Mundánní astrologie, kolektivita (národ) a horoskop státu  

Rudolf Starý ©

Revue PROSTOR, ročník VI./23 březen 1993. Užito se svolením R. Starého.
Text je určen pro studijní účely. Nelze jinde otiskovat bez souhlasu autora

Národy mají svou vlastní, zcela zvláštní psychologii,
a proto mají i svůj vlastní druh psychopatologie.“
(C. G. Jung)
1.
Ačkoli nejstarší standardní dílo z oboru astrologie (tzv. Enuma Anu Enlil – podle počátečních slov, jež znamenají: Když bohové Anu a Nelil…“) je datováno do roku 1000 před Kristem, první dochovaný individuální horoskop (tzv. radix-horoskop, horoskop zrození) pochází teprve z roku 410. Víc než tisíciletý vývoj astrologie, jenž mu předcházel, se týkal téměř výhradně (s výjimkou horoskopů panovníků, kdy vládce a stát se pokládali za totožné) událostí mundánního charakteru: šlo o odpověď na takové otázky obecného dosahu jako předpovědi počasí, vyhlídky příští úrody, výsledky případné války se sousedním státem apod.
        Mundánní astrologie je tedy nejstarší formou astrologie a pravděpodobně nejstarší formou vědění o společenských jevech vůbec. I v současné astrologii má mundánní astrologie své významné místo. Prolistujeme-li namátkou některý ze současných časopisů z tohoto oboru, najdeme tu vedle rozboru individuálních horoskopů (např. formou interview s Catherine Deneuveovou) a vedle událostní (horární) astrologie (např. katastrofa izraelského dopravního letounu v blízkosti Amsterdamu) i ryze mundánní témata, např. občanskou válku v Jugoslávii, sjednocení Německa, válku v Perském zálivu, rozbor horoskopů posledních amerických presidentů v souvislosti s horoskopem Spojených států, rozpad Sovětského svazu atd. Značná pozornost se věnuje rozboru velkých planetárních cyklů, především cyklů transsaturnských, příp. „kolektivních“ planet, Urana, Neptuna a Pluta, včetně tzv. světového horoskopu atd. Cykly planet s nejpomalejším oběhem (Uran = 84, Neptun = 168, Pluto = 284 let) korespondují s dlouhodobými společensko-kulturními a civilizačními trendy a týkají se tak života celých generací, národů, států, ba celého lidstva.
2.
„Psychologie jedince se zrcadlí v psychologii národa,“ říká Jung a obdobný vztah můžeme konstatovat, i pokud jde o individuální horoskop (astrologie zrození) a horoskopu kolektivních jevů (mundánní astrologie). Korespondence individuálních a kolektivních jevů má svůj základ v tercium comparationis čili v tom, co je jim společné, a to jsou tytéž archetypické síly, které se v astrologii vyskytují v podobě planetárních symbolů. Vycházíme-li z toho, že horoskop zrození představuje základní strukturu lidské psýchy, přip. individuální kombinaci základních energetických konstelací, pak tytéž archetypy jsou v každém okamžiku činné ve všech oblastech života, ať už na individuální nebo celospolečenské úrovni. Jedinečnost lidské existence je dána nejen zvláštní kombinací těchto sil, ale závisí především na vztahu těch planet (těch psychických dominant), které jsou svou povahou kolektivní (Uran, Neptun, Pluto), a těch, které astrologie označuje jako osobní (Slunce, Měsíc, Merkur atd.). Vztah mezi osobními a kolektivními planetami odráží vztah mezi individuálním vědomím a kolektivním nevědomím. Jungovská psycholožka a séroložka Liz Greeneová se pokusila tento vztah vyjádřit pomocí schématu, jejž ve svém Úvodu do jungovské psychologie použila Jolande Jacobiová ke znázornění struktury lidské psýchy.
         V tomto zjednodušeném, ale výstižném schématu symbolizuje Slunce vědomé Já, ostatní osobní planety (Měsíc, Merkur, Venuše, Mars a Jupiter) se podílejí na vytváření vědomých a volních prvků lidské individuality, současně jsou však součástí tzv. osobního nevědomí (v jungovské smyslu). Planety Uran, Neptun a Pluto odpovídají určitým vrstvám kolektivního nevědomí. Planeta Saturn, tradičně označovaná jako „strážce prahu“, se v tomto schématu nachází na pohyblivé hranici mezi osobním a kolektivním nevědomím.

Transsaturnským planetám odpovídají na vnější, společenské úrovni různé formy kolektivity, počínaje jednotlivými generacemi a konče kolektivistickými, masovými hnutími. Planeta Uran setrvá během svého oběhu v jednom znamení zvěrokruhu asi sedm let a charakter příslušného znamení (v současné době je to Kozoroh) dodává zabarvení novým ideám, reformním představám a emancipačním snahám v dané generaci a době a naznačuje oblast, v níž se tyto tendence nejspíše projeví. Planeta Neptun se zdrží v jednom znamení asi čtrnáct let a obdobně jako v případě Urana příslušné znamení (v současné době je to rovněž Kozoroh) vtiskne ráz společenským tendencím týkajícím se celkového životního pocitu, převažujících módních trendů, typu drogové závislosti atd. Planeta Pluto vzhledem ke své elipsovité dráze se v některých znameních zdrží třicet let, v jiných, například ve znamení Štíra, kde se dnes nachází, setrvá pouze dvanáct let (od roku 1983 do roku 1995) a vzhledem k tomu, že je to nejvzdálenější planeta naší sluneční soustavy s nejdelší dobou oběhu, symbolizuje nejhlubší a nejarchaičtější vrstvu kolektivního nevědomí, která velice výrazným způsobem utvářela ráz tohoto století (byla objevena v roce 1930): masová ideologická hnutí, německý „ragnarök“ (regeneraci skrze výron ničivých sil), totalitní režimy, jaderné zbraně atd.
3.
Mundánní astrologie vycházející z jungovských podnětů zastává názor, že specifické druhy psychické energie, symbolizované transaturnskými planetami, jsou pozitivně zvládnutelné jen na individuální úrovni. Jinak řečeno, jen jedinec je s to postavit se těmto silám a přetvářet je do kulturně a civilizačně hodnotné podoby. Podle Jungova názoru, dojde-li ke kolektivní manifestaci archetypů, vzniká nebezpečí davových hnutí a masových psychóz a v takovém případě lze hrozící katastrofě zabránit jen tehdy, jestliže dynamismu archetypových sil (např. ničivým mocenským tendencím představovanými planetou Pluto) se do cesty postaví a dokáže je integrovat „dostatečně velký počet jedinců“, přičemž „kultura je naší jedinou zbraní v boji proti obávanému nebezpečí davového smýšlení“. Podle Junga je morálka společnosti jako celku v nepřímé úměrnosti k její početnosti. „Výbuch násilných přání a zvrácených fantazií mezi nižšími vrstvami obyvatelstva tvoří analogii výbuchu hlubších vrstev nevědomí v jedinci.“ Jungův názor na tradiční filosofickou otázku, jaké je „postavení člověka ve vesmíru“, vychází z představy, že člověku přísluší výsostná úloha zprostředkovatele mezi světem nevědomí a duchovním světem. Člověku se dostalo vědomí možná vůbec jen proto, aby tuto úlohu dokázal zvládnout, aby dokázal čelit ambivalentním tendencím vyvěrajícím z jeho nitra – z kolektivního nevědomí – a aby je mohl uspořádat podle svých představ dobra a zla, pravdy a lži, lidskosti a nelidskosti. Neboť charakter těchto archetypických sil kolektivního nevědomí, astrologicky vyjádřených transsaturnskými planetami, je ve svých prapůvodních projevech morálně zcela indiferentní, dvojaký a závisí vždy jen na jednotlivci, jak se s nimi dokáže vypořádat. Na kolektivní rovině a v masových formách a hnutích je tento problém neřešitelný. Jestliže dojde k výronu těchto sil v podobě kolektivních, masových hnutí, j výsledkem vždy větší či menší civilizační a kulturní katastrofa.

Toto jungovské stanovisko se dokonale shoduje s názory tradiční, středověké astrologie, která masu pokládala za mnohem předurčenější čili mnohem víc podřízenou výkyvům osudu – všem vnějším a vnitřním danostem – než jedince, která má na rozdíl od davu svobodnou vůli a je schopen převzít na sebe osobní odpovědnost. Středověcí scholastikové, kteří se velmi často zabývali momo jiné i astrologií, formulovali v této souvislosti i svůj názor na vztah rozumových a duševních schopností člověka na jedné straně a instinktivních sklonů na druhé z hlediska osudové předurčenosti. Tomáš Akvinský zastával názor, že pod vlivem hvězd, tj. pod vlivem nezvládnutelných archetypických psychických sil je člověk jen co do svého fyzického bytí. Podobný názor sdílel i františkánský mnich Roger Bacon, který jej vyjádřil takto: „….zatímco jedinec může nsazením vůle vzdorovat moci hvězd, nad masami mají obvykle nadvládu planetární konstelace.“

4.
Michael Baigent, jeden ze spoluautorů zmíněné knihy o mudnánní astrologii Mundane Astrology, jež je standardním díle mundánní astrologie konce tohoto (dvacátého) století, shrnuje v kapitole věnované této problematice hlavní zásady mundánní astrologie takto:
1.      Masa může jednat jako jedinec.
2.      Masa je osudu podřízena víc než jedinec.
3.      Individuální a mundánní astrologie se k sobě mají jako jedinec k mase.
4.      Stát je manifestací masy, sdružené obvykle kolem jednoho vůdce.
5.      Zrození státu je oním okamžikem, kdy nové vedení (nebo vůdce) se chopí moci ve státě, ať už parlamentní nebo násilnou cestou.

