Dotazy a odpovědi V průběhu seriálu se objevilo několik dotazů. Dnes se k nim souhrnně vrátím. Zároveň znovu uvedu některé základní principy psychologické astrologie.
V pokračování nazvaném Maturita se hovořilo o tom, že se paní L. ujala své Lilith a nyní ostatní "deptá, ničí, trápí a irituje". Znamená to snad, že máme být ve svém životě záměrně zlí?
Žádný člověk není ani jenom dobrý, ani jenom zlý. Veškeré dispozice mají z astrologického hlediska svůj rub i líc. Například Neptun vnáší do světa (a do lidské duše) opojení, ale také klam, mam a rozklad. Merkur je bohem pocestných a obchodníků, ale také zlodějů. Saturn přináší chlad a kamennou strnulost, ale také řád a krystalizaci (formu). Venuše nepřináší jen krásu a harmonii, ale projevuje se také neschopností vyhraněného morálního stanoviska (Venuše dá za pravdu každému - touží se líbit, být za dobře s každým). Pluto (jenž byl jako planeta objeven až v tomto století) ztělesňoval odedávna hlubinnou polaritu smrti a života, sexuality a bohatství, zotročení i dominance - a za tím vším se skrývá naše autentické jádro (jak jsme si to připomínali v souvislosti s mytologií). A tak bychom mohli pokračovat. Snad jen Lilith, která odmítá Boha a člověka, ztělesňuje temné a bolestné tóny vzdoru a pomsty. Avšak i ona patří do celku lidské duše – jako zkouška, jako veškerá ostatní polarita stvořeného světa. (Protipólem Lilith je možná Chiron, jenž přináší odpuštění a léčbu skrze bolest.)
Žít v souladu s duší
Archetypy (ztělesněné astrologickou symbolikou) jsou možnostmi ukrytými v naší duše. Žít v uměřeném souladu s vlastní duší a kosmickým řádem (tedy také Bohem) považovali za dobré už staří mágové, astrologové a alchymisté.
Odmítat však tuto celistvost, bohatost , rozpornost a polaritu vlastní duše - to je zlé. Propadnout jednostrannosti nebo inflaci (čili nafouknutí, přemíře) určitých dispozic - to je zlé. Podléhat sebeklamu a nevidět se "se vším všudy", nevidět svůj vlastní psychický "Stín", své odvrácené stránky - to je zlé.
Nelze tedy určit jen z horoskopu, že je někdo "dobrý" nebo "zlý". Více se dozvíme teprve z porovnání horoskopu s jeho nositelem a životem. Jak se mu podařilo přijmout to, co je v jeho sudbě "lepší" a "horší"?, Co sám na sobě pochopil a vybojoval? Nepřenáší na druhé odpovědnost za to, čeho se sám neujal? Tvrdit jen na základě horoskopu, že je někdo "dobrý" a jiný "zlý" je stejně nemožné, jako zkoušet jen z horoskopu poznat, zda jde o muže či ženu. To nelze.
Horoskop je totiž spravedlivý. Všichni máme mužské, i ženské vlohy, všichni máme všechny planety-archetypy, všichni jsme mnohostrunným nástrojem. Zároveň jsme každý jedinečnou melodií! Ale umíme tuto svou melodii na svůj nástroj zahrát opravdu v plné škále a bohatosti tónů, na všech strunách?
Psychologická astrologie nám nabízí zrcadlo, jak rozpoznat svou melodii, kdy a proč se mění v dobovou odrhovačkou, co je naším leitmotivem (komplexem), jaké máme hlubší, temnější a vyšší, světlejší tóny, které partie nám půjdou lépe a které hůře. A přitom se neustále mění "rejstříky".
Například tvořivost 5. domu se dnes může uplatnit nejen v "podobě" dětí, ale plodem tvořivosti může být firma, umělecké dílo, kniha, inovační projekt atd. Stěží v těchto (a dalších) variantách mohla uvažovat astrologie minulých epoch. Archetyp (princip) zůstává týž - ale jeho manifestace jsou nespočetné.
Proto se psychologická astrologie nesoustřeďuje na vnější události života, jejichž proměnlivost je nevypočitatelná a nevyčerpatelná, nýbrž na psychologické téma, jež se za událostmi skrývá. A pak se hledají další varianty, jak toto téma (problém, komplex) prožít, přijmout, pochopit - a proměnit.
Psychologická astrologie tak mnohem více respektuje odpovědnost a svobodu člověka vůči vlastnímu údělu a životu! Další základní principy psychologické astrologie jsme si vysvětlili v první stati tohoto seriálu, která byla uveřejněna v čísle 39 loňského ročníku Astra.
Tím že přijmeme, co je v nás "skryté", "temnější", "odvrácené" či "zlé" se nestáváme zlí, naopak. Jde totiž právě o to, abychom prožili, vědomě přijali a psychicky zpracovali i své skryté, horší či negativní stránky. Jinak je tak jako tak vnucujeme světu. V příběhu Maturita "svou" Lilith vnutila paní L. ředitelce. Ten, kdo chce být jen "dobrý" a "duchovní", je zvláštním způsobem posedlý. Vzpomínáte na mnicha-asketu z Drdovy pohádky Dalskabáty, hříšná ves?
Více pochopení a hry
Pro své dispozice máme najít uměřenou míru, neboť nároky archetypu stejně nelze nikdy vyplnit. A tady jsou disharmonické aspekty leckdy ku prospěchu. (Jedna z vašich otázek se týkala právě tohoto problému.) Napjaté, drsné, disharmonické aspekty (zejména kvadrát, opozice, polokvadrát) se projevují traumaticky a nutí nás klást si otázky. Pátrat po příčinách problému. "Harmonické", hladké aspekty nám otázky nekladou, tam se totiž snadno s dispozicí ztotožníme. Například nositel trigonu Neptun/Slunce se "hladce" ztotožní s vírou (Neptun) svého otce (Slunce), aniž ho napadne o ní pochybovat, ač to je třeba víra značně pochybená (např. v budoucí komunistický ráj).
Ostatně úsloví "být s něčím na kvadrát", "být s něčím v křížku" znamená s něčím se potýkat, něco si vybojovat - nejspíš sám na sobě. Ale zároveň je třeba "nést svůj kříž". Snášet svůj úděl. Přijmout ho. Skrze svůj kříž spějeme vzhůru. (Alespoň doufám.)
Časem třeba pochopíme, že jsme pouze "nositeli" či zprostředkovateli mocných, archetypových sil. Že se s nimi nemáme ztotožňovat, ale pouze již užívat v přiměřené, lidské míře a s vědomím jejich polaritních stránek! Jsme herci na Divadle světa. A tak šťastným okamžikem lidské existence bezesporu je, když se nám podaří do života vnést více pochopení a více hry.
Vraťme se nyní k paní L. z úvodního dotazu. Paní L. má konjunkci Luna/Lilith-Černá Luna. Přitom není ani jen Bílou Lunou, ani jen Černou Lunou (ostatně to nejsme žádná z nás!). Ale poté, co lépe pochopila, kým opravdu je (v tom lepším i horším), mohla se "své" Lilith "ujmout" uvolněnějším, herním způsobem. To jsem ale zlá, říká si paní L., to jsem ale krásně zlá. (Nepřipomíná vám to něco?) Předvádí Lilith jen do určité míry - už ji ani neodmítá, ale ani se s ní neztotožňuje. A tak "její" Lilith působí citově jitřivým, nikoli už citově ničivým způsobem. A to je, myslím, dost podstatný rozdíl.
A o to právě jde. Část archetypové energie máme vrátit jako obět na oltář příslušnému božstvu. Máme mít k bohům-archetypům opravdový vztah, uplatnit je a respektovat ve svém životě - ale máme mít od nich také odstup. A to platí o všech astrologických dispozicích. Snad právě to je cesta k správné míře. A dospět ke správné míře považovali dávní "staří" za dobro.
