Transit Pluta a metafora kořene

© Rudolf Starý

Podobnosti (1) 2005, nakl. Sagittarius (c).  Použito se svolením autora.
                                     Pro indiv. studijní účely. Bez souhlasu autora nelze jinde přetiskovat!

”Stirb und werde.”
            (Goethe)

K významu Pluta jako archetypu smrti a znovuzrození se přiblížíme, když jej nahlédneme z hlediska metafory, která s ním významově úzce souvisí, totiž metafory kořene. Pod pojmem kořene si můžeme jednoduše představit to, co na podzim, když rostliny uvadnou a stane se z nich suché chrastí vhodné snad jen do kompostu nebo ke spálení, zůstává v zemi jako sazenice, z níž příštího jara opět vyraší táž, avšak nová rostlina. Kořen ukrytý v zemi dále trvá, zatímco jeho výhonky, tj. rostlina sama, se každým rokem obnovuje. Je to typická plutonická regenerace, která se každým rokem opakuje. A tvoří předstupeň jiné velké metafory Pluta, totiž proměny, například proměny housenky v zámotek a zámotku v motýla. Pluto obnovuje život tím, že do něj vnáší smrt jako zcela nezbytný ingredient, bez nějž by život zdegeneroval a nedokázal by se obnovit. Skoro by se dalo říci, že čím větší díl smrti dokáže život do sebe pojmout, tím je jaksi životnější. V podzimním období svého životního času musí vše odumřít, a to až na sám kořen (sazenice, jádro, semeno, genom), aby se koloběh mohl opakovat. Tím se Pluto zásadně liší od Urana: Uran oprošťuje natolik radikálně, že vytrhává i s kořeny (radix znamená lat. kořen). Pluto je radikální tím, že jde vždy na kořen věci; nebo až na dřeň kosti; nebo k samému genomu; nebo k samému jádru lidské bytosti: individuální Já odumře a z věčného kořene – ze Svébytí - vyroste nové Já (“Já jsem kořen a vy jste ratolesti.”). Tento přirozený regenerační proces, tolik se podobající ročnímu běhu přírody, se dnes pokládá za mystický. Stále však zůstává, i ve věku, jehož cílem se stalo “trvale udržitelné zdraví”, obsahem liturgického roku vrcholícího Velikonocemi.
            Plutonický proces regenerace probíhá nejprve jako oproštění odumřením: rostlina se zbaví všeho, co není nutné pro budoucí obnovu. Zůstane pouze samotné jádro, semeno, genetický kód. Abychom vyklonovali byť i dávno zemřelého jedince, lhostejno zda zvířecího nebo lidského, stačí, když známe jeho genetický kód. A nyní si představme, že tento princip regenerace se jako transitující Pluto, s nímž jej astrologie významově spojuje, dostává do kontaktů (aspektů) s ostatními planetami. Během těchto setkání jako by jim Pluto sdělil své poselství spočívající ve výzvě k “regeneraci odumřením”, které se má týkat všeho, co není nezbytné pro obnovu života. A vzhledem k tomu, že náš život obsahuje spoustu balastu, který jsme nashromáždili v dobré víře, že jej budeme potřebovat, zbavujeme se nebo jsme zbavováni všeho, co je přežilé, nepotřebné a co s sebou zbytečně vláčíme životem. Potřebujeme jenom to, co je nezbytně nutné, co má ráz opravdovosti a co odpovídá genetickému kódu (všeho živého), případně "genetickému scénáři" (jde-li o lidský příběh).
            Závažnost transitu Pluta, s nímž je spojena výzva nechat odumřít vše nepotřebné, je zcela mimořádná a psychicky i existenciálně neobyčejně náročná, zvláště týká-li se osobních planet.

             Pluto/Slunce:
            Transit Pluta v aspektu se Sluncem znamená kategorickou výzvu obnovit svůj život tím, že nechám ”zemřít” své dosavadní Já, že se rozloučím se vším, co nejsem Já, co ke mně nepatří, co se na mě jako falešný nános nabalilo a co nepotřebuji k tomu, abych obnovil svou existenci. Mám se od toho oprostit, tj. stát se prostším, zakořenit pouze v ”sobě”, tj. ve Svébytí, v němž je ukryto moje vlastní určení (entelechie), a vše ostatní nechat odumřít, odnést na skládku kompostu nebo spláchnout do "plutonické mísy". Je to proces nesmírně bolestivý, neboť jsem nucen vzdát se toho, s čím jsem se dosud ztotožňoval a měl za to, že se bez toho neobejdu. Mám se z toho všeho "svléknout" (a ”obléknout nového člověka” apoštola Pavla). Když starobabylonský mýtus líčí tuto proceduru, vypráví o sestupu Bohyně Inanny do podsvětní říše její sestry Ereškigal. Inanna prochází sedmi branami a u každé z nich musí odložit část svých ozdob a oděvu, dokud před svou sestrou nestane zcela oproštěná – v úplné nahotě. Pluto chce vždy "nahou pravdu". Pak teprve přichází "nenávistný, umrtvující pohled" Ereškigaly a Inanna končí svůj život zavěšena na háku v podsvětí, odkud není úniku.
            Tuto krutou a bolestnou proceduru smrti a zmrtvýchvstání musí absolvovat každý, komu transituje Pluto přes Slunce a Lunu v jeho horoskopu. A to dokonce několikrát (v podobě různých hlavních aspektů, pozn. L.A.) během jeho života. Je to kategorická podmínka obnovování životaschopnosti a tvořivosti. Pokud se neuskuteční náležitou alchymickou, imaginační a metaforickou cestou (jak se odráží v katolické liturgii), může k ní dojít doslovným způsobem, tj. na úrovni fyzické smrti.
            Je to vlastně jediná opravdová cesta, jak najít sám sebe a svůj styl, svou vlastní, autentickou identitu zbavenou všeho, co nejsem Já. Teprve pak je možné v sobě spočinout - tak, jak se o tom můžeme dočíst o těch nemnohých, kteří se dokázali stát těmi, jimiž doopravdy byli. Když Napoleon spatřil při audienci Goetha, řekl prý: "Voila l'homme!" Chtěl tím zřejmě říci, že Goethe je ”soběpodobný”, tj. věrný svému vnitřnímu pravzoru. Zatímco ostatní lidé se sobě podobají jen neurčitě a vzdáleně. A jeden z prvních dojmů, o němž se Eckermann zmiňuje ve svých Rozhovorech s Goethem, je ten, že Goethe "si hoví sám v sobě". R. Hayman uvádí ve svém životopise Junga   výrok Jungovy sekretářky z počátku 50. let: "Vždy byl sám sebou - což je pro každého to nejtěžší... Stěží si dovedu představit někoho, kdo žil sám sebe intenzivněji než právě on." (R. Heyman, Život C.G.Junga, Práh 2001.)

             Pluto/Saturn:
             Podobně náročně probíhá i setkání Pluta se Saturnem. Je to výzva zbavit se veškerého vnějšího hábitu a nátěru, jejž jsem získal jako občan pospolitosti. Mít masku - jungovsky řečeno, Personu -, kterou si nasazujeme ve styku s ostatními, je jistě nezbytné, jinak bychom stěží dospěli k určitému konsensu a loayalitě počínaje společnými zvyklostmi a konče vzděláním a společensky uznávanou profesí. Máme se "vysvléci" z uniformity a konvenčnosti a upravit i svůj vnější vzhled tak, aby lépe odpovídal naší individuální osobnosti. Máme se oprostit od vlastností a způsobů chování, které tvoří ”image” dané společnosti a doby a vytvořit si zevnějšek, v němž se odráží naše skutečná povaha.

             Pluto/Luna:
          Při transitu Pluta v aspektu k Luně, zejména při konjunkci a oposici, nastává čas se konečně zbavit psychické pupeční šňůry, která nás spojuje s archetypem Matky ve všech jejích podobách počínaje vlastní matkou a konče Matkou přírodou, a navázat k ženskosti v jejím mateřském ohledu opravdovější vztah. Mám se oprostit od přehnané mateřské péče, falešné citovosti, resentimentů, sebelítosti a ostatních neautentických pocitů. Je to období, kdy si mám konečně uvědomit, jaké jsou mé skutečné potřeby na rozdíl od těch, které mi vnucuje okolí. Mám se odvážit otevřít se tomu, co doopravdy ve svém nitru cítím. Pluto směřuje v tomto případě ke kořenům mé rodiny: jde o to, zjistit, z jakých rodových kořenů vyrůstám a kde se cítím doopravdu doma a v bezpečí. Vše ostatní, jakkoli se mi to do té doby mohlo zdát důležité, například pocit závazku vůči představám mé matky o mé budoucnosti, rodinný majetek apod., ztrácí ve srovnání s tím na významu. Důležité je pouze to, co doopravdy cítím a jaké jsou mé individuální životní potřeby.

              Pluto/Merkur:
           Transitující Pluto přichází v aspektech s Merkurem s požadavkem začít myslet po svém, vyjadřovat se, "jak mi zobák narost´", nazývat věci pravými jmény a říkat, co si doopravdy myslím. Vyžaduje ode mě, abych šel rovnou k jádru věci, bez obalu a bez zbytečných okolků. Jazyk, jímž hovořím, má být jasný, zbavený všech frází, floskulí a zbytečných příkras; význam slov, jež používám, má být přesně a jednoznačně vymezen.

                Pluto/Venuše:
            Transit Pluta v aspektech k Venuši znamená především přehodnocení všech hodnot, tedy toho, čeho si cením, co se mi líbí, co chci vlastnit a co je zdrojem mého potěšení. Vztahy k lidem, které se přežily, mají odumřít a zmizet z mého horizontu. Pluto mě vyzývá, abych se konečně oprostil od "cizí ženy", což je přesný biblický termín pro druh ženskosti, který svou povahou neodpovídá mé ”vnitřní ženě” (Animě), ani úkolu, před nímž na své individuační cestě stojím. Některé požitky, jichž si dopřávám, nejsou z hlediska mého životního poslání možná natolik důležité, jak se mi dosud mohlo zdát. Jednoduše řečeno, mám devalvovat všechny své hodnoty, materiální i duchovní, abych je mohl vzápětí revalvovat - a zjistit, které z nich jsou pro můj život opravdu nezbytné.

               Pluto/Mars:
            Transitující Pluto v aspektech na Marta ode mě požaduje, abych se zbavil těch druhů činorodosti, které neodpovídají mému povahovému založení a zaměření. Způsoby sebeprosazení mají být přiměřené mým potenciálním vlohám, které pro své uplatnění vyžadují martovskou energii. Naproti tomu jít v tomto období hlavou proti zdi je zbytečná ztráta času a energie. Iniciativa má pravý smysl jen tehdy, když je to moje vlastní iniciativa a když pro ni zvolím prostředky odpovídající mým schopnostem a možnostem. Přijmu-li představu života jako sportovní disciplíny, jde nyní o to, abych si zvolil ten druh sportu, který nejlépe odpovídá mým vlohám. A naopak ty martovské vlohy, zejména odvaha včetně tolik žádané asertivity, které dosud marně čekaly na uplatnění, mají nyní nejlepší příležitost se projevit, dokonce je to nanejvýš žádoucí, nemají-li se stát příčinou tělesných nebo duševních potíží (počínaje bolením hlavy a konče úrazy).

                Pluto/Jupiter:
          Transit Pluta v aspektech na Jupitera je provázen klasickou výzvou ad fontes - k pramenům vědění, tj. k základním idejím, paradigmatům a archetypům. Evropská renesance začala tím, že mniši prchající z okupovaného Cařihradu přinesli do Florencie soubor spisů nazvaných Corpus hermeticum, považovaný tehdy za nejstarší souhrn předplatónského a předmojžíšovského vědění. Tento radikální návrat ke kořenům vzdělanosti byl počátkem nové éry evropského myšlení. Transit Pluta v aspektu na Jupitera je vždy vhodným obdobím, kdy se můžeme a máme zbavit všeho zbytečného balastu pseudovzdělanosti i ”cizích” poznatků, tj. těch, které nepotřebujeme pro své vlastní potřeby. Především však poznatků, které se neosvědčily. Všechny dosavadní květy myšlení mají uvadnout a z kořenů ”věčné filosofie” mají vzejít nové, které lépe odpovídají vrozenému způsobu nazírání i dosaženému stupni zralosti.

 © Rudolf Starý, 2005