Federico Fellini, nar. 20. 1. 1920, Rimini (I), 21:00 MET (20.00 UT) (zemřel 31.10.1993, Řím)

Film jako milostný šepot

© Lenka Adamová, Neptunica

Federico Felini, jak je známé divákům jeho filmů, měl rád cirkus, a vyznával se z této náklonnosti i ve svém životopise. Cirkusové výjevy či postavy se objevují v jeho filmech, ať už v podobě téměř "primitivní" (film Cabiriiny noci), nebo vysoce sofistikované (fascinující cirkusově-módní přehlídky ve Vatikánu ve filmu Roma). Zastavím se tedy nejprve u tématu "CIRKUS" (který jsme měli zařazený jako Hádanku č. 27 na Facebooku Neptunica). Poté přejdu k samotnému Federicu Fellinimu.
                                                                         *  *  *
Když jsem se nedávno zahleděla do záznamu představení soudobého Cirque du Soleil, položila jsem si otázku, co je zač téma cirkusu, co je zač archetypicky a astropsychologicky. V souvislosti s tím jsem si samozřejmě hned vzpomněla na Federica Felliniho, který patří do okruhu mých milovaných režisérů. Vzpomněla jsem si na jeho zálibu v klaunech, jimž věnoval jeden svůj film, na jeho zálibu v cirkusových přestaveních (jež se přímo či symbolicky objevují ve většině jeho filmů), na cirkusovou teatrálnost, sled „výstupů“ a jednotlivých „čísel“ patrnou v průběhu celého jeho díla, které mnozí nechápou či nesnášejí….Mne jeho filmový rukopis fascinuje, byť, pravda, ne vše mou duši oblažuje. Ale vždy mne jeho imaginace, překypující fantazie, barvitost, hudebnost a rovněž hluboká citovost zasáhne....Také mne zaujaly jeho úvahy nad vlastním životem, tvorbou, vztahy..... Proto ve třetí části této stati využívám zejména vlastních citátů Felliniho jako vyjádření jeho vlastních konstelací.... Tuto stať publikuji na jeho počest…

1)  archetyp cirkusu?
Tuto otázku jsem zadala jako Hádanku č. 27 na svou facebookovou stránku Neptunica.
Vyberu nejprve z odpovědí k této hádance:
            MS:  Pro mě je to Merkur (vyprávění příběhů, akrobacie), Neptun (pohádkové kostýmy, snové kulisy, fantazie) a Jupiter (jezdí po celém světě, osloví bez ohledu na národnost).
             LB: když se řekne "cirkus" je to pro mě "nepořádek", "chaos", částečně i "trapnost"(tedy osa Panna/Ryby) V Cirque du soleil vidím hodně fantazie,tance, barev, iluzí, různých efektů.Jsou "jiní", "jedineční", nějak "nad"...nepoužívají "zvířata"-tedy Slunce+ Neptun+Uran¨ ---- s akrobacii v Merkuru
             JS: Cirkus....Etymologicky z latinského CIRCUS - kruh,kolo,oběh. I Římský cirk, kde se konaly závody spřežení měl kruhovou nebo oválnou podobu.    Půdorys šapitó a samotná manéž uvnitř cirkusu je kruhová, stejně jako SLUNEČNÍ DISK. Tudíž soudím , že se jedná o archetyp SLUNCE, ale jen z poloviny. Druhá půlka je LUNÁRNÍ - cirkus je rodina, všichni zaměstnanci / od komediantů, krotitelů, ošetřovatelé zvířat,muzikantů, artistů až po samotného principála to tak cítí. Jedna velká rodina, která se přemísťuje z místa na místo. Dokonce i tvar stanu / ŠAPITÓ / má lunární tvar . Psychologicky vzato by se mohlo jednat o tanec Slunce a Luny. I pan Fellini má tyto dvě světla v konjunkci a v 5.domě. Spojení mužské a ženské části - conjunctio a vytvoření JEDNOHO. V cirkuse se určitě najdou všechny zbývající pratypy / merkur - artisti, plutonská zvířata, radost Venuše, uranská nestálost, jupiterské cestování etc., ale ty jsou dle mého názoru podružné.

