(c) L. Adamová - NeptunicA, čas. Sféra 2018, zde na webu od ledna 2020
Tento text pro časopis Sféra jsem psala před Vánocemi 2018. Byl určen začínajícím v astropsychologii. Ale možná něco řekne i vám, z jiných směrů astrologie.
Dlužno dodat, že pohádky v naší krajině jsou stále živým podhoubím. To je jistě dobře. Už kvůli dětem! I dospělým přicházejí vhod. Bohužel to nebývá kvůli tomu, že by dospělí v sobě udržovali kontakt se svým "vnitřním dítětem", ale proto, že jich tak mnoho uvízlo na úrovni psychické nedozrálosti, bez ohledu na pokročilý věk. Jak víme, je tu jako doma archetyp merkuriálního Šibala - a s ním notná dávka dětinskosti souvisí. (O české mentalitě již přehršel článků na mém webu.) Ale tím se teď nezabývám - pojďme k původnímu textu o pohádkách.
* * * * *
Podzim pokročil, dny se krátí, zima na dohled. Dlouhé večery dříve vybízely k přástkám, k vyprávění příběhů a pohádek. Dnes sice povídání či knihy nahradila jiná média, ale pohádky žijí stále dál. Kdo by si nepamatoval z dětství ty své oblíbené? Kdo by občas nekoukal na nějakou pohádku i v dospělosti? A když se pak přiblíží čas vánoční, magie pohádek ožívá v plné síle.
Pohádkový svět
Krajina a postavy pohádek jsou světem fantazie, pradávných vzpomínek, hlasů z kolektivního nevědomí. Je to svět archetypů, základních psychologických motivů. Z nich je upředena naše duše. V pohádkách se setkáváme s pamětí lidstva v prazákladních motivech.
K těmto motivům patří zejména obrazy různých povahových vlastností. Děsivá stvoření, jež je nutné přemoci, jako jsou draci, černokněžníci, čarodějnice, zlí skřeti. Ukazují se v nich stínové, temné stránky, jež mají i lidé. Závist, nepřejícnost, hloupost, lakomství, prolhanost, pomstychtivost, sobectví, chamtivost, poživačnost atd. Někdy tyto stránky zastupují zvířata (i když je nám to leckdy líto). Lstivá liška. Zlý chamtivý vlk. Naštěstí zvířata symbolizují též nespočet dobrých stránek. Pracovitost (holoubci, mravenečci), moudrost (bílý had), ušlechtilou sílu (jelen se zlatými parohy a zlatým srdcem, často to bývá také kůň).
Pohádky učí životní odvaze
K těm motivům, jež pohádky zprostředkovávají naší duši, také patří základní životní cíle a zápletky. Které to zejména jsou?
Víra v lásku
Vytrvalost a trpělivost při dosahování cíle
Překonání překážek, úskalí, různých protivenství
Hledání pomocníků
Některé pohádky dokonce jako by učily týmové práci. Že mohou zdárně spolupracovat nejrůznější typy. Že je dokonce různorodosti zapotřebí. Pokud jsou všichni motivováni a dokážou spolupracovat. Viz pohádky O řepě, nebo Široký, Dlouhý a Bystrozraký. Ovšem pohádky také líčí komplikace s druhými lidmi. Jako v životě. Přesto je potřeba vytrvat…
Ukazují, že se člověk musí vyvíjet. Popelka se musí odvážit „neposlechnout“, vzdorovat zlobě, být pracovitá a zároveň toužit po kráse atd.
Ukazují klíčové morální principy. Dobro versus zlo. Láska versus manipulace (Zimní královna)
Ukazují principy rodinných vztahů, partnerských vztahů, také roli jedince ve společnosti (kdo má kralovat, jaký má být?)
Pohádky jsou velmi důležité pro život a vývoj jedince. A také se jim věnují leckteré psychologické rozbory. Vyprávění pohádek, společné sdílení pohádek v rodině mimořádně přispívají k citovému rozvoji. Znám některé rodiče, kteří ve výchově dětí odmítli zcela pohádky, zvláště ty s čarodějnicemi, aby se nekazil rozum dětí a neprobouzel se v nich zbytečný strach. Ale život není hladký, přímočarý ani jen umetený. Potřebujeme se připravit na jeho peripetie. Potřebujeme se životu otevřít. A v dětství, a nejen v dětství, jsme s to prožívat intenzivní emoce a fantazie, které jsou základem budoucí psychické celistvosti (samozřejmě s láskyplnou podporou rodiny).
„Naše“ osobní pohádka a náš osud
Často se ptám při hledání cesty osobního rozvoje na nejoblíbenější pohádku z dětství. Leckdy se člověk jen pracně rozpomíná. Někdy se objeví vysvětlování – že to maminka nejčastěji vyprávěla (četla)… Inu, četla ji, protože se toho dítě nejspíš dožadovalo…. Někdy nechávám dotyčnou osobu převyprávět její (jeho) „nejoblíbenější“ pohádku. A je pak pozoruhodné všimnout si toho, co nám více utkví v paměti, co má pro nás hlubší stopu, nebo co si vyprávěním pozměníme.. Např. jedna mladá žena začala své vyprávění: „Jaromil měl za maminku macechu…“ Už tato věta, a další okolnosti naznačily, jaký úkol asi čeká onu mladou dámu na její životní cestě. „Osvobodit“ (úkol pro její odvahu zvanou Jaromil) své mateřské vlohy (svou dispozici maminky). A možná tahle její pohádka naznačuje i komplikovaný vztah s vlastní matkou.
Perníková chaloupka
Také v Perníkové chaloupce se naznačuje z několika úhlů, jak komplikované je „ženství“. Může mít podobu macechy (nelaskavosti, jež z nás činí psychické „siroty“). Ženské téma zrcadlí symbolicky, podprahově i les. Les symbolizuje nevědomí, hledání, náruč přírody, také zmatek, bloudění, a potřebu se vymanit. Zorientovat se, najít cíl – světlo, je úkolem „mužským“. A tak Jeníček hledá – leč je inspirován Mařenkou..! Kolik psychologické pravdy se skrývá jen v tomto motivu. A pohádka dál pokračuje tématem ženskosti. Svůdnost sladkosti (perníčku) a nebezpečná manipulativní „svůdnost“ Ježibaby. Pamatujete si, že uvězněný je vlastně jen Jeníček? A že Mařenka v chaloupce pomáhá Ježibabě? Je na Mařence, zda se vnitřně a skutečně rozhodne po Jeníčka (i když on jen tak „tloustne“) a bude na jeho straně, nebo zda se nedejbůh spojí psychicky s jedubabou. Zda bude Mařenka fandit Jeníčkovi (byť ona sama je možná šikovnější, čilejší)… No – v pohádce to dopadá dobře… Ale jak je tomu v dospělosti?
Pohádky se přelévají do příběhů
Ty pohádky, které dokázaly přežít dlouhé věky, obsahují nejzákladnější psychické situace. Ve fantazijním rámci, jednoduché typologii, a hlavně – s dobrým koncem. Dávají životu naději. A naděje je nutná k životu a růstu. Vlastně takovou naději potřebujeme po celý život. Proto pohádky mají i dospělci. Dramatičtější a dospělejší variantou k nim jsou „červené knihovny“ (nejen pro ženy). Nebo příběhy hrdinů, kteří pomáhají slabším, bojují ze zlosyny, odstraňují nespravedlnost, zachraňují svět, odhalují pravdu atd. Jistě i vy máte své oblíbené příběhy. Dokázali byste je dát do souvislosti s nějakou „svou" pohádkou?
Pohádky a rodina
Pohádky nehovoří jen k dětem, ale i k rodičům. Proto jsou v nich často obsaženi, byť ne vždy lichotivě. Jedna z „osudových“ pohádek je o Sedmi havranech. Maminku přemůže zloba a na chvíli se stane jedubabou a prokleje synáčky. Úkolu napravit situaci se ujme dcera. Dnes v psychologii hovoříme o „rodinných traumatech“. Do určité míry se zrcadlí i v osobním horoskopu (říkám jako astroložka). Právě pohádka o havranech může být osobní pohádkou nějaké ženy. Více si ji pamatuje, více ji „zjitřuje“. Lze předpokládat, že u takové ženy s „touto“ pohádkou hrají v jejím životě možná velkou roli její „chlapecké“ vlohy (odborně – její Animus). Ona jako by měla nahradit – osvobodit ty bratříčky. Taková dívka či žena, která má tuto „osudovou“ pohádku, je asi svým založením dost kurážná, chytrá a samostatná. Ale co je jejím úkolem doopravdy? To ukazuje pohádka: – naučit se trpělivosti. Dokonce: – naučit se mlčet. Ó. Jak obtížný úkol pro kurážné a chytré dívky! Dokonce naučit se snést nespravedlnost. Hm. To už snad nedokáže žádná. Nebo snad ano? Osvojí-li si ta dívka ony „měkčí“ a ženštější dispozice, jako by zpětně osvobodila i tu zlostnou matku. Pohádky totiž naznačují, že nejde o to těžit jen ze svých přirozených, ovšem jednostranných vloh, ale naučit se něčemu obtížnému. Překonat sami sebe. Zcelit se. A tak je tomu – nebo mělo by být – i v našem životě.
Dobové kulisy
Popelka. Anne Anderson, Wikipedia
Pohádky, byť obsahují odvěké motivy, jsou vždy více či méně přizpůsobené dobovým či národním „kulisám“. Tak např. pohádka Popelka byla do Čech uvedena B. Němcovou v rámci její sbírky pohádek ze Slovenska. (Viz např. vydání v nakl. Vilímek.) V původním slovenském znění je to Popeluška s „hranou orieškov“. Má pomocniky nejen v holoubcích, ale také v žabce, s jejíž pomocí ukrývá oříšky ve studni a z ní je vyzískává. Nádherný obraz nevědomí, jež skrývá naše nerozvinuté vlohy. A s knížetem, jenž se v ní shlédl, se Popeluška setkává v kostele… Spojení jejího dosavadního „přízemního“ života s životem vznešenějším, vyšším (až duchovním) je tu pozoruhodně naznačené. Ale musí se Popeluška odvážit projevit své vlohy. Nevlastní sestra a machecha v pohádce ukazují nezdravou sobeckost. Popelka se musí naučit zdravé sobeckosti – projevit se. Aniž by pozbyla své starostlivosti a laskavosti. (V jiné krajině přijíždí Popelka v dýni...)
Moderní pohádky
Kromě dobových kulis pro „staré pohádky“ existují samozřejmě i novodobé pohádky. Jsou-li nadlehčené fantazií a laskavostí, mají-li vtip (tak důležitý zvláště v naší české kultuře), dobře se ujímají. Připomeňme v literatuře např. Čapkovy pohádky. Série večerníčků v TV. Nebo filmy Anděl Páně režiséra J. Stracha. Nebo skoro pohádky o Krtečkovi. Někteří muži si nevzpomenou na klasické pohádky, ale na Krtečka třeba ano. Proč ne. Krteček symbolizuje kombinaci praktičnosti, nápaditosti a také kamarádství – vlastnosti tak typické pro Čechy. Ovšem je to přec jen dost dětinské, a ne moc tajuplné. Život sám a naše vztahy jsou však pro většinu z nás tak trochu „záhadou“
Proto se nelze divit, že v moderní době plné rozumu, vědy a organizování kompenzují potřebu fantazie a nadreálna příběhy Harryho Pottera a mnohé jiné, podobné. To už se však dostáváme za hranice pohádek. Jejich moderní proměnu může reprezentovat třeba Ledové království. Tato pohádka je sice variantou na původní Andersenovu pohádku Sněhová královna. V té současné moderní variantě je však hrdinkou nebojácná, akční, optimistická a krásná dívka, která aktivně určuje podmínky svého života. Je moderně dokonalá. Zrcadlí se v tom nejen akčnost, ale i emancipační nálada současné doby. Ovšem dokonalost byť sebeskvostnější je příliš jednostranná.
A tak se zrodil Shrek. Pohádky o Shrekovi jsou pohádky naruby. Je úžasné, kolik známých starých pohádek, pohádkových postav a zápletek se v nich připomene. Je to vlastně pomník postavený pohádkám. V parodistickém, svižném světě naruby. Shrek i jeho vyvolená, jak víme, vypadají „odpudivě“. Skutečný princ je zloduch. Atd. Jenže: Nakonec i zde přes všechny zápletky, zakletí, nesnáze, překážky, zrady, zklamání zvítězí dobro. Upřímnost, odvaha, láskyplnost.
Jestli to platí stále dál - pak svět má naději
Tak jaká je vaše „osobní“ pohádka? Zkuste se rozpomenout. Anebo si třeba teď v dospělosti zkuste najít, která že pohádka je vám nejbližší. Převyprávějte si ji. Jaké má analogie s vaším životem? Co máte učinit pro její dobrý konec? Tak ať se vám v tom daří!
