Astrologie / homeopatie / psychologie
© Rudolf Starý
Podobnosti (1) 2005, nakl. Sagittarius (c). Použito se svolením autora.
Pro indiv. studijní účely. Bez souhlasu autora nelze jinde přetiskovat! Pozdní Jungovu psychologii lze oprávněně charakterizovat jako hermetickou. Znamená to, že je příbuzná s ostatními hermetickými naukami, především s astrologií a homeopatií. Je proto na místě položit si otázku, co mají tyto tři nauky společného.
Astrologie, homeopatie i Jungova archetypová psychologie pátrají po pravzoru tvořícím kostru individuálního lidského příběhu, případně události. Tímto pravzorem je v konečné instanci mýtus. Astrologie hovoří o konstelacích, homeopatie o konstitucích, psychologie o komplexech. Vzhledem k tomu, že astrologie má k dispozici základní strukturu tohoto pravzoru vyjádřeného v symbolice znamení, planet a domů, může sloužit jako východisko při pátrání po něm. Na druhé straně symptomy, s nimiž pracuje homeopatie, nabízejí nepřeberný zkušenostní materiál, který představuje “tělo” této struktury (kostry); homeopatie kromě toho nabízí prostředky – čisté tvary v podobě potencovaných léků -, pomocí nichž lze tuto strukturu dotvořit. A konečně psychologie poskytuje svým výkladem celistvý obraz člověka a jeho příběhu. Indický homeopat Rajan Sankaran dokázal v této nepřehledné změti faktorů postřehnout jádro věci. (Rajan Sankaran, Duch homeopatie, Klub homeopatie Sportinvalid, 1996) Vychází z předpokladu teleologického charakteru lidského života (s odvoláním na Hahnemannův Organon, par. 9). Lidský život má své vrozené určení (telos) a smysl, jenž spočívá v úsilí o jeho naplnění. Toto vnitřní určení (entelechie jakožto vnitřní plán, záměr, zacílenost) je vrozené, resp. zděděné. Nevzniká tedy teprve v průběhu lidského života. Pravzor, podle něhož se rozvíjí, má, jak si Sankaran uvědomuje, “minulostní” charakter. To znamená, že má kořeny v blíže neurčené minulosti, takže neodpovídá podmínkám, v nichž v přítomné chvíli člověk žije. Z psychologického hlediska lze říci, že tento vzorec je archetypický, čili je vrozený a člověk s ním už přichází na svět v linii své “rodinné karmy”. Freud se domníval, že tento vzorec vznikl v době raného dětství. Sankaran tento předpoklad nesdílí. Jeho stanovisko je blízké Jungovu, který zastával názor, že se v dětství poprvé projeví to, co je součástí vrozené psychické výbavy dítěte.
Archetypický vzorec (konstelace, konstituce, komplex), na jehož základě se rozvíjí individuální lidský příběh, je skutečným zdrojem života člověka: poskytuje mu prvotní podněty, tvaruje ho a zásobuje ho životní energií. Problém je v tom, že jej nelze aplikovat v jeho prvotní, dalo by se říci “radixové”, a tedy archetypové, mytické - podobě. Je nezbytné jej přizpůsobit existujícím životním podmínkám. Jinak se tento zdroj života stane zdrojem nutkavých stereotypů a bludů, a tedy zdrojem frustrací a nemocí. Z tohoto hlediska je úkolem člověka přizpůsobit vrozený pravzor (mýtus) konkrétním životním podmínkám, zpřítomnit jej, a to znamená proměnit jej a dále jej kultivovat. Jen při splnění této podmínky se z obecného pravzoru může vyvinout individuální příběh. Jádrem tohoto úkolu je převedení věčnosti v časnost čili vtělení do konkrétních životních podmínek. Rozvinout a naplnit svůj příběh – na základě jeho mytického pravzoru – znamená podle Sankarana žít zdravým životem. Nemoc vzniká v okamžiku, kdy člověk jedná pod nutkavým tlakem tohoto pravzoru a snaží se jej uplatňovat v nezměněné podobě. Sankaran to objasňuje na jednoduchém, ale názorném příkladu člověka, který prchá před psem v domnění, že prchá před lvem. Jeho reakce zahrnuje jednak vrozený, bezděčný způsob chování – prchá před nebezpečným zvířetem -, jednak představu, že tímto zvířetem je lev. Sankaran označuje tuto mylnou představu rovnou jako blud. Pokud je dotyčný člověk pod vlivem takového bludného vzorce chování, nepomohou mu žádné léky, ať už uklidňující, nebo povzbuzující. Prvním krokem k jeho vyléčení, říká Sankaran, je ukázat mu, podle jakého pravzoru se chová, a zároveň mu vysvětlit, že jeho chování je v dané konkrétní situaci – pes, nikoli lev – nepřiměřené, a proto přehnané, nevhodné a nakonec zbytečné. Jinými slovy, jde o to vysvětlit mu, podle jakého pravzoru (mýtu) žije, resp. podle jakých obecných vzorců se chová, aniž je přizpůsobil svým skutečným životním podmínkám. Tento druh neadekvátního chování zahrnuje také reakce těla. Zánět, říká Sankaran, je nepřiměřenou, a proto přehnanou reakcí těla na podnět, který není natolikzávažný, aby tělo muselo reagovat tak přehnaným způsobem. Zjistit nepřiměřenost svého chování a svých reakcí lze nejprve na úrovni vědomí. To je záležitostí astrologie a psychologie. Dále je možno tuto nepřiměřenost učinit předmětem reflektovaného prožitku, především díky umění. Věda se něčím takovým nezabývá. Skrze myšlení a představivost se toto poznání dostává i do lidského těla. Tělo však vyžaduje informaci na své vlastní, tělesně-látkové rovině. A