Pluto: formy smrti a znovuzrození

© Rudolf Starý

Podobnosti (1) 2005, nakl. Sagittarius (c).  Použito se svolením autora.
                                      Pro indiv. studijní účely. Bez souhlasu autora nelze jinde přetiskovat!

“Být svůj, a nikoho jiného.”
Paracelsus

Archetypu proměny – smrti a znovuzrození – odpovídá v astrologické symbolice planeta Pluto. Významově se k ní pojí procesy, v nichž to, co se přežilo, musí – periodicky (radix) nebo jednorázově (transit, progrese) - zemřít, aby to uvolnilo místo pro zrod něčeho nového, co je proměnou původní entity: housenka “zemře”, aby se z ní stal zámotek, a ten “zemře”, aby se z něj zrodil motýl. Jiný než transformační druh smrti je v případě Pluta nepatřičný a nežádoucí.

Nemá-li být smrt doslovná, nýbrž metaforická, naskýtá se otázka, jaké jsou formy transformační smrti.

Chceme-li rozevřít “vějíř významů” Pluta, a tím zároveň otevřít prostor pro vyrovnání se s jeho tématy, můžeme vyjít z nejzjevnější roviny jeho projevů, tj. z tělesné roviny (ze zemitého živlu). Na základě analogie s těmito procesy můžeme dojít k závěru, že Pluto

1. vypuzuje, resp. vyprázdňuje (fekálie z tlustého střeva, dítě z dělohy, sperma při ejakulaci, vajíčko při ovulaci);

2. pročišťuje organismus (v aspektu na Merkura jako vládce Panny);

3. odstraňuje z organismu vše nepotřebné (odstraňuje z mysli zbytečné informace: v aspektu na Merkura jako vládce Blíženců);

4. umrtvuje (smysly a obrazotvornost, přičemž výsledkem je vnitřní prázdnota, kterou lze vypnit novým obsahem: v aspektu na Lunu);

5. zbavuje (až na sám dřeň, například při nasazování umělých zubů: v aspektu na Marta; nebo zbavuje přežilých osobních vztahů a estetických představ: v aspektu na Venuši);

6. vyvolává pocit vnitřní vyprahlosti (“marnost nad marnost a všechno je marnost”: v aspektu na Jupitera);

7. obnažuje (“svléká starého člověka”: v aspektu na Saturna);

8. odvádí z každodenní vřavy světa (do ústraní a samoty: v aspektu na Neptuna a Saturna);

9. znehodnocuje, co neodpovídá vnitřnímu určení-entelechii: v aspektu na Slunce).

Průvodními jevy těchto plutonických procesů jsou pocity bezