Brýle mámení a astrologie - 1. část

Rudolf Starý ©

Revue PROSTOR, ročník VIII /č.29, podzim  1994. Užito se svolením R. Starého.
Text je určen pro studijní účely. Nelze jinde otiskovat bez svolení autora.        

Hlediště „divadla světa“

Řekli jsme na začátku (viz Gemma 11/93, Prostor 1/94 a 2/94), že metafora „divadla světa“ znamená nejen shakespearovské: svět je scéna, na níž hrajeme role svěřené nám osudem, ale že v této dantovské „božské komedii“ vystupuje člověk také jako režisér a spoluaotor a zároveň je i divákem v hledišti tohoto divadla. Ten, kdo nevystupuje v žádné roli ve hře, jež se právě hraje, nebo zrovna nepíše či neupravuje scénář dalšího dílu svého životního příběhu, nepřestává být proto ještě součástí „divadla světa“ alespoň jako divák. Po skončení svého výstupu jako by se odebral do hlediště, aby tu zaujal místo, které je mu zde vyhrazeno.

I hlediště našeho pomyslného divadla, za jehož pravzor jsme si zvolili antické divadlo na Taorimině na Sicílii (pro nádherné místo, na němž je zvlášť patrná přítomnost všech čtyř živlů, z nichž je upředen svět), je rozděleno na způsob renesančního „divadla paměti“ (viz Frances A. Yatesová: The Art of Memory) na dvanáct částí, odpovídajících dvanácti znamením zvířetníku. (Ještě v proslulém Shakespearově Globe byl na stropě vyobrazen zvěrokruh jako připomínka trvalé souvislosti tohoto „mikrodivadla“ s vesmírným „makrodivadlem“.) Znamená to, že ten, kdo ve svém horoskopu má zvláště silně zdůrazněné (akcentované) znamení Berana (Slunce, Měsíc, Ascendent, příp. několik planet v tomto znamení nebo v 1. domě), vlastní permanentní vstupenku do té části hlediště, která v diváckém půlkruhu přísluší právě tomuto znamení. Je tomu tak proto, že z tohoto místa v hledišti může pozorovat děj odehrávající se na scéně z úhlu, jenž je mu jako typickému Beranu nejpřiměřenější. Odtud uvidí děje odehrávající se na scéně ve správném martovském horizontu. Jeho pohledu tak neujde nic, co do tohoto horizontu vnímání tematicky patří: začátky nových příběhů, propukající násilí, soupeření, odvážní muži prosazující své smělé plány, velké sportovní výkony, bodnutí dýkou.

Typický Lev zasedne na místo vyhrazené znamení Lva, aby odtud pozoroval dění na scéně v horizontu své vlastní, typické tematiky: suverénní herecké projevy (Robert Redford), velké tvůrčí činy, triumfální průvody (vjezd královny Kleopatry do Říma), spontánnost a vitalitu (Sanktus Grossfallos ve Felliniho Městě žen) atd.

Zvláštností dějů na „divadle světa“ je, že probíhají všechny současně, takže rozdělení hlediště na různé horizonty vidění („televizní kanály“) je přirozené a nutné. Zmíněnou postavu Felliniho Grossfalla si s největší pravděpodobností nevšimnou diváci v lóžích vyhrazených znamení Panny nebo Ryb, kdežto z míst určených pro znamení Lva vystoupí tato postava výrazně do popředí.

Divácká předpojatost

Jak je zřejmé, odpovídá rozčlenění hlediště typickému povahovému založení diváků, jejich vrozenému způsobu nahlížení na svět, jinak řečeno, jejich vrozené předpojatosti. Každému z nich jako by v okamžiku jeho narození byly přiděleny brýle typické pro jeden z dvanácti základních zorných úhlů astrologického zvířetníku. Nebo abychom se vrátili k metafoře dvanácti televizních kanálů: jako by se každý díval na totéž představení jedním z kanálů, který odpovídá jeho psychickému založení, a tedy i jednomu z typických způsobů vnímání a hodnocení světa.

Horoskop s rozestavěnými planetami a načrtnutými domy zachycuje symbolicky krystalickou mřížku psýchy, zvláštní druh „rastru“ nebo mentálních brýlí, skrze něž se díváme na svět. Tato vrozená mentální předpojatost je něčím zcela přirozeným, a pokud chce divák vidět svět na svůj vlastní, autentický způsob, také nezbytným. V opačném případě by se totiž musel spokojit pouze s obecně ustanovenými a schválenými vzory a normativními brýlemi, což by mu sice umožnilo, aby se ve světě „správně“ orientoval, avšak jako lidská individualita by byl zcela konformní a tuctový. Nikdy by neobjevil svou vlastní totožnost, nikdy by si nedokázal odpovědět na otázku, kdo je on sám a jak vypadá svět viděný jeho vlastníma očima. Viděl by svět jako každý druhý.

Je tedy třeba rozlišovat mezi předpojatostí (Leibnizovou apercepci a Husserlovou intencionalitou) jako přirozenou a nutnou psychickou predispozicí – a předsudečností jako neadekvátním a nepřiměřeným postojem ke skutečnosti, který spíše mate a tím či oním způsobem zkresluje obraz skutečnosti. Teprve když dokážeme vidět svět ze svého vlastního, přirozeného, a tedy autentického úhlu, můžeme ho takto, tj. předpojatě (neboť vždy je to obraz, na němž se v té či oné míře podílíme, nikdy to není obraz promítnutý na „prázdný papír“ – tabulam rasam našeho vědomí pouze z vnějšího světa) podrobit kritice a zařadit do širších souvislosti. Poznání, které se tváří nepředpojatě, je buď specifický případ vědeckotechnického a priori budovaného na určitých předem definovaných předpokladech (čili na speciálním případu předpojatosti), nebo velmi častý případ předsudečnosti, která je slepá vůči svým vlastním a priori, a proto je vystavena výronům iracionální a nevědomé zaujatosti.

Astropsychologicky je zřejmé, že spor mezi opravdovostí vlastní povahy a její normativní podobou se odehrává na ose 4. a 10. domu. Hrot 4. domu (Immum Coeli) představuje ony hloubky lidské přirozenosti, o níž hovořil Hérakleitos, když ji označil za bezmeznou a nevyčerpatelnou. Lidská duše se zde ukazuje ve své nejvlastnější podobě: jako cosi nejniternějšího a nejsubjektivnějšího, v čem jsme nejvíce sami sebou; je to místo naší psychické identity, zde jsme skutečně „doma“, „u sebe“. Zde také má, jak se zdá, svůj původ i náš „způsob zaujatosti“, náš úhel pohledu, jímž se díváme a v němž vnímáme a zakoušíme svět.

Na ose 4. a 10. domu se odehrává i dramatický spor mezi Simmelovou pospolitostí (Gemeinschaft) a společností (Gesellschaft), mezi rodinou a kmenem, etnickými zvláštnostmi obcí a krajů na jedné straně a obecně platnými zákony občanské společnosti na druhé. Civilizační a kulturní úroveň státu závisí na tom, jak se podaří nalézt pro tento přirozený protiklad vhodné formy, v nichž by se obě tyto tendence mohly prosazovat, aniž by došlo k potlačení nebo zanedbání jedné z nich.

Novověká věda se svými „objektivně“ platnými zákony představuje pokus, jak se vyhnout Immum Coeli čili neurčitým a proměnlivým (vládcem 4. domu je Měsíc) hloubkám lidské subjektivity. Ale ani věda se nemůže vymknout, jak se pokusíme ukázat, svému specifickému případu předpojatosti. I ona musí splácet daň za to, že vůbec vstoupila na scénu světa, protože tam je možné vstoupit jen za předpokladu, že zaujmeme jeden z typických postojů ke světu, čili za cenu jistého druhu předpojatosti. Z astropsychologického hlediska se ukazuje, že i postoj tzv. vědecké nezaujatosti předpokládá jistý druh apriorní zaujatosti.

Světová scéna

Podívejme se na dění na scéně „divadla světa“ nejprve z většího časového nadhledu. Součástí kartesiánského paradigmatu, na němž je založena novověká věda (resp. modernismus), je představa, že svět, v němž žijeme, můžeme nahlédnout jednak nezaujatě, jednak přímo, přičemž neutrálním prostředníkem je zde rozum, který tak plní ryze instrumentální funkci. Toto přímé nahlédnutí je možné za předpokladu, že ke světu přistoupíme jako k předmětu. Znamená to, že nejprve musíme přerušit všechny své přirozené vazby s celistvostí světa (12. dům), vydělíme se a vystoupíme z něj (Ascendent, 1. dům). Tím se staneme činným faktorem (subjektem), zaměřujícím svou činnost na „zbytek světa“, který se tímto aktem proměňuje v cosi jiného, od nás odděleného a odlišného (objektem); a stejným způsobem zaměřuje svou činnost i na ostatní lidi, kteří se tak stávají druhými (osa 1.-7. dům).