zde nastupuje homeopatie se svými “informačními prostředky” ve formě potencovaných léků. Homeopatický lék zřejmě dokáže navodit v lidském těle prapůvodní archetypický stav a umožňuje mu tak “uvědomit si” nepřiměřenost jeho reakcí. To, co Sankaran nazývá bludem - a to je třeba zvlášť zdůraznit - , je tedy na jedné straně životodárným pravzorem – konstelací, konstitucí, komplexem -, který člověka nese a vyživuje. Bludem – a zdrojem nemoci – se stává tehdy, jestliže není správným způsobem vtělen, tj. zpřítomněn a ztvarován podle konkrétních životních podmínek. Alfou a omegou všech tří hermetických nauk je tedy přiměřená realizace vrozeného archetypového pravzoru v procesu individuace. Z astrologického hlediska lze pro ilustraci Sankaranovy myšlenky uvést podobný příklad, jako je jeho příklad člověka prchajícího před psem v domnění, že je to lev. Žijeme-li určitou planetární konstelaci na archetypové, mytické či “radixové” úrovni, tj. v té podobě, v jaké nám byla dána při narození, znamená to, že nežijeme v přítomném čase, nýbrž v neurčité “minulosti”, a právě tato zvláštní časová diskrepance je příčinou životních selhání, nezdarů, nedorozumění, konfliktů a nakonec i psychických a tělesných nemocí. Jestliže nezpřítomním a tedy nepřizpůsobím vhodnou metamorfózou například konstelaci Mars/Saturn podmínkám, v nichž žiju, má to za následek vznik nutkavého stereotypu, který se projevuje tak, že si vždy znovu najdu “partnera do hry” – otce, manžela, učitele, vedoucího, náhodného cestujícího v metru atd., – proti jehož autoritě se neustále bouřím, napadám ho a dávám mu vyzývavě najevo, že neuznávám jeho autoritu. Přitom podléhám bludné představě v Sankaranově smyslu, tj. žiju v domnění, že dokud nepřemohu silou (Mars) toho, kdo mi údajně brání v normálních životních projevech (představitele Saturna), zůstanu trvale znevolněný, uvězněný, zkracovaný o svá práva a o možnost sebeprosazení. Blud tedy spočívá v tom, že se chovám jako mytická postava, například jako antický hrdina, v každodenním životě, který ode mě naopak vyžaduje “civilní” chování. Jestliže zpřítomním a odpovídajícím způsobem “vtělím” pomocí některé metamorfózy konstelaci Mars/Saturn, a to podle možností, jaké mi životní podmínky nabízejí, znamená to mimo jiné, že
* * *
Z hlediska spolupráce uvedených tří hermetických nauk by bylo samozřejmě ideální, kdyby bylo možné přiřadit ke každé astrologické konstelaci odpovídající paralelu v podobě obrazu některého homeopatického léku. To je bohužel možné jen v hrubých rysech a ve velmi omezené míře.
Jako příklad paralely mezi astrologickou konstelací a homeopatickým lékem si můžeme uvést na jedné straně obraz homeopatického léku Fluoricum acidum, na druhé postavení Urana v 8. domě, případně Urana jako vládce tohoto domu. Uran v 8. domě/Uran vládcem 8. domu
Podívejme se nejprve na příznaky, jimiž se vyznačuje tato konstelace. “Ti, kdo mají Urana v 8. domě,” píše H. Sasportas (Howard Sasportas, Planety a znamení v domech horoskopu, Sagittarius 2000), “trpí mnohdy nutkavým sklonem oprostit se od své instinktivní přirozenosti a vyhnout se náporu... emocí”. Sasportas má na mysli takové emoce, jako je žádostivost, žárlivost, vztek, závist apod.
Ve výčtu charakteristických rysů této konstelace můžeme pokračovat. Emacipační sklon Urana v 8. domě se vztahuje také na všechny intimnější vztahy, především na manželské soužití. Postavení Urana v 8. domě naznačuje:
Fluoricum acidum S naznačeným obrazem uvedené konstelace nyní porovnejme obraz homeopatického léku Fluoricum acidum. Za hlavní téma tohoto léku označuje Sankaran “nepřijatelný vztah, který je třeba zrušit”. V Syntetickém Repertoriu je tento lék uveden pod rubrikami:
Dalšími příznaky jsou:
Situace Fluorica acida, říká Sankaran, je tedy situací člověka, který své manželství pokládá za neuspokojivé a nevyhovující, a proto se chce rozvést. To ovšem neznamená, dodává hned, že mu okamžitě předepíšeme tento lék. Závisí to na mnoha dalších faktorech, především na tom, zda dotyčný člověk jedná pod tlakem vrozeného bludného vzorce chování, anebo je jeho snaha vymanit se z nevyhovujícho vztahu vskutku oprávněná. * * *
V této souvislosti se nabízí srovnání s dějovou situací filmu Nevěsta na útěku, v němž hlavní roli ztvárnila Julia Robertsová. Je známo, že herečky hrají velmi často role, které souznějí s jejich individuálním astrologickým typem nebo homeopatickou konstitucí. Jejich chování v životě se do značné míry podobá chování hrdinek, jež ztělesňují ve filmech. Uranistický vztah této herečky k tématu zasnoubení a manželství je všeobecně znám. Vztahuje se nejen k rolím ve filmu (dalším filmem v této řadě je Svatba mého nejlepšího přítele), ale i v životě (několikeré zrušené zasnoubení a rozvod). V horoskopu Julie Robertsové není sice Uran v 8. domě, ale je jeho vládcem, což dodává tomuto domu jasně uranistický charakter a koresponduje to s hereččinými vlastnostmi, jež jí usnadňují “uranistické” role. © Rudolf Starý, Podobnosti, 2005
|