_Je psychologická astrologie terapií?

Lenka Adamová (c) rozhovor pro časopis Dotek z roku 1998

Proč se o psychologické astrologii hovoří právě v současnosti? Znamená to, že dříve byla astrologie nějak neúplná?
To rozhodně ne. Astrologie byla vždy svým způsobem  psychologická, a to od doby, kdy se začala zabývat individuálními horoskopy (asi od 4. stol. př. Kr.). Je právem označována za "starší sestru psychologie." Proto zdůraznění této  okolnosti souvisí s novými podněty, jež do astrologie přinesl  rozvoj moderní, především hlubinné psychologie v tomto století. Týká se to zejména vztahu vědomí a nevědomí v našich projevech, přenosů a projekcí části našich dispozic na druhé  osoby (nebo také na ideje, zvířata, věci apod.), psychické  obranné mechanismy jako vytěsnění, kompenzace, somatizace apod.  Důležitá je rovněž tematika psychické integrace a individuačního vývoje a mnohá další témata.

Máte na mysli nějaký určitý směr psychologie?
Je to psychologie C. G. Junga (1875-1961), která jako  celek zásadním způsobem přispěla k oživení zájmu o astrologii. Inspirace Jungem je patrná jak v ranných dílech známého  astrologa Dana Rudhyara (Astrologie osobnosti), tak ve většině současných astrologických škol západní Evropy. Jsou representovány osobnostmi jako Liz Greeneová, Howard Sasportas  (Centre for Psychological Astrology, Londýn), Hermann Meyer  (Institut für psychologische Astrologie, Mnichov), Claude Weiss (Astrodata, časopis Astrologie heute, Zürich), Peter Orban, Akron (C. F. Frey), K. M. Hamaker-Zondagová, Donna Cunninghamová, Bruno Huber (Astrologisch-psychologisches Institut, Adliswil), Robert Hand, Joelle de Gravelainová, L. Livaldi Launová, Melanie Reinhartová a mnozí další. Současně  tato psychologická astrologie navazuje na hermetickou linii  tradiční astrologie (Oskar Adler: Testament astrologie).
V Čechách působí škola psychologické astrologie Sagittarius, kterou vede v Praze R. Starý, a kterou jsem absolvovala. V budoucnu v ní převezmu některé přednášky. Sagittarius  rovněž vydává knihy k jungovské psychologii a astrologii (L.  Greeneová, H. Meyer, H. Sasportas, J. Hillman, C. G. Jung, R.  Starý aj.).

Proč došlo k takovému oživení zájmu o astrologii?
Západní astrologie - a o tu totiž jde - se rozvíjí  na hlubokém podloží tradice, avšak za současné situace. Plodem rozkošatělé západní civilizace je individualismus, individuum, Já, Jáství, ego, egotismus, egoismus. Přes veškerou kritiku nesmíme zapomenout, že na jedinci dnes více než dříve spočívá osobní odpovědnost za sebe sama. Moderní člověk se však  ocitl v krizi. A tato krize se týká duše a péče o ni. Je to  problém, kterého si povšimla řada myslitelů. Západní svět  netrpí materiální nouzí, jako v minulých epochách. Nouzí však trpí lidská duše. Hluk, ruch, stále extrémnější zážitky jako by měly přehlušit to prázdno či úzkost, jež jinak člověku hrozí. Psychologové a lékaři dnes vlastně nouzově nahrazují onu péči o duši, o níž hovořil třeba Platón, sv. Augustin, promlouvá o ní bible, je tématem pohádek (hrdina usiluje o princeznu-duši) atd.
Mimochodem - v psychologii se objevují dva protikladné  přístupy. "Psychologie, která vysvětluje lidskou přirozenost  zvnějšku... nutně dochází ke zcela odlišným výsledkům, než  psychologie..., která usiluje o pochopení lidské přirozenosti  zevnitř..." Tato slova J. Hillmana, jungovského  psychoterapeuta, jsou z jeho znamenité studie Duše a  sebevražda. V ní se zabývá potřebou duše po zážitku smrti na  cestě za tím, co nepomíjí.

