James Hillman, americký psycholog a terapeut
(12. 4. 1926 - 27. 10. 2011)

(c) Adamová-NeptunicA

James Hillman vystudoval mimo jiné institut C. G. Junga v Curychu; ten posléze 10 let vedl. Později se věnoval své soukromé praxi a publikoval. Jeho kniha Nová vize psychologie (Re-visioning, spolupráce Joseph Campbell) získala Pulitzerovu cenu a především veliký zájem. Ostatně některá jeho díla se stala bestsellery.
Hillman je oceňován pro originalitu svých náhledů v rámci archetypové psychologie.
Připomenu zde témata jeho knih a jak se zrcadlí ve vztahu k horoskopu.

Nejprve ale uvedu důležitou indícii o jeho nativu. Původní jeho horoskop, který byl po většinu života uváděn, měl AC v Blížencích (čas nar. 14:13 UT) Později byl horoskop zdrojován přesněji – čas narození je stanoven na 15:20 UT (hodnocení dle Rodden přešlo z kategorie C do kategorie A - zajímavé poznámky o tom na astro.com). Hillman se s tím obtížně, ale přece jen sžil. 
K astrologii měl blízko. Byl přítelem a spolupracovníkem astrologa Richarda Tarnase. Hillmanův syn Laurence se stal astrologem.

Osudovost  se snaží zahlédnout v horoskopech lidí astrologie. Osudovost také významně zajímá -  ovšem psychologicky -  Jamese Hillmana.  Co se sebou jedinec učiní? Co po něm chce jeho duše? Zajímají ho hlubiny duše (ale i kultury).
Zájem o osudovost  i originální ráz jeho knihzrcadlí jeho vlastní radixové konstelace.
Kdybych měla shrnout, které to jsou, pak nový, zpřesněný horoskop poskytuje výborné vodítko.

Zásadní vliv mají dvě dominanty. Jednak je to PLUTO - generačně v Raku, osobně na AC z 12. domě. A dále je to URAN – generačně v Rybách, osobně na MC v 10. domě. 
V 10. domě je také retro-Merkur, k veřejnému uznání ho katapultovala kniha („Nová vize…“) která re-viduje kořeny psychologie a zároveň hledá její novou vizi – Merkuru v Beranu vládne Mars, který je ve Vodnáři v 8. domě.
Tato konstelace je zvláště patrná v knize, kterou publikoval již v mládí v roce 1964 a která byla jako první z jeho knih čtivě přeložena do češtiny – Duše a sebevražda (nakl. Sagittarius-rs). Doporučuji. Nejen že je to zásadní úvaha, ale je v ní patrné mnoho z autorova radixu. Zájem o hlubiny duše (Neptun v opozici na Jupitera), kdy přirozená touha člověka po „scelení“ (Hieros gamos – konjunkce Slunce a Luny, v trigunu s Neptunem) je nějak „pochroumaná“ (role Saturna, viděla bych i roli Cheiróna, Lility). Velká kritika různých náhledů na sebevraždu, pochopení toho, co zrcadlí ve vztahu k potřebám proměny atd. K přehlednosti zpracování tématu dobře prospěl Saturn, který úspěšně vyzápasil mantinely (kvadratura s Neptunem). Ne vždy se to Hillmanovi v jiných knihách daří!

Výtečná je však kniha Klíč k duši s podtitulem „Cesta za objevením individuálního životního smyslu“. Hillman zde hledá jakýsi „zámotek“ – jádro – říká mu „osudový žalud“ - životních příběhů řady známých osobností. Je něčí osud dopředu „zkažen“ (stránky o Hitlerovi)? Jsou lidé zrozeni k „průměrnosti“? Nejen hvězdy mají svůj osud, tu zní… A co proces růstu zastavuje? Atd.
A ještě jeden titul chci vyzdvihnout, knihu Sny a podsvětí s podtitulem „Nový pohled na sny, rozšiřující klasické teorie s. Freuda a C. G. Junga“. O co více je Freud štírovský (plutonský), o to více je Jung vodnářský (uranský). Není divu, že na oba tu Hillman navazuje….Ale vpodstatě směřuje do podsvětí, k Thanátu ("sen jako příprava na smrt"), tedy k Freudovi. 

Pozn. na závěr – i když Hillman stojí za četbu, čtenářům bych nedoporučila začínat poslední jeho knihou Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší; je to velká lamentace dvou hlasů... (ale i to může působit terapeuticky!)