Světový hlas a české srdce

Ema Destinnová - výročí narození (26. 2. 1878 - 28. 1. 1930)

(c) M. Lenka Adamová (text, malba)

Publikováno v knížce Astromedailonky, 2021

Ema Destinová (Emmy Destinn), světově proslulá operní pěvkyně, oplývala jedním z nejkrásnějších hlasů 20. století.  Vystupovala zejména před první světovou válkou na prestižních scénách světa. Byla podobným fenoménem jako Enrico Caruso, s nímž také účinkovala.  Její cesta k opeře však zprvu nebyla snadná. A snadný nebyl ani její život. Zahrnoval oslnivé chvíle i hluboká psychická dramata. Byl naplněn láskou k umění i láskou k přírodě. Ale láska lidská ji leckdy mučila. 

Ema Destinová, nar. 26. 2. 1878, 23:59 LST (23:01 UT), Praha, CZ. Data: astro.com, RR-AA. Domy Koch.

úplné údaje astro.com  nebo astro-seek 

Mládí

Původním jménem Emílie P. V. Kittlová pocházela z bohaté rodiny.  Její otec z rodiny sládků a pivovarníků patřil k vřelým vlastencům. Byl ctitelem české kultury, přítelem a mecenášem mnoha českých umělců a osobností. Matka byla hudebně nadaná, jemná žena. Avšak  uměleckých ambicí se vzdala s ohledem na pět dětí, jež manželé spolu měli. Byla křehkého zdraví a zemřela, když bylo Emě dvacet a čekala ji umělecká kariéra.  Oporu však měla Ema v otci, který se v ní viděl. Ema byla talentovaná od dětství. Již v pěti letech se učila na housle a v  osmi vystupovala jako „zázračné dítě“. Také hrála na klavír, na mandolínu, kytaru, harmoniku.  Nejvíce ale vynikala svým zpěvným hlasem – jeho sílou, intonací, barvou. Otec jí umožnil  pěveckou přípravu a hudební vzdělání, např. ve Vídni. A protože jí cíleně směřoval na operní dráhu,  zajistil pro ni též dramatické vzdělání pod vedením Otilie Sklenářové-Malé.

 Vlohy

Ema však zprvu vůbec nebyla rozhodnuta, jak se zaměří. Byla totiž výjimečně všestranně talentovaná.  Nějaký čas váhala, čemu dát přednost: kariéře houslové virtuosky?  Či skladatelky? Herečky či pěvkyně? Malířky? Spisovatelky?
 
Svou první divadelní hru napsala v šestnácti letech. A tři její dramata měla brzy po sobě premiéru. Literárně se projevovala po celý svůj život. Psala poezii (básnické sbírky), povídky, romány, dramata, libreta. Ani novinařina jí nebyla cizí.  Ostatně si nechala do pasu zapsat  vedle pěveckého povolání také literární.
Rovněž překládala. Řečem se totiž učila snadno a rychle, s dokonalou výslovností. I v tom se projevoval její hudební cit. Mluvila bezvadnou němčinou, klasickou francouzštinou. Nejlépe jí vyhovovala italština. Věrně mluvila anglicky. I z ruštiny překládala, ale považovala ji za těžkou. 
Česky, svou rodnou řečí, mluvila  lahodně. Měla smysl pro všemožné jazykové nuance češtiny.  Užívala jí košatě a vytříbeně, a to jak v mluvě, tak v písmu. Vpravila se i do nářečí, jak ukazuje např. baladický příběh Stromy zrazené lásky, který umístila do prostředí Stráže nad Nežárkou, kde trávila poslední léta svého života.  Po celý svůj život neúnavně psala dopisy všem, které měla ráda. Ale ve vztazích jí osud tolik nepřál. Bylo to dáno její komplikovanou povahou.