Znamená to, že se máme odvrátit od světa do svého nitra?
Ne tak, jak se to běžně chápe např. v příklonu k východním učením. Svět je herním polem pro život naší duše, a utíkat ze světa je jako utíkat ze hry a ze života samého. Život  ve své bohatosti je tématem, utrpením i terapií pro naši duši. A to proto, že podle Junga nejen že máme duši, ale jsme součástí toho, čemu staří říkali Anima mundi, čili Duše světa. Podle horoskopu vytušíme, proč třeba člověk tíhne k askezi (např. aspekty mezi Saturnem a Venuší), k samotě  (12. dům, Ryby), nebo východním učením. Neosobním, dobovým  symptomem však je to, že mnozí lidé v reakci na "západní konzumní styl života" se stávají jednostrannými na jiný způsob.  Vzdávají se světa, aniž do něj vstoupili. Aniž ho přijali.

Bylo by možné charakterizovat hlavní rysy Jungovy psychologie v rámci současné astrologie?
Jen stručně v několika bodech. Zaprvé - pro Junga je duše skutečnou psychickou realitou. Je svébytná, autentická,  prvořadá. Vše, co člověk prožívá ve své duši - naději, víru,  touhu, utrpení, žal, fantazie, sen, rozhodování, přemítání  atd. - je skutečnou realitou jako každý jiný reálný jev. To  je velmi důležité pro pojetí astrologie. Znamená to, že  vycházíme z potřeb lidské duše, jež "touží" - v duchu svého  zadání, jež bývá někdy dosti náročné a bolestné - po zážitcích určitého druhu a ladění. Lidská duše se podobá pružině,  jež se rozvíjí tím, že se zachycuje o háčky tohoto světa. Je  léčivé si to uvědomit, neboť vyjdeme-li své duši vstříc, pokud jde o prožitky, pocity a fantazie, můžeme ji ušetřit doslovnějších a leckdy tvrdších zkušeností.
Zadruhé. Velmi inspirativní je Jungovo pojetí nevědomí,  kam zahrnuje nejen individuální, ale také archetypové vrstvy.  Naše duše není "tabula rasa", jsou v ní předobrazy, praobrazy, psychoidní síly - prostě archetypy. Vnitřní postavy naše ho nitra. Jung rozeznává archetyp Otce, Matky,  Animy, Anima, Kejklíře, Stínu, Cesty, Svébytí atd. V astrologii jde o síly zobrazené astrologickými symboly. Archetyp má  sugestivní a numinózní povahu. Je věčný - proto bývá zobrazen  v mytologiích jako božstvo. Archetyp "vyjadřuje psychický  fakt či faktor, který je mocnější než Já" (C. G. Jung - Sto  dopisů). Uvědomit si to má léčivou sílu, neboť archetypová  (věčná, božská) energie se skrze nás "pouze" projevuje (v jakém zabarvení ukazuje konkrétní horoskop). Nemáme se však  s archetypem ztotožnit - pak nám hrozí posedlost, inflace,  loutkovitost. Jung sám označil za hlavní cíl své práce nikoli  léčení neuróz, nýbrž nacházení nového vztahu k posvátnu. Nespojitost duše s posvátnem nazývá E. Voeglin odcizením.
Zatřetí. Jung prolomil zásadním způsobem hranice psychologie směrem k filosofii, hermetismu, mytologii, náboženství  a umění. Pochopitelně se zajímal i o astrologii. Jungova  psychologie (vedle astrologie) tak představuje nejširší, nejcelistvější a nejbohatší přístup k duševním projevům. Je nejširším referenčním  rámcem pro pochopení lidské duše. A o tu přeci jde. Jungův přístup má přitom alchymistický ráz; člověk musí začít sám u sebe.
Začtvrté. Přirozenou vlastností psýchy je sebereflexe  - zrcadlení. To se samozřejmě neděje jen v pojmech, levohemisférově, nýbrž také prostřednictvím obrazů a imaginace, čili pravohemisférově. Vlastně především takto. Protože imaginace je zdrojem objevů, viděním celku, schopností předvést  živě a názorně, co se děje. Duši je nutné vycházet vstříc jí  vlastním způsobem, tj. metaforickým, symbolickým myšlením.  S tím souvisí Jungova metoda aktivní imaginace. To je princip  amplifikace - rozvedení různých variant psychického tématu,  hledání obdobných obrazů v mytologii, umění, literatuře apod.