U zrodu novověku (a modernismu) stojí tedy z astrologického hlediska princip Marta, znamení Berana a 1. dům zvířetníku. Znamená to, že na pomyslném horoskopu světových dějin byl právě tento princip na počátku novověku neobyčejně silně zdůrazněn (akcentován). (Nepřekvapuje proto, že tvůrce novověké filosofie René Descartes měl sám údajně několik planet ve znamení Berana.)

Kartesiánské paradigma, usilující o objevení a formulování objektivně platných zákonů, se tedy rozvíjí ve znamení Berana, resp. v jeho úhlu zaujatosti. Člověk se stává subjektem: předtím označoval pojem subiectum to, co tvořilo podklad (sub-stanci) věcí. Základním vzorem chování se stala extrovertní činorodost: předtím to byl aktivní nebo kontemplativní život. Svět sám se změnil v předmět (objekt), tj. v něco jiného, na co se nyní zaměřuje činnost člověka: je třeba se jej zmocnit, proniknout do něj, zpracovat jej, učinit z něj nástroj pro další použití, zdolat jej jako překážku, zneškodnit, donutit, aby sloužil atd. To vše jsou typické rysy chování, které astrologie spojuje s principem Marta a znamením Berana jako určitými formami energie působící ve vesmíru a projevující se zejména u dravých zvířat a u člověka.

Na vzniku tohoto druhu technické civilizace, která byla přinejmenším z poloviny pro lidstvo neobyčejným dobrodiním, se však svými tematickými předpojatostmi podílely výrazněji také některá další znamení a příslušné planety zvířetníku (pro uklidnění „kausalistů“: jiné formy energie, jež zvířetník pouze symbolicky zachycuje).

Zvlášť významný je podíl znamení Blíženců, Panny (Merkura) a Vodnáře (Urana). Ale i znamení Býka svým důrazem na soukromé vlastnictví, materiální hodnoty a smyslové požitky spojené s těmito hodnotami (hédonismus) spoluvytváří základy moderní průmyslové civilizace. Tato civilizace má některé výrazné merkuriální rysy, a to jak ve vztahu ke znamení Blíženců, tak i znamení Panny (Merkur je vládcem obou těchto znamení).

Znamení Panny zahrnuje nejen tradiční „práci, službu, hygienu“ atd., ale je navýsost ekonomickým znamenám. Panna analyzuje, rozlišuje (intelligere) užitečné od neužitečného, hledá způsoby, jak toho využít, kalkuluje, snaží se „ekonomizovat“, tj. dosáhnout co největšího výsledku při co nejmenších nákladech (ang. economize znamená šetřit, hospodárně využívat), je obezřetná a snaží se pojistit proti všem nepředvídanostem, vytváří vztahy nadřízenosti a podřízenosti v pracovním kolektivu, vede k práci a učí pečlivosti, má důvěru jen k materiálním věcem (Panna je stejně jako Býk zemské znamení), je důsledně empirická při vnímání reality a svět vidí skrze podvojné účetnictví „má dáti-dal“.

Stejně významná pro utváření soudobé civilizace je planeta Merkur i ve znamení Blíženců, přičemž její význam s přicházejícím věkem informačních systémů ještě dále poroste. Opět nejde jen o tradiční znaky tohoto znamení jako obchod, písemné a mluvené formy vyjadřování, výměnu informací atd. Je to dnes především mohutný průmysl počítačové techniky, nejrůznějších nosičů informací, mimořádný vliv televize ve společenském životě atd.

Jestliže tato, ale i některá další znamení zvířetníku se podílela podstatně na vzniku moderní průmyslové civilizace, bylo to především proto, že se uplatnila vahou a přitažlivostí svých typických vizí světa a preformující silou odpovídajících druhů energie (Mars, Merkur, Uran). Jinými slovy, moderní svět vznikl z předpojatosti především těchto horizontů vidění světa, které se dokázaly prosadit nejen u některých jedinců a skupin, jejichž vnitřní dispozice byly podobné (jinými slovy, jejichž individuální horoskopy vykazovaly stejné akcenty), ale prosadily se i v celosvětovém měřítku jako základní civilizační přístupy a vývojové tendence, jako přednostní společenská témata, cíle a formy řešení. Parní stroj, jak víme, byl znám již ve starověku. V tehdejším převažujícím civilizačním horizontu však nevzbudil žádnou zvláštní pozornost: jako by vůbec nebyl. Stejně tak se již ve starověku vědělo, že Země se (ve skutečnosti) otáčí kolem Slunce. Pro tehdejší účely však dokonale vyhovoval ptolemaiovský geocentrický systém. Patří k paradoxům vývoje lidského vědění, že heliocentrickému systému se dostalo přednosti poté, co se renesance znovu seznámila s ústředním postavením Slunce v astrologické symbolice.

Tematická předpojatost v individuálním horoskopu

Řekli jsme, že struktura horoskopu odráží strukturu lidské psýchy (mikrokosmos), jak se ustavila v okamžiku zrození jako momentální, místní a individuální korespondence s „duší světa“ (Animae mundi), tj. s mundánním postavením planet (makrokosmos).

Tato struktura je s to symbolicky zachytit, v čem je vlastník horoskopu zvlášť disponován čili které schopnosti má více k dispozici než ostatní; předznamenává zároveň i určitý vzor chování a přístup k druhým lidem, preferenční témata a typický způsob vidění světa; lze z ní také vyčíst způsob citových reakcí, sledované cíle, naděje atd. Horoskop jako a priori pojatá psychická struktura je tedy přesným vyobrazením předpojatosti, s níž každý jedinec přichází na svět.

Zvlášť nápadná je tato předpojatost v případě výběru dominantních, určujících témat, jimiž je každý nucen se pak v životě více či méně zaobírat a která se často ukáží jako témata celoživotní. Říká se, že dobrý spisovatel má své jedno velké téma, které se pokouší stále znovu zpracovávat. Totéž lze, často v ještě nápadnější podobě pozorovat na díle filosofů a myslitelů.

Řekli jsme dále, že moderní civilizace se utvářela a rozvíjela podstatnou měrou ve znamení Býka (Venuše v Býku a 2. domě). Hlavním tématem tohoto zemského, materialisticky zaměřeného znamení je hodnota a její analogické varianty: vlastnictví hodnot, hromadění (materiálních hodnot), vymezení soukromé vlastnické sféry, pocit vlastní hodnoty (sebehodnotí), smyslové užívání hmotných věcí, resp. schopností s tím spojené.

Téma hodnot (materiálních, tělesných, smyslových) se stalo ústředním tématem dvou myslitelů, kteří ideově snad nejvíce ovlivnili naší dobu? Karla Marxe a Sigmunda Freuda. U prvního to byla teorie hodnoty a zbídačování (znehodnocení lidské existence), u druhého teorie libida, resp. nauka o pudu k životu a pudu k smrti (Erós a Thanátos).

Při rozboru a výkladu myšlenkového nebo uměleckého díla splňuje horoskop úlohy tzv. „druhé strany rovnice“, jak o ní hovoří Jung v souvislosti se svou charakteristikou soudobé psychologie jako více či méně zdařilé autentické osobní výpovědi několika jedinců (tuto charakteristiku lze koneckonců vztáhnout na společenskou teorii vůbec). Bez této „druhé strany rovnice“ nejsme s to posoudit daný myšlenkový nebo umělecký výtvor z celistvého hlediska.

Každá teorie nebo myšlenka se především vztahuje k určitému okruhu idejí nebo témat, jejichž výběr nezávisí jenom na tzv. společenské objednávce, ale také na určitém typu vrozené vnímavosti (předpojatosti) ve vztahu k aktuálním problémům doby.

Jak Marx, tak i Freud upřeli svou pozornost na problematiku hodnoty, resp. sebehodnotí. Vědomá formulace problému a jeho cílevědomé sledování se v astrologii spojuje zejména s postavením Slunce v určitém znamení – na rozdíl od Ascendentu, který symbolicky představuje instinktivní, impulsivní, vždy znovu se bezděčně prosazující přístup ke světu.
Dokončení příště

2. část (dokokončení)  nebo
zpět na seznam textů RS