Povaha

Od mládí byla Ema neklidná, živelná,  vznětlivá a snažila se unikat drilu.  Pamětnice Marie Bajerová uvádí: „Byla vtipná, přímá až bezohledně, pohrdala konvencí. Svou duševní převahou vítězila i nad krásnějšími družkami. Velmi brzy měla kolem sebe houf vzdělaných ctitelů.“ 1/
Nebyla v mládí nijak zvlášť hezká – prý připomínala svým tmavým zjevem cikánku.  Temné stíny skrývala též její povaha. Trpěla čas od času trudnomyslností a uzavírala se zcela do sebe.
V její povaze lze zahlédnout také vášnivé tóny. Zvláště když do jejího života vstoupila láska a sex, důležité fenomény, které v budoucnu až tragicky ovlivnily její  život. 
A přitom stále zůstávala romantičkou. Jak napsala v r. 1906: „Co je život? Čím je pravá jeho cena? Vše mění se a všechno prchá – snění však naše a fantasie nestárne.“ 3/
Tyto protikladné rysy její povahy naznačuje horoskop. Nyní do něj nahlédneme. Všimnu si jen některých konstelací, důležitých pro pochopení Emy.

Výjimečnost a nezkrotnost

Rozložení planet v horoskopu je ve tvaru zvaném Držadlo vědra. To je tvar, kde je jedna až dvě planety pospolu naproti těm ostatním. To držadlo bývá v horoskopu zvláštní dominantou – představuje důležitější psychickou energii, která „vyčuhuje“. U Emy  tuto nápadnou energii představuje Uran jako držadlo. A navíc i sama tato planeta  (podobně jako znamení Vodnáře) symbolizuje výjimečnost, vzdorovitost, geniálnost.  Svobodomyslnost. „Jsem zvyklá stále něco tropit, můj duch musí být neustále zaměstnán, pakli to není, začínám být nemocnou a omrzelou“, píše o sobě Ema. 3/
Výjimečné dispozice naznačuje také znamení Vodnáře, v němž má Ema dvě planety, jež charakterizují osobní vlohy. Merkur souvisí s komunikací slovem a písmem, také s mimikou a gesty atd. Venuše pak symbolizuje tvůrčí talent, umělecké dispozice. Obě energie ve Vodnáři ukazují možnou (a u Emy skutečnou) tvůrčí, uměleckou výjimečnost a nezávislost.

Zhroucené vztahy

V mládí svým kamarádům panovačně vládla. Než se hluboce zamilovala. Na sklon k osudovým vztahům ukazuje její ascendent ve Štíru.  Vyvoleným se stal jeden mladý fešák z předměstí, šampion v cyklistice. Ale nedopadlo to dobře, mladík ji odmítl. „Střetl se s Eminým temperamentem, příliš vášnivým, dobyvatelským a zaměřeným na sebe… jsou to v podstatě vlastnosti mužské…“  3/ Situaci Ema neunesla a pokusila se o sebevraždu. Pak už byla ve vztazích opatrnější, ale i tak se jí nedařilo.  Na jedné straně potřeba svobody (Venuše ve Vodnáři), na straně druhé touha po osudovém vztahu.  V dalším životě své  četné obdivovatele většinou odmítala – byť šlo o takové osobnosti, jako E. Caruso či G. Puccini.  Zatímco ve vztazích, kterým se otevřela, prohrávala.
Ztroskotal její nejdelší, deset let trvající vztah s francouzsko-švýcarským pěvcem Gillim. Také vášeň k jistému lesnímu inženýru, v němž objevila pěvecký talent a pečovala o něj, skončila  zklamáním. Provdala se jen jednou. Až v roce 1923 za letce J. Halsbacha, který byl o mnoho mladší než ona.
Byl to její poslední vztah. Ale i ten ztroskotal. Halsbachovi zpočátku imponoval její věhlas a zřejmě i majetek. Ale obojí vzalo za své a s nimi od stárnoucí Emy odešel i on.  Ema se začala stranit lidí a upadla do sklíčenosti.  „Nevěřte lidem, zklame vás každý.“ Po této temnotě už nový jas nepřišel, nacházela ho už jen v milované strážské přírodě.

Její hlas –  temnota a jas

Všimněme si nyní 7. domu v horoskopu Emy.  Tento 7. dům,  jenž spojujeme  s partnerskými vztahy, ovlivňuje v jejím horoskopu Pluto a Mars ve znamení Býka.  Znamení Býka charakterizuje smyslnost, ale také  „vlastnický“ sklon ve vztazích. Obě planety, které tu vidíme, archetypově souvisí se znamením Štíra. Pluto je jeho novějším a Mars tradičním vládcem.  A protože má Ema ascendent ve Štíru, vládcem jejího života je planetárně Pluto-Mars. Pluto (Hádes) souvisí s osudovostí, Mars s dobyvačností. 
 