Má to nějaké důsledky pro psychologickou astrologii?
Ano. Základem výkladu je narativnost - hledání vhodného  obrazu a příběhu (v mytologii, filmu, literatuře, opeře  apod.) k vyjádření toho, co se děje v duši a životním příběhu  dotyčného člověka. Takové obrazy nám umožňují vůbec se zahlédnout - jsou zrcadlem, reflexí. Poskytují nám prožitek  i poznání. Jejich prostřednictvím získáváme celistvější náhled a současně dosahujeme jistého zklidnění. "Terapeutické  působení mýtu a ostatních symbolů, především uměleckých forem, spočívá v tom, že spojují (symballein) individuální lidský život s obecným lidským osudem na základě podobnosti:  vášně, strasti a bolesti člověka se léčí pomocí obrazů, na  nichž jsou zobrazeny. Podobné se léčí podobným (similia similibus curantur), jde tedy o homeopatické působení." (R. Starý: Filmová hermeneutika) V psychologické astrologii se neustále zdůrazňuje, že duše se poznává a léčí obrazy (metaforami, symboly, příběhy, hudbou, filmem, mýty atd.).

Co vlastně lze ze z horoskopu vyčíst?
Z horoskopu můžeme vyčíst mnoho o psychice člověka,  o jeho postojích, sklonech a hodnotách. Leccos naznačuje  už příslušnost člověka k určité generaci, a to zejména  v souvislosti s transpersonálními planetami.
Dále můžeme v horoskopu zahlédnout způsob naší předpojatosti, způsob, jakým se převážně díváme na svět a lidi. To  souvisí např. už s dominantní psychickou funkcí v našem horoskopu. Pojetí psychických funkcí podle C. G. Junga je obohacením tradičního  astrologického učení o čtyřech živlech. Například pro člověka  s dominantním myšlením bude člověk s dominantním cítěním přecitlivělý. Pro citový typ je zase myslivý typ chladný. Smyslově vnímavý člověk zase myslivého či intuitivního člověka  bere jako někoho, kdo chodí "s hlavou v oblacích" a "zapomíná  na realitu". Jenže pro myslivého či intuitivního je zase vnímavý člověk příliš "přízemní". A tak lze pokračovat. Uvědomit  si, nakolik druhé posuzujeme podle sebe, má terapeutický účinek,  neboť teprve pak se můžeme pokusit pochopit druhé z nich samých. "Jen uvědomovaná předpojatost vede k pravdivému poznání. Jestliže si svou předpojatost neuvědomujeme a bezděčně se  s ní ztotožňujeme, stává se z ní předsudečnost, a ta je příčinou největších útrap lidstva, neboť v zajetí předsudečnosti  pokládáme své osobní stanovisko za jedině pravdivé a všeobecně platné." (R. Starý: Filmová hermeneutika)
Z individuálního horoskopu dále můžeme vyčíst vrozené  dispozice a nadání a hlavní oblasti životní zkušenosti. Rovněž tu zahlédneme i opakující se vzorce chování. Jde o zvláštní hry (jak to nazval psycholog E. Berne), které uplatňujeme  v našem životě a to přesto, že situace, jež tyto hry přinášejí, se nám nelíbí. Např. aspekt Saturn/Luna v horoskopu ženy  souvisí s hrou na "opuštěnou" ženu. A ač se to nositelce konstelace nemusí líbit, neustále se k této "hře" vrací a obměňuje ji, bezděčně si vybírá nedostupné partnery atd.
Z horoskopu můžeme vyčíst mnoho dalšího - např. tendence  k rozdělení a přenášení rolí, naše stinné stránky a skryté  zlo v nás, směr vědomého usilování, schopnost pomáhat druhým,  traumata, ambivalentní postoje atd. Osud je naše povaha, říkali už ve starém Řecku.
V souvislosti s tranzity a direkcemi lze v horoskopu  zahlédnout, jaké aktuální problémy a témata se dostávají na  pořad dne. V porovnání s radixem a se životem člověka lze  klást otázku, nakolik je na tato aktuální témata připraven.

