Brexit ? Brexit ! - 1. část
© Lenka Adamová (NeptunicA), 25.6.2016
Brexit je probuzením ze spánku do polospánku. Ke skutečnému probuzení ještě povede cesta delší dobu. Jsem zastáncem EU i nadále. Ale EU neobstojí bez důkladné proměny.
K obhajobě společné Evropy chci říci: Nemělo by se v evropské ústavě ani jinak pozapomínat na to, že Evropu tvoří její kulturní a hodnotový základ. Jím je antika a mýtické kořeny jednotlivých národů, mimořádný vklad židovské kultury, a zejména pak křesťanství, jež ke sjednocené Evropě nejvíce přispělo. Není nic bez výhrad, problémů a vážných pochybení. A jistě si i křesťanství, katolicismus, zasloužil a ještě zaslouží zpytující pohled. Přesto Evropa stojí na křesťanských základech, které jsou mnohem demokratičtější, lidštější, realističtější i duchovnější, než by se všem kritikům dohromady zdálo. Dobře o tom pojednává např. kniha Giovanni Reale „Kulturní a duchovní kořeny Evropy“ (Milano 2003, česky CDK 2005) Oč jde, to vyjádřím po svém, jako laik a zdůrazním tyto společné tendence Evropy:
Pan Juncker se po výsledku Brexitu vyjádřil – rozvod je bolestný, avšak že šlo stejně o manželství bez lásky. Ovšem jako kdyby zapomněl, že manželství z rozumu může být mnohem, mnohem trvalejší a pevnější – pokud ovšem OBĚ strany v něm začnou s úctou spolupracovat. Rozum a především pak úcta k druhému jsou základem dospělé lásky. Jakou úctu však představovala byrokracie a zároveň svévolnost administrativy EU? Pan Juncker, resp. EU jako kdyby nevěděly, že pro lásku jsou důležitější úcta a respekt, než nejrůznější direktivy a resentimenty. Vraťme se ale k tomu, že sjednocovací tendence Evropy, včetně Británie, existovaly od antiky. Vzpomeňme, že dějiny a kulturu Evropy jako celek ovlivnily
Sny o sjednocené Evropě zastával Erasmus Rotterdamský, Dante Alighieri, Jan Ámos Komenský (jenž svými návrhy předstihl několik století). Kosmopolitní ideje zastávali osvícenci, zejména francouzští. Nelze ovšem pominout ani jiné myslitele, u nás např. Františka Palackého. A mnoho mnoho dalších významných evropských osobností v průběhu všech století. Ve 20. století to byl také např. významně i Winston Churchill! Více o tom pojednává přehled na stránkách euroskop. Seskupení Samozřejmě existovala v minulosti konkrétní evropská politická a státnická seskupení, ať už na základě rodové posloupnosti, nebo úmluv. Již zmíněná Svatá říše římská sjednocovala Evropu od 11. stol až po novověk. Součástí Svaté říše římské bylo i České knížectví. Později České království (Zlatá bula sicilská). Součástmi byly i významná soustátí, jako:
Komunistický puč a ztráta západní orientace po 2. světové válce nás přivedly jako satelitního poskoka k SSSR. Je třeba si uvědomovat, že se můžeme pouze obracet jen jedním ze dvou protikladných směrů (představa "absolutní" suverénnosti je velmi falešná). Jedním směrem je to k ruskému východu. Druhým směrem k Západu. Ten západní považuji za své rodiče, za svou rodinu, byť s problémy. Pořád je to lepší než být v ruském "pasťáku". Evropský "Západ" obsahuje stále reálnou šancí kritizovat a vymést byrokraty. Zatímco v Rusku vymetou s kritiky. Ale zpět k EU. Po 2. světové válce zesílily snahy po sjednocování Evropy. Hlavními důvody byly zabezpečení míru, překonání nacionalismu, umožnění společného trhu pro blahobyt. Sjednodovací kroky po 2. světové válce (viz wiki/Dějiny_Evropské_Unie) už od 40. let zahrnovaly řadu novodobých seskupení. Např. Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropské sdružení volného obchodu (ESVO), Římské smlouvy, EHS a Euratom. Následovaly Účetní dvůr, Evropský měnový systém (EMS), ECU, Jednotný evropský akt (JEA). A posléze Schengenská dohoda (5 signatářských zemí, 1985). Následovala Masstrichtská smlouva (1992) a tedy Evropská unie, zastřešující integrační aktivity. Poté vznikla jednotná měna – EURO (1999 dohoda, 2002 měna). A EU se rozšiřovalo o další státy. Narůstala však bohužel byrokracie, jež má možná kompenzovat či maskovat neschopné chaotické vedení. A také neschopnost řešit nejvážnější problém – imigraci poslední doby. Což vede k růstu nacionalismu v evropských státech. Ale také k tomu, že ze společné rodiny odcházejí ti, co vědí „lépe“, jak by rozumná správa měla vypadat. Británie si uchovávala svůj REALISMUS a CTIHODNOST v dosavadní rozumné náklonnosti i realistickém odstupu k EU (vydobyté výjimky). Avšak směsice chaosu a byrokracie EU se pro ni stala nedůstojnou. Brexit je tedy třeba vnímat jako vážné napomenutí. A jako výzvu. Jako praktický úkol. Nikoli k ublíženým výlevům představitelů EU, nebo k pouhému "hašení" požáru. Je výzvou k vážně míněné a funkční transformaci. Bude třeba nejen:
A upřímně řečeno: přinejmenším a v prvním kroku pryč s J.C. Junckerem. S tím mstivým malým člověkem. A také M. Schulzem a podobnými byrokraty. V nejbližší budoucnosti se bude na území Evropy rozhodovat mezi
Že na to Rusko spoléhá, je nabíledni. Tomu nefandím. To se mi příčí. Budoucnost vidím v novodobém dynamičtějším a velkorysejším spojeneckém Západu. Nikoli v staronovém báťušovském (carském) Rusku s jeho potěmkinovskými vesnicemi úspěchu. A tak končím se zvoláním jako na začátku: Brexit? Brexit! EU? EU! Poctivě proměněné. Douška na závěr: pro web a fcb NeptunicA připravuji astropsychologickou glosu k tomuto příspěvku. To bude 2. část. |