Dokonalým vyjádřením jejích protikladů, tj.  touhy po nezávislosti (Venuše ve Vodnáři) a touhy po osudovém vztahu (Pluto-Mars v Býku v 7. domě) se stala pro Emu postava Carmen ve stejnojmenné Bizetově opeře. Nepřekvapí nás, že tuto roli Ema nanejvýš milovala.
Její rejstřík rolí byl však mnohostranný a podávala v nich bravurní pěvecké a dramatické výkony i za ztížených okolností. Ve zpěvu dokázala dokonale spojit  protiklady jasu a temnoty, pro ni tak typické.  Jak píše V. Holzknecht: „Její hlas neměl kazu. Poutala na něm temná barva, která činí soprán dráždivým, zejména, je-li přechod do výšek přirozený a vysoké tóny dostatečně svítí. A hlavové tóny Eminy zněly jako s nebe.“ 2/

Její tvář – smutek i zář

Obě protikladné stránky v ní byly patrné i v jejím obličeji. Podle některých nebyla krásná, spíše naopak. A jiní v ní viděli naopak tvář slovanské Madony. Pamětnice M. Bajerová píše: „měla krásně klenuté čelo a tragická ústa, na nichž dovedla mžikem vykouzlit zářivý úsměv. Podmanivý a odduševněním žhoucí byl však její pohled… současně zářící i posmutnělý, jako byl její hlas.“ 1/
 

Tragičnost a opravdovost

Zcela jinou náladou, než svobodomyslností a tvořivostí, je zabarven ascendent v osobním horoskopu Emy. Ascendent, čili začátek horoskopu, je nejvíce individuální bod  (ovlivněný časem a místem při narození). Od ascendentu se odvíjí sestavení tzv. domů horoskopu – či jinak řečeno oblastí života (jsou označeny čísly uvnitř kruhu). Ascendentové znamení určuje základní rezonanci osudu, či „osudové“ zabarvení života a důležité, byť nevědomé sklony nositele horoskopu. Ascendentovým znamením v horoskopu Emy Destinnové je znamení Štíra. Pro lidi, kteří mají ascendentem či jinak zdůrazněné znamení Štíra, jakoby platilo, že palivem a motorem jejich života je krize.  S tímto znamením bývají spojené životní zkoušky a hledání nejhlubší životní pravdy. Může se to projevovat sklonem k tajemnu.

Záliba v okultismu?

Ke znamení Štíra, jež vládne horoskopu Emy, můžeme přiřadit také zájem o „zásvětí“.  Už její narození bylo prý provázeno „temnotou", neboť pod okny projížděl pohřební vůz. Synchronicita.  Její budoucí sklony mohlo  podnítit už to, že se v rodině Kittlů konaly spiritistické seance. V rané dospělosti se při nich Ema dozvěděla datum svého úmrtí. To se mělo naplnit v době jejího angažmá v Německu. Ema lhůtu nesla statečně, ale posléze se zhroutila. Mohlo to vlivem autosugesce špatně dopadnout. A jen dík své vnitřní síle kritický čas Ema přežila. Nikdy se však nezbavila své pověrčivosti, příchylnosti k vykládání karet (jak také sama později činila), víry ve stěhování duší a zájmu o skryté tajuplné stránky života.
Patrné je to nejvíce v letech, kdy pobývala volky nevolky ve "své"  Stráži nad Nežárkou..  Na jejím Ex Libris, jímž označovala své knihy, byl obrázek kostlivce.  Kostlivec a mnohé další bizarnosti byly v místnostech, jež obývala.  Měla zálibu v černé. Její ložnice byla vždy zatemněná. Ve Stráži vzpomínala na dědu „Kytla“, který byl považován za čaroděje. Napsala o něm hru.
V jejích mysticko-okultních sklonech nalezneme kromě „štírovských dispozic“ také vliv bodu Lility (střední) v jejím 4. domě horoskopu, tedy v oblasti, jež souvisí s duševním nitrem jedince.  Anebo k vysvětlení zájmu o tajemno postačuje další důležité znamení v jejím horoskopu, znamení Ryb?