        V odpovědích na fcb už je řečeno, co je třeba. Avšak jen po částech u různých autorů. .
        Takže několik mých poznámek:
     a)      Ano – jde o rodinu Slunce a Luna – a její cirkulární pohyb, jak zní odpověď JS. P Ale každý v této širší rodině je svým způsobem jedinečným číslem. Jsme na ose Lva a Vodnáře, či Slunce a Urana, kde Luna „stmeluje“ (způsobem "těsného" bydlení, jakéhosi "lůna", komunitou, tím šapito atd.) Jako zvláštní "rodina" jsou nezávislí na tradičních formách společenské ukotvenosti (jako je stát, národ, tradiční bydlení).. Parta o sobě a pro sebe (Uran) s jednou či několika rodinami (Slunce , Luna).
    b)   Říkalo se jim, a snad říká: SVĚTŠTÍ. Rozuměj: nepatří státu, národu, ani klasické představě rodiny. Toulají se po světě (samozřejmě cirkulují přes své „pravidelné štace“). Jsou  „na cestách“  v širém světě – ale ne proto, aby rozhodovali spory, či vstupovali do konfliktů (válek), či poznávali to, co je za hranicemi domácí reality.... Nemají jakoby stálý domov (leda zimoviště), jsou kočovníci, nomádi, nezakořenění, svobodomyslní - což spíše ukazuje opět na Urana (než na Jupitera).    Také ten pohyb ve vzduchu, na tyčích, provazech, pod střechou šapitó...
    c)      Rozhodně však jde o divadlo, tyátr, předvádění se, zdánlivý zmatek – proto etymologicky spojujeme slovo cirkus už ne s původním sportovním výkonem římanů (původně: „starořímská kruhová závodní dráha“), nýbrž s divadlem či spíše zábavnou podívanou, zpravidla „pod stanem, kde vystupují artisté, klauni a cvičená zvířata“,  nu a expresivně to pak běžně znamená cosi jako „ směšná podívaná; komedie; vzrušená scéna; shon, zmatek, blázinec; výtržnost“ (citace dle SSJČ). V tom nápadně vidíme archetyp Neptuna (či Ryb, potažmo 12. domu). Ostatně – dionýské divadlo bylo plno nespoutaných emocí a živelnosti. Masky, klauni, šaškovství – to je veskrze neptunická záležitost…Klam a mam… A zvláštní druh dekorativní krásy, kostýmů, mihotání světel, HUDBY atd. – jsme stále v hájemství archetypu Neptuna.
     d)      Jenže – živelnost Neptuna doprovází naprosto přesná kalibrace pohybu. Puntičkářsky přesná, byť teatrálně maskovaná jako „už už spadnu“. Jednoznačně tedy jsme na ose protilehlých principů Ryby (chaos, fantazie) a Panna (puntičkářská přesnost a cílevědomost).
             Ostatně – drezúra zvířat je v péči Panny.  Zde se tedy projevuje část jejího učitelského sklonu, který je v hájemství Merkura, jen Panně odpovídá, a vládne rovněž blíženeckým dispozicím (pohyblivým, šikovným, přemisťujícím se a putujícím…)
            Dá se tedy říci že je to originální „rodina“, která uplatňuje integraci protikladu Neptuna a Merkura (panenského i blíženeckého).
           
             Souhrnně: cirkus vyjadřuje (integruje) polaritu Slunce a Uran, Neptuna a Merkura,  tmelem je Luna.
              U Cirque du Soleil  jsou zdůrazněné solárně-uranistické záležitosti. Stále mnoho barevnosti, hudby, fantazie, více příběhovosti, také virtuální reality. Ale je tam (téměř ideologicky) o mnoho více „všelidské“ humanity, kosmopolitismu.. Inu – klasický cirkus v době Vodnáře….

2) Federico Fellini - láska k cirkusu
U Felliniho nalezneme pozoruhodné spojení. Jeho Sole-Lunární dvojice je spojena s Merkurem (vládcem Ascendentu v Panně!) a celá trojice archetypových energií je ve znamení Kozoroha (viz zelený ovál v horoskopu).
Kozoroh je znamení, jež by mohlo znamenat „zábrany“ (a často to bývalo v tradiční astrologii vykládáno jako „škůdcovské“ znamení). Jistě také se tak projevovat může.  V jungovské psychologické astrologii však Kozoroha a jemu odpovídající archetyp (planetu) Saturn  raději významově spojujeme (jako zadání, možnost, výzvu, práci na sobě) s kázní a sebekázní, a s tvarováním života, věcí, reality, tvorby.
         Trojice planet (Slunce-Luna-Merkur) v Kozorohu, která vládne Felliniho horoskopu,  je 5. domě (v Kochovi a ve většině systémů domů), tedy v domě, který spojujeme se seberealizací, solární tvořivostí, a plody solární tvůrčí činnosti, což nejsou jen „fyzické děti“, ale tvůrčí počiny.

Nyní přesunu pozornost k tomu, co je nazýváno „systém vládců domů“, případně "systém vládců znamení"..

Vzhledem k tomu, že vládcem Kozoroha je Saturn (jako odpovídající archetypová energie),  tážeme se, kde je v horoskopu Felliniho Saturn. Nalezneme ho ve 12. domě. V domě fantazie, imaginace, podvědomí, nevědomí, hudby, obrazů, archetypových témat, tvorby, hlubinné psychologie, spirituality, mystiky, obsesí, změněných stavů vědomí…. divadla, filmu….
         Saturn v horoskopu Felliniho je neaspektovaný, tedy nemá aspektové propojení (vzájemné oslovování se) s ostatními planetami, zejména těmi, jež jsou osobního rázu. Jak uvádí Gabriel E. Affentranger v knize „Neaspektované planety“ (Praha 2006, viz www.sagittarius-rs.cz), chovají se takové energie v nás a navenek značně rozporně. Působí jako „zdroj mocné energie“, jako „sólista v orchestru“, ale zároveň v protikladu k tomu se projevují také ohniska silných obav, či jako něco, co znovu a znovu nám uniká, chybí.
        Felliniho panenský Saturn (Saturn v Panně) se stával ohromnou tvarující silou v moři nevědomí, v neohraničených oblastech fantazie, ale zároveň byl u něho spojen s úzkostí ve vztahu k těmto hlubinám. U Felliniho to nabylo přenosové podoby ve vztahu k moži jako takovému.
Před skutečným mořem měl Fellini téměř panickou hrůzu. Ač z Rimini, nikdy neplaval.
    Neaspektovaný Saturn ve 12. domě – to je téma na povídání, které pro tuto příležitost odložím...

Pozornost zaměřím spíše na to, CO MÁ VE SVÉ PÉČI, VE SVÉ PRAVOMOCI SLUNCE (spolu s Lunou a Merkurem). Slunce jako symbol Já, seberealizace, tvořivost. Protože Slunce jako archetyp odpovídá astrologicky znamení Lva, pak Slunce má tendenci zpracovávat tvořivě a tvořivě se seberealizovat tím, co je ve znamení Lva ve Felliniho horoskopu. A to jsou témata Neptuna a Jupitera.
Cituji:
„Konjunkci Jupitera s Neptunem ve Lvu v jeho horoskopu můžeme označit za konstelaci typicky felliniovské tvůrčí fantazie – velkolepě pojaté, hýřicí všemi barvami, bohaté na proměnlivé obrazné znázornění. Stačí jen připomenout úchvatné scény z církevní módní přehlídky ve filmu Roma. O konjunkci Slunce a Luny jako o určující premise celé jeho tvorby, jsem se zmínil v Podobnostech (I)…." píše Rudolf Starý v knize Podobnosti II, str. 57-58.
        A tak se tímto krásným způsobem ocitáme v kombinaci principů, jež lze spojit s cirkusem:
         Slunce / Luna (rodina) /Merkur v Kozorohu (natrénovaný a pečlivě zvládnutý uspořádaný pohyb) realizují a opečovávají podívanou, tyátr, barevnost, masky a kostýmy, klaunství (Neptun) v přebohaté, hýřivé fantazii a imaginaci (Jupiter). A tato dvojice Neptun/Jupiter je v jedenáctém domě – kam řadíme "party", "skupiny", "týmy".
         Krom toho je hrot 11. domu ve znamení Raka, kterému odpovídá (vládne) Luna.