Jak lze zjistit, nakolik je člověk připraven?
Zde jsme se dotkli jedné z nejdůležitějších zásad  psychologické astrologie. Mezi planetami, člověkem a jeho horoskopem existuje vztah synchronicity (termín C. G. Junga),  čili vzájemného zrcadlení vnějších událostí a vnitřní  psychické struktury člověka. Nevycházíme tedy z kauzálního  fyzikálního vlivu planet na člověka, nýbrž ze symbolické,  obrazné analogie, korespondence, podobnosti: Jak nahoře - tak  dole, jak dole - tak nahoře. Teprve z pohledu do horoskopu  můžeme rozpoznat, jaké mocnosti (konstelace, komplexy) hýbou  daným člověkem. Teprve z bližšího seznámení s člověkem můžeme  rozpoznat, jakou skutečnou roli mají ty či ony jeho dispozice. Z horoskopu však nevyčteme, které tendence se rozvinuly přednostně, třeba pod vlivem rodinných nebo dobových vlivů. Teprve při porovnání konkrétního horoskopu s konkrétním člověkem,  při posouzení životní etapy, způsobu uplatnění těch či oněch  konstelací lze blíže usuzovat na další tendence a problémy.

Nezměnily se také dobové reálie?
Zcela správně. Obměňuje se např. tematika astrologických  domů. Alespoň drobným náznakem - tradiční "kořen" 3. domu se mimo jiné týká komunikací  (pozemských i duchovních). Ty se dnes manifestují prostřednictvím komunikačních prostředků, informačních médií apod. Anebo 5. dům, který se dnes manifestuje nejen dětmi (mimo jiné), nýbrž vším, co je plodem naší tvořivé činnosti a seberealizace. Rozhodně si nelze dopředu představit všechny  varianty, které život nabízí. Psychologická astrologie se  však zabývá tím, že aktivně hledá další a další varianty, jak by bylo možné rozvinout naše dispozice a "proměnit se".

Lze tedy říci, že psychologická astrologie je terapií?
I když jsem se zmínila o mnohých terapeutických důsledcích, musím říci, že psychologická astrologie není terapie  - rozhodně ne v tom smyslu, že by vám "vyřešila" vaše životní  problémy, nebo že by vás úspěšně z nich "vyléčila" tak, aby  pominuly. Spíše vás naučí, jak říká R. Starý, své problémy mít rádi, ujmout se jich a pečovat o ně.  Psychologická astrologie nám umožňuje "léčit" se ve smyslu "scelit se".  Předpokladem je vhled do toho, jací opravdu jsme, a to v rozpornosti  světlých i temných stránek. C. G. Jung upozorňoval, že nemáme usilovat o dokonalost, nýbrž o dokonavost. Máme integrovat světlo i Stín. Samozřejmě to platí i o tzv. duchovních lidech. I tito duchovní lidé vrhají Stín, i na tyto lidi čeká  pokušení, např. v podobě touhy duchovně ovládat druhé, případně je (bezděčně) využívat a zneužívat. Hlubší psychologický vhled má  v astrologii ozdravný účinek v tom smyslu, že nám pomáhá dívat se na sebe upřímněji. Zvnitřka i zvnějška, prostřednictvím druhých, v tom, co děláme i v tom, co se nám děje.
Jde o to, abychom nalezli vztah ke svému údělu. Abychom  se stali tím, kým máme být. Abychom nalezli ve svém životě  smysluplný příběh a jeho prostřednictvím vztah k věčnosti.
Když ke svému údělu nenajdeme vědomý vztah, stává se nám  úděl osudem. Ten k nám přichází v podobě nepříjemných nebo  vnějších událostí. Mnohdy také v podobě nemocí a úrazů. Může  se také, díky přenosu a vytěsnění, objevit na nejbližších lidech kolem nás. Nepochopit smysl vlastního příběhu a údělu a náš vztah k posvátnu, je zřejmě skutečnou životní tragédií. Život se pak stává čím dál více břemenem. Kolik lidí  - bez ohledu na jejich postavení, počet dětí, majetek a věk  - odchází ze života usmířených? Rozhlédněte se kolem sebe!  Nahlédnout a přijmout svůj úděl, rozpoznat, přijmout, nést  a smysluplně žít svůj kříž (a astrologicky každý kvadrát je  kříž, každá opozice břevno) - už to je léčba.
Rozhovor připravila Eva Klimentová