Zmíněný okamžik zrození stádu je nesmírně důležitým údajem nezbytným pro sestavení horoskopu tohoto státního útvaru. Horoskop stáje je v dnešní mundánní astrologii nejdůležitější pomůckou pro vyhledávání korespondencí mezi státem a pospolitostí, jež jej vytvořila, a tedy pro výklad jeho základních atributů, dominantních tendencí, jež se projevují v jeho typických vzorech chování, a dějových potencialit, jež jsou obsaženy v jeho počátku (arché, princip, ústava). Ještě donedávna pracovali astrologové v této oblasti téměř výhradně s pomocí měsíčních fází. Znát přesně okamžik „zrození“ státu je zvlášť důležité pro určení domů v horoskopu, tj. pro vymezení jednotlivých oblastí jeho působení. Rozhodující význam má pak určení Ascendentu (1.domu), protože ten má, jak ostatně soudí i autoři zmíněného kompendia mundánní astrologie, vyjadřovat národ jako celek, jeho obraz a sebeobraz, základní národní charakterové rysy a – co je zvlášť důležité – i jeho mýty, pověsti a umělecká díla, v nichž se toto vše odráží. Jestliže horoskop není s to tomuto požadavku vyhovět, je nutné s ním provádět operace, které by bylo možné nejsnáze přirovnat k natáčení dvou vzájemně se zrcadlících předmětů, dokud toto zrcadlení není zcela paralelní, tj. dokud si vnitřní, potenciální struktura (zachycená jako momentka v horoskopu) a vnější projevy ve všech oblastech života plně neodpovídají. Z hlediska kauzálního myšlení se takový postup musí ovšem jevit  jako čirá svévole, pro analogické (hermetické) myšlení je to však naprosto přirozený způsob, jak pomocí intuice, racionálního hodnocení (zvažování) a na základě veškeré možné životní zkušenosti dosáhnout souladu typických, nápadných a výstižných rysů a vlastností daného jevu s jeho zrcadlovým odrazem v horoskopu.

Tento problém vyvstává zvlášť naléhavě například již při sestavování horoskopu Československé republiky z října 1918, který zůstává jako prvotní a základní v platnosti i přes všechny další dějinné peripetie československého státu (1938, 1945, 1948, 1898). Většina horoskopů pokoušejících se zachytit vznik československého státu je totiž sestavena pro dopolední hodiny, kdy v Praze vešla ve známost nóta rakousko-uherského ministra zahraničí Andrássyho vyjadřující ochotu vlády vstoupit v jednání o federativním uspořádání státu a kdy dav v ulicích začal strhávat výsostné znaky státní moci. Pro 10.30 hodin místního času vychází Ascendent zhruba do poloviny znamení Střelce, a to je postavení, které podle mého názoru naprosto neodpovídá korespondenční-zrcadlící funkci, kterou by Ascendent měl plnit v horoskopu československého státu.

Ascendent ve znamení Střelce se vyskytuje např. v horoskopu Spojených států, kde naopak dokonalým způsobem vyjadřuje základní vzorové schéma „amerického způsobu života“, a vykazuje četné typické rysy planety Jupitera, vládce znamení Střelce, rozlehlost země, osídlenci putující na západ, obrovský hospodářský rozmach, mecenášství, typicky „střelecký“ idealismus a důvěřivost, sklon k velkoleposti až bombastičnosti (v politice, architektuře) atd. Jednoznačně se v tomto Ascendentu odráží i ústřední mýtická postava vážící se ke znamení Střelce v amerických podmínkách: kovboj-pistolník, putující z místa na místo, vyznávající bezděčné, téměř jaksi tělesně (1. kvadrát zvířetníku = tělo, instinktivní založení) určité metafyzické hodnoty, např. spravedlnost, a zjednávající tuto spravedlnost („spravedlivý mír“ je typicky americký pojem) všude kolem sebe, ať už je to v některém zapadlém hnízdě na mexických hranicích nebo v Grenadě či v Perském zálivu.

