmický rámec s astrologicky využitými prvky chápán jako ZRCADLO člověka. Je to jako pohled do vodní hladiny. Vodní hladina zrcadlí naši tvář. Není příčinou naší podoby.
Jak lidi přišli na to kosmické zrcadlo? Inu – to už jsem zmínila. Na základě obrovské zkušenosti a intuice. A kdo vytvořil tu možnost zrcadla? Nevíme. To je už otázka, na kterou si zkuste odpovědět sami.
Slunce jako symbol našeho vědomého Já
Zpátky ke Slunci. Tak jako Slunce vrhá jas na Zemi a vše, to, co osvětlí, tak podobnou roli hraje v nás vědomí. To co vstupuje do „světla“ našeho vědomí, poznání, uvědomění si. Proto Slunce symbolizuje v člověku vědomí, nikoli nevědomí. Vlastně z této analogie těžili osvícenci, když svou epochu nazvali „osvícenstvím“. Rozuměli tím právě epochu rozumu, vědění, poznání.
Slunce však v psychologické astrologii symbolizuje i vřelost, spontánnost, hrdost či tak trochu i pýchu. Schopnost poskytnout se druhým či světu (tak JAKO Slunce dává nám svou energii). S tím rovněž souvisejí tak důležité rysy jako sebevědomí, seberealizace. (Sebe – Slunce). Podle znamení Slunce při našem narození (a tedy i v našem horoskopu) lze usuzovat na to, jak se naše Já, sebevědomí a seberealizace projevují. Samozřejmě v psychologické astrologii nahlížíme Slunce v horoskopu ještě v dalších souvislostech (konstelacích, aspektech), ale to prozatím ponechávám stranou.
Slunce „samo o sobě“ je tedy symbolem psychického reflektoru, světla. Je symbolem vědomí. Symbolem vědomého Já. Totiž toho, s čím se naše vědomé Já jaksi snadněji ztotožňuje. Vlastně místo toho, abychom říkali, že Já je to, co o sobě víme, tak bychom měli říkat, že Já je pouze to, co si myslíme, že o sobě víme. A to bývá dost málo. Co naše nevědomí, emoce, kterým naše vědomí neporučí – aby vznikaly či nevznikaly?
Znamení Slunce totiž není zdaleka to jediné, které charakterizuje naši osobnost. Důležité je přinejmenším rovněž znamení Luny.
Příště si tedy budeme vyprávět o dalším důležitém znamení naší osobnosti. O znamení, kde máme Lunu. Proč je znamení Luny neméně důležité, než znamení Slunce? Proč raději budu psát Luna místo Měsíc. Jak žijí muži svou Lunu? Jak oni „rodí“? Co to zrcadlí Luna v naší psychice? (poznámka)
* * * * A malá – již tak trochu předvánoční – rada na závěr. Chcete-li posílit vědomí své nebo blízkých osob – vhodné jsou dárky zlaté či zlatisté, nápadnější, reprezentativnější. Chcete-li posílit emocionalitu a empatii - vhodné jsou dárky stříbrné či v šedých, stříbrných tónech, které souvisejí s domovem, ale také se vzpomínkami, dětmi anebo prostě tím, co máme rádi (a nemusíme se tím pyšnit na veřejnosti).
Poznámka: Tento další článek pod názvem "Paní Luna" najdete v odkazu zde.