Začal advent. Proto dnes trochu pohádkově. O kmotře lišce - či spíše kmotru lišákovi.
Mám rozepsaný článek. A při uvažování o jistém nejmenovaném politikovi mne napadla taková analogie.
Proč vůbec analogie? Proč hledat jak se člověk či nějaká životní situace něčemu podobá? Může to být nejen zábavné, ale velmi poučné.
Dozvíme se z analogie leccos navíc, co při při pohledu "přímo" na člověka nebo situaci hned nevidíme.
Tím, že pomocí analogií kroužíme kolem problému, osvětlujeme ho z různých stránek, vnímáme ho plastičtěji, celistvěji.
Ostatně nedílnou součástí "jungovské psychologie je princip amplifikace. Kroužení kolem problému, záležitosti. Stavění zrcadel"- užívání metafor, analogií, vzpomínek, odkazů na mýty, umění, práce ze sny, atd.
Tak tedy - napadla mne analogie jistého našeho nejmenovaného politika s liškou.
Nechci tvrdit, že má "liščí očka" nebo "liščí výraz". Možná je jako liška mazaný. Ale co vlastně o lišce víme?
skrytě žijící predátor,
chytrá šelma s pověstí lotra a loupežníka,
neobyčejně přizpůsobivá, vynalézavá, lstivá,
invazní druh, nenáročná, všežravá,
dává přednost lovu brzy ráno před východem slunce a za soumraku, loví i v noci (jako kdyby nepotřebovala spát?),
ukořistěnou potravu intenzívně hájí, je ochotna bojovat i se silnějšími predátory,
loví nejen pro obživu, ale i pro "zábavu" (lov jako dobrodružství?),
klade zadní tlapky do stop předních - nechává tedy stopu v podobě čáry, kterou huňatý ocas stírá,
v mnoha kulturách spojena s mýty, pohádkami, uměním ať na straně dobra a pomoci, či také často na straně démonické.
Liška může svými vlohami být lidmi vnímána se sympatiemi (např. v Janáčkově opeře Liška Bystrouška či v pohádkách "kmotra liška"). Nebo naopak může být vnímána démoničtěji (Zikmund - liška ryšavá, či Pohádka o Smolíčkovi). Ve středověku symbol ďábla a lži. V Japonsku liščí duch - kitsune (kicune) - může být dobrý i zlý, často vtělený do člověka.
Rovněž to, co je dané člověku, jeho dispozice, vlohy, inteligence ad., mohou sloužit ve výsledku lépe, nebo hůře či nedobře, tj. třeba k osobním mocenským účelům, k vlastní hamižnosti apod.. Což je - a nejen v politice - morálně na hraně či za ní.
Zatímco však liška není nositelem morálního kontextu toho, jak své vlohy uplatní, člověk JE bytost, která žije v rozpětí "morální" - "amorální. Co je "správné" a "nesprávné". Opravdu by se politika (služba společnosti) měla podřadit egoismu individua, jeho osobní mocichtivosti nebo chamtivosti či narcismu atd.?
Já osobně mám lišku jako živočišný druh moc ráda, asi hlavně esteticky - namaluji si ji. Ale vůbec nemám ráda "liščí loupežnické chování" toho jistého nejmenovaného politika
Napadlo vás, o kom jsem psala? A vidíte ho spíše jako kmotru - nebo jako kmotra (v posunutém významu)?