Ferdinand Peroutka, na slovo vzatý znalec českých politických reálií, nám i ve věci Ascendentu Československa může poskytnout základní orientaci. Ve své knize Budování státu, v kapitole věnované událostem 28. října 1918 uvádí, že Andrássyho nóta dorazila do Prahy ve čtvrt na deset, její výklad však vyzníval federativně a v tomto smyslu přebírali představitelé Národního výboru Obilní ústav a vyjednávali s předsedou zemské správní komise hrabětem Schrönbornem. „Je krajně nepravděpodobné,“ píše Peroutka, „že tento císaři věrný šlechti by tak učinil, kdyby věděl, že jde o stát, který přerušuje všechny styky s císařem.“ Ostatně je známo, že ve tři hodiny odpoledne dal velitel pražské vojenské posádky vyklidit Václavské a staroměstské náměstí, a ve městě zavládl klid. Činnost Národního výboru charakterizuje Peroutka jako experimentální a taktizující: cituje Švehlův výrok o rozhodující úloze politického „nosu“ ve vývoji událostí a píše: „Proto také nebyl samostatný československý stát proklamován ani dopoledne, ani odpoledne, nýbrž až večer, kdy nos, což je jiné slovo pro politický instinkt, ucítil, že situace do té míry uzrála, a když zejména se vyjevilo, že úřady se nebrání.“ Celkový Peroutkův závěr je pak tento: „Vše, co se 28. října dálo až do šesté hodiny večerní, bylo schopno získat uznání rakouské vlády, která chtěla říši federalisovat. Večer Národní výbor přehazuje výhybku. To se stalo vydáním prvního zákona, jenž dostal jméno ,zákon ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého.'“

Horoskop Československa sestavený pro okamžik, kdy se v šest hodin večer schází v Obecním domě Národní výbor, aby přijal rozhodnutí o převzetí moci v samostatném státě, je tak jednou z variant, která si v několika ohledech zaslouží pozornost. Především se tu Ascendent objevuje zhruba na 50 Blíženců (s vládcem Merkurem v 6. domě), a to je postavení, které podle mého názoru nejlépe vyhovuje požadavkům kladeným na korespondenční funkci Ascendentu, charakteru státu i dominantního archetypu kolektivního nevědomí. (Viz Spor o spojovací čárku aneb Blíženec versus Vodnář, Prostor 15/1991; viz rovněž Na současné téma II, Prostor 12/1990, kde se rozebírá téma Šibala ve Smetanově Prodané nevěstě; postavě Šibala jako dominantního archetypu českého kolektivního nevědomí je věnována i stať v tomto čísle nazvaná Hermes jako novopohanské božstvo.) Mám-li tyto základní charakteristické rysy a vzor chování korespondující s vládcem Ascendentu Merkurem stručně shrnout, pak jde zejména o tyto:intelektuální bystrost až prohnanost, zručnost a dovednost (pověstné „zlaté české ruce“) při používání nástrojů (i hudebních: typický český muzikant; nebo sportovních; česká tenisová škola /tělesnou korespondencí Merkura jsou paže a nohy/), výrazné jazykové nadání a úcta k jazyku jako základnímu znaku národní identity (tradice národního obrození, tradice českého překladu), schopnost komunikovat, napodobovat (parodie a dabing), střízlivost až vypočítavost jako výraz odporu vůči vyšším vznětům, smysl pro humor (humor jako zbraň v boji o přežití) atd.

Má-li Ascendent zároveň vyjadřovat již sám způsob, jakým daná entita, v tomto případě stát, vstupuje do světa a jak se v něm prosazuje, odráží Ascendent v Blížencích dokonale i způsob vzniku československého státu i jeho prezentace okolnímu světu. Převažovalo obratné taktizování a experimentování, se zjevnou snahou vyhnout se přímému střetnutí s mocí (to je zvlášť výrazné merkuriální chování; Peroutka: „Národní výbor nebyl vůbec zařízen na násilný převrat a jeho myšlení se neneslo ve směru otevřeného boje.“), raději vyjednávat a vyčkávat na vhodný okamžik (komunikace je kvintesencí Merkura; Peroutka: Při jednání se zástupcem místodržitelovým Kosinou argumentovali zástupci Národního výboru zprávami v novinách /Merkur/; Mars a jeho ničivé nástroje tu zcela chybějí, nejdůležitějším nástrojem převratu 28. října byl telefon /Merkur/).
          Tato srovnávací fenomenologie (faktů a symbolů) nás může přivést k závěru“ Ascendent ČSR v Blížencích (s Merkurem jako vládcem v 6. domě, domě práce = sebeprosazení prací) koresponduje dosti výrazně s některými typickými rysy, chováním a osudy československého státu. O tom však až někdy příště.                  

    zpět