Rodina a tým. Tvořivost a fantazie. Fantazie bez hranic, ukázněná a tvarovaná tvorbou (Slunce v Kozorohu). Smysl pro divadlo a film. ATD.
Když se vrátíme zpět k cirkusu: Cirkusáci jako týmová rodina. Jejich imaginace, zábavnost jako modus vivendi.

A pro režiséra Felliniho: tvůrčí tým jako rodina. Jako tvůrce má nejen překypující fantazii, ale také smysl pro detail (Merkur) a tvůrčí „dřinu“ (vládnoucí trojice planet v Kozorohu).
                                                                                            x    x    x    x    x    x   
3) autobiografie Já, Fellini
Já, Fellini  (Cinema, Praha 1994)
Jde o výjimečnou, vynikající autobiografii tohoto 
Federika Felliniho, kterou na  základě jeho autentických rozhovoru a výpovědí v průběhu mnoha let publikovala roku 1994 Charlotte Chandlerová, americká novinářka, jen krátce po Felliniho smrti.
          Prostřednictvím této autobiografie chci vzdát poctu úžasné sebereflexi Felliniho. Ve vybraných citacích zahlédneme leccos z jeho konstelací horoskopu:

„LIDÉ PŘI NATÁČENÍ JSOU MOJE OPRAVDOVÁ RODINA“ 
     (Rodinně-partnerská konjunkce Slunce a Luny v seberearealizačním a tvůrčím 5. domě , odkud vládne konjunkci fantazijního Neptuna s     překypujícím Jupiterem ve Lvu v přátelském a týmovém 11. domě)

„Neumím si přestavit, že bych pracoval v prostředí, v němž bych se necítil dobře a které by pro mě nebylo kongeniální. Nepracuji rád sám a musím mít rád lidi, se kterými pracuji…. V podstatě jsem cirkusový člověk, a proto si musím vytvořit svoji malou rodinu. My všichni potřebujeme pozitivní vztahy, protože je důležité, abychom věřili výtvoru, který chceme přivést na svět......
…   Jakmile mám pohromadě svůj tým, cítím se jako doma. Jsem jako Kryštof Kolumbus, který vyrazil se svou posádkou stvořit nový svět. Někdy potřebují moji lidé povzbuzení a někdy musím být velice přísný a donutit je, aby tu cestu vydrželi.  ....
…   Lidé při natáčení jsou moje opravdová rodina.“ (Já, Fellini, 74)

„KE KAŽDÉMU NOVÉMU FILMU PŘISTUPUJI JAKO PANNA“
        (Ascendent v Panně, no comment)
„Když ke mně film začíná mluvit, je to jako milostný šepot. Dává mi tiché pokyny, které mi říkají, že ten nebo onen malý dodatek ho může zlepšit, pomůže mi zprostředkovat iluzi a zachovávat kouzlo. Bylo by ode mne velmi hloupé, kdybych tyto věci odmítal jen proto, abych se otrocky držel scénáře napsaného několik měsíců předtím. Spontaneita znamená upřímnost, lásku a věrnost mému umění a není totožná s improvizací. Je pro mě velice důležité udržovat si při každém filmu bdělost, dát se každým filmem zcela a naprosto fascinovat. Ke každému novému filmu přistupuji jako panna. A neříkám to jenom, já to také tak myslím: Ty jsi můj první.
Vždycky jsem měl rád komedie, ale často jsem se ptal sám sebe, proč se vlastně smějeme. Vymyslel jsem si teorii, že se ve smíchu vybíjí napětí nahromaděné díky represivnímu a nepřirozenému sociálnímu systému, v němž žijeme. Pak jsem v zoologické zahradě viděl smějícího se šimpanze. Myslím, že se smál mé teorii. Opice mají velký smysl pro humor.“ (tamtéž, 149)

„Nesnáším chaos a chci se každý den cítit jako znovuzrozený.“ (tamtéž, 214)

„HARMONIE VZNIKLÁ Z CHAOSU A DISONANCE…“
        Neptun (chaos) v trigonu s Venuší (harmonie)
„Nejezdím do Rimini rád…. Realita odporuje světu mé fantazie…. Dnes vím, že život, který ve svých filmech líčím, je pro mě mnohem skutečnější než život, který jsem skutečně žil.“ (tamtéž,153)

„Dokud to neuslyším na vlastní uši, nemohu uvěřit, že tak neharmonické společenství lidí, kovu a dřeva splyne v jednu jedinou melodii. Harmonie vzniklá z chaosu a disonance mě odjakživa fascinovala a náhle jsem si uvědomil, že se tato situace dá metaforicky přenést i na společnost, v níž se často musí spojit nejrozdílnější identity v jednu skupinu." (tamtéž,160-161)

„Hudba má tajemnou moc ovlivňovat podvědomí, aniž bychom si toho všimli. Proto se jí vyhýbám, nechci-li skutečně naslouchat – například při práci. Hudba je příliš významná, než aby byla zneužívaná jako zvuková kulisa. Když vstoupím do nějaké restaurace nebo do nějakého domu, kde hraje hudba, požádám co nejzdvořileji o vypnutí. Tak jako v malé místnosti požádám o uhašení cigarety. Nenávidím stav, kdy musím proti své vůli poslouchat, inhalovat – stejně, jako nenávidím všechno, co se mi vnucuje. Nechápu, jak mohou lidé při jídle, pití, jízdě autem, při mluvení, čtení nebo milování ještě navíc poslouchat hudbu. … Nevyžádaná hudba se stále více šíří stejně jako znečišťování životního prostředí.“ (161)

„Nepovažuji se za lháře. To je věc zorného úhlu. Pro vypravěče příběhů je nezbytné, aby ve svých příbězích přeháněl, vybarvoval je, rozšiřoval, dával jim větší dimenze. Musí se při vyprávění nechat zcela vést vlastním pocitem.
…    Vycházím z pocitu – nikoliv z myšlenky, a už vůbec ne z ideologie. Jsem ve službách svého příběhu, který chce být vyprávěn, a já musím pochopit, kam mě chce zavést.“ (tamtéž, 205)

„Život je směsí potravy a magie, fantazie a reality.“ (220)

„Nejdůležitější aspekt tvůrčí práce spočívá ve vytvoření kontaktu s vnitřním já a vylákáním toho, co člověk v sobě nosí. Fantazie je člověku svatější než realita. Když se smějete realitě nějaké člověka, možná že vám to odpustí, ale nikdy vám neodpustí, když se budete posmívat jeho fantaziím a snům.“ (241)

„JÍT DÁL A NEKŘIČET“ 
         (mimo jiné Lilita ve třetím domě ve Střelci)
„Naše sny jsou naším skutečným životem. Moje fantazie a obsese jsou nejen mojí realitou, ale i látkou, z níž jsou moje filmy.
Často mne označovali za pomateného. Pomatenost je odchylka od normálnosti, proto to nepovažuji za urážku. Pomatení jsou individualisté. Každý je posedlý svou individuální utkvělou představou. Myslím, že normálnost znamená snášet nesnesitelné, jít dál a nekřičet.“ (Já, Fellini, 65)

      Více se o postavení Lility v konjunkci s Venuší ve Felliniho horoskopu můžete dočíst na       několika čtyřech stránkách v rámci studie Rudolfa Starého „Malá škola předpojatosti“ v knize Podobnosti II  (viz www.sagittarius-rs.cz)
      "Černá Luna/Lilita je…rovněž přítomna. Film Satyricon lze plně pochopit snad jen z potřeby jeho tvůrce vyjádřit uměleckými obrazy právě tento psychický faktor… A tak se Satyricon přímo hemží krásnými i ošklivými postavami, ale především takovými, které jsou krásné i ošklivé zároveň, takže působí na diváka přitažlivě a zároveň odpudivě.“ (RS, 57-58)

„PŘÍTOMNOST A MINULOST JSOU SI TAK BLÍZKO…“

 „Červenou nití je… moje stále pevné přesvědčení, že pod dnešním Římem se ukrývá starý Řím. .. Přítomnost a minulost jsou si tak blízko…
Měl jsem sen, že jsem uvězněn v podzemním sklepení pod městem. Přes stěny slyším neobvyklé hlasy. Říkají: „My jsme staří Římané. Ještě stále jsme tady.““ (Já, Fellini, 151)

„Vybavuje se mi při tom jeden obraz: dělníci vytrhávají uprostřed města chodník a pod ním objeví zem, naprosto stejnou, jaká je v džungli. Je vrstva naší kultury tak tenká? Převalují se pod povrchem civilizovaného rozumu tyto pravěké instinkty? Může se lidstvo kdykoliv propadnout nazpět k barbarství? (tamtéž, 163)

„Já jsem Jihoevropan a to znamená, že stojím minimálně jednou nohou v minulosti. Možná oběma. Není vůbec nijak ideální cítit v žilách tisíce let. Rozhodl jsem se žít na místě, kde jsem stále obklopen minulostí. V Římě říkáme: „Půjdeme k Pantheonu na zmrzlinu“ nebo „Zkrátíme si cestu kolem Kolosea“….. Turisté všechna ta místa fotografují, my je ale fotografovat nepotřebujeme, protože patří k našemu životu a vešla do našeho podvědomí.“ (tamtéž, 217)

„PROČ JSEM SE ZAČAL ZAJÍMAT O JUNGA“
„Když mi bylo deset let, pořádal jsem pro děti ze sousedství divadelní představení na našem balkonu. Co nejvíc jsem se držel filmů, které jsem viděl… a děti se smály. Matka mi vyprávěla, že jsem požadoval vstupné, ale na to si už nevzpomínám. Nikdy jsem nebyl příliš zdatný obchodník. Ale jestli jsem to dělal, byl to velice dobrý nápad…
….  Jedním z důvodů, proč jsem se začal zajímat o Junga, byl jeho pokus vykládat naše individuální akce archetypicky. Poskytuje mi podrobné vysvětlení tam, kde jsem sám žádné neměl. Kdyby v době mého dětství ke mně přišel nějaký novinář a zeptal se mě: Proč hraješ loutkové divadlo?, určitě bych odpověděl: Nevím. Dnes, protože jsem o mnoho starší, i když ne moudřejší, mohu odpovědět: „Vzniklo to zcela archetypicky z kolektivního nevědomí,“ a pak zadržím dech a počkám, až mi na hlavu spadne kbelík a udusí moje nabubřelá slova. Nato mě požádá pokud možno nějaký vědec, abych mu pro potomstvo vysvětlil, proč si vždycky nechám spadnout kbelík na hlavu…“ (Já, Fellini, 170-171)

„Objevení Junga mě utvrdilo ve větším důvěřování vlastní fantazii než realitě. Dokonce jsem podnikl cestu do Švýcarska…
Objevení Junga pro mě bylo nadmíru důležité. Jung nezměnil nic na tom, co jsem dělal, ale pomohl mi to pochopit. Utvrdil ve mně intelektuálně to, co jsem vždycky cítil: že intenzivní život ve fantazii je dar, který musím pěstovat….
...  Bylo mi, jako by Jung psal svoje knihy pro mě. . Měl jsem pocit, že Jung by byl přesně tím důvěrníkem, kterého jsem si vždycky přál.“ (tamtéž, 127)
„Podle mého názoru je rozdíl mezi Jungem a Freudem v tom, že Freud reprezentuje racionální myšlení, Jung naopak myšlení tvůrčí." (tamtéž, 127)

Na závěr tedy už jen dodám: Federico Fellini vnímaal život, realitu jako vzpomínkový a fantastický (fantazijní)"cirkus".
Přesněji vztato - vnímal archetypové síly našeho života - a tak se mu svět a život jevil jako zábavné  (s tragickými notami) a barvité THEATRUM MUNDI, a to dokonce se vší svou opravdovostí.
Děkuji, Federico
                                                                                           (c) Lenka Adamová, 20.1.2015
Doporučená literatura:
Chandlerová, Charlotte: Já, Fellini
Starý, Rudolf: Filmová hermeneutika
Starý Rudolf: Podobnosti II.