Homeopatie jako mentální participace
(hypotetická hříčka)
© Rudolf Starý

Črta z knihy Pozdní sběr je otištěna se souhlasem autora.
Bez jeho svolení nelze jinde přetiskovat.

Vyjděme z předpokladu, že nemoc v nejširším smyslu slova znamená neuspořádanost (narušení přirozené struktury). A předpokládejme dále, že homeopatická léčba probíhá jako participace (podílení se) méně uspořádané látky na látce uspořádanější, a tedy vzorovější, resp. archetypovější. Pak platí, že nedokonalý tvar se tělesně nebo mentálně podílí na dokonalejším tvaru, a tím se ztvaruje do podoby, jaká odpovídá jeho přirozenosti.

Fotografie bříška prstu před aplikací homeopatického léku a po vyléčení (Werner Stumpf, Homöopathie)

Archetyp jako dokonale uspořádaný pratvar léčí.  Mýtus jako archetypový vzorec určitého dějství léčí (tuto mimořádně důležitou myšlenku najdeme u Junga, ovšem bez bližšího vysvětlení).

Tak je například „nasířenost“ deformací zdravé martovské energie. Tento stav způsobuje síra, a proto je možné nalézt pomocí potenciace dokonalejší tvar tohoto druhu energie, která je v horoskopu zastoupena Áreem/Martem. Jestliže platí, že mýtická postava je léčivá, dokáže homeopatický lék Sulfur vtisknout dosud neuspořádaným projevům tvar sebeprosazení, smělosti a agresivity. Tak je tomu v případě nedostatečně projevované martovské energie, kterou je třeba probudit, zformovat a uplatnit v životě. Tento léčebný zákrok však nedokáže odstranit z lidského chování popudlivost, urážlivost, bezohlednost atd. Aby to bylo možné, je nutné vlastnosti vztahující se k symbolu Marta dále potenciovat, tj. kultivovat do podoby rozvážné odvahy, rozhodnosti a iniciativy. Homeopatickým lékem, na němž má Mars v druhé fázi léčby participovat, je eticky a esteticky dokonalejší vzorec uplatňování martovské energie. A to už je záležitost příslušné kultury.

Sluneční bůh, Rhodos, 3.-2. stol. př. n. l.

Podobně je tomu i v případě Herma/ Merkura. Když deformovaný lidský typ, například zloděje, necháme participovat na dokonalém hermovském vzorci, jak ho známe z řecké mytologie, dostaneme dokonalého mistra tohoto oboru. Kdyby se Hermés/Merkur jako vysoce potencionované „zlodějství“ zmocnil psýchy člověka a plně ho ovládl, stal by se z dotyčného téměř dokonalý zloděj (viz kriminální filmy typu „dokonalá loupež“ a pod.) Ale už řečtí filosofové namítali, že toto homérovské pojetí božských pravzorů je založeno na stejnosti lidských vlastností a sklonů, a to pobuřovalo jejich etické smýšlení. Dovolávali se mentální kultivace hermovských/merkuriálních vlastností. Z „vykrádání“ moudrých myšlenek se může vyvinout ucelený vzdělávací systém. Běžná praxe spočívající v okrádání všech všemi se může proměnit v řádný obchod upravovaný pomocí obecně platných předpisů a měřítek.

Z terapeutického hlediska je posílení hermovských/merkuriálních vlastností a sklonů nezbytné v těch případech, kdy je člověk není schopen plně rozvinout a uplatnit. Kultivace těchto vlastností ve smyslu proměny forem, v nichž se tento druh energie uplatňuje, je však druhou nezbytnou fází individuálního a společenského vývoje. Tento druh homeopatie předpokládá participaci na kulturně vyspělejších, spravedlivějších a ohleduplnějších vzorcích chování.

Ať už je to jakkoli, svou nedokonalost a neuspořádanost napravujeme participací – buď tělesnou, nebo mentální – na příslušném archetypovém pravzoru.

Židé léčili své ušknutím hadem na poušti pohledem na měděného hada (had jako symbol vší negativity) vyvýšeného na kůlu.
Řekové léčili své znechucení nad ošklivostí světa pohledem na archetypovou-apollinskou krásu.
Křesťané léčí své „ušknutí“ hříchem pohledem na archetyp Syna člověka, kterého Pilát při jeho „vyvýšení“ označil jako INRI.

---

© Rudolf Starý