Hudba a tajemno

Ve znamení Ryb má Ema své Slunce. Slunce symbolizuje naše „Já“. Seberealizaci.  Tvořivost. Také jde v Rybách o tvůrčí dispozice, zejména hudební. Ryby souzní rovněž s divadlem a všemi způsoby vytváření iluzí.  Samozřejmě – člověk si také o lecčem iluze dělá, a bývá pak zklamáván.
Kromě hudby, divadla a umění jako celku jsou Ryby spojeny se spiritualitou. Emino tíhnutí ke spiritualitě (Ryby) zabarvené temnotou (Štír) mělo v jejím životě významnou roli.  Člověka lákají mocné skryté síly. A třeba i politického rázu. A může se stát také jejich obětí.

Vlastenectví

Za své vlastenectví, které ji vedlo ke spolupráci s  protirakouskou odbojovou skupinou Maffie (jež spojovala zdejší Čechy s těmi v Americe), tvrdě zaplatila. Když se v roce 1916 vracela ze Spojených států do Čech, pravděpodobně se šifrou, byla nucena zůstat v dalších letech na svém sídle ve Stráži nad Nežárkou pod bedlivým policejním dohledem. Její kariéra se tím zhroutila.
Ema však byla horlivou vlastenkou (podobně jako její otec) po celý svůj život. Kromě jiných aktivit chtěla prospět i svým uměním. Toužila hrát v Národním divadle, a dlouho se jí to nedařilo. I v posledních letech života, když už její kariéra nechtě pohasla, se snažila účinkovat alespoň ve své vlasti.
Již zmíněný 4. dům horoskopu totiž  souvisí také s domovem. S rodnou krajinou. Rodnou vlastí. Ve 4. domě horoskopu má Ema své Slunce v Rybách. Znovu a znovu ji to táhlo domů jako přílivová vlna. Do Čech. Ať už měla angažmá v Německu, nebo v letech 1909-1916 ve Spojených státech. Nakonec ji nic nemohlo zadržet, ani úžasné americké ovace a úspěchy, obdiv,  sláva, příjmy, nádherné role.
Toužila zpět. „Marnost nad marnost, já tu zůstat nemohu… Ryby, hříbky, zahradnictví, to vše úplně mne zajalo… Ta solidní základna našeho venkovského bytí mi děsně tady schází. A mé starožitnosti, obrazy, knihy stále doplňované – celý můj život!“ 4/ napsala  Ema v r. 1916.  Svá poslední léta dožila ve Stráži.  Ztloustla a zestárla, a nakonec se nořila do opuštěnosti, smrti prý se však nebála.  Po úrazu (edit 26.2.2024 - šlo o výron krve do očí a následně o mrtvici) zemřela v nemocnici 28. 1. 1930 v Českých Budějovicích. Rozloučit se s ní při pohřbu v Praze na Vyšehradě přišly velké davy lidí.

Česká Mařenka

Učinila mnoho pro věhlas Čechů v cizině. Spolu s G. Mahlerem se jí podařilo prosadit na scéně Metropolitní opery v New Yorku, aby byla nastudována Smetanova Prodaná nevěsta.  Byla první Mařenkou pro americké obecenstvo a opět s obrovským úspěchem.  Když měla Ema před 1. světovou válkou angažmá v Americe, zaujala česko-amerického sochaře J. M. Korbela. Maloval její portrét a vymodeloval její bustu. A ocenil její vliv pro snahu získat samostatnost ČSR: „Tehdy nás ve Spojených státech neznal nikdo. Slovo Čech bylo jen mlhavým pojmem. Ale jména Smetana, Dvořák, Destinnová – to byly ony kouzelné formulky, které nám otvíraly srdce i dveře Američanů. Naše umění bylo prvním a nejúčinnějším českým vyslancem ve světě…. Říkali: Máte-li takové umělce, musíte být zdravým národem.“ 5/
Platí to i dnes?  Destinnová je vyobrazena na dvoutisícové bankovce.  Nemá však větší hodnotu samo umění a paměť národa?

Odkazy a zdroje:

1/ Bajerová, Marie: O Emě Destinnové. Praha 1979.
2/ Holzknecht, Václav; Trita, Bohumil: Ema Destinnová. Praha 1981.
3/ Plevka, Bohumil:  Život a umění Emy Destinnové. Praha 1994.
4/ Pospíšil, Miloslav: Ema Destinnová - česká pěvecká legenda. Praha 2008.
5/ Online: https://www.osik.cz/josef-mario-korbel/d-1020/p1=1032

--------------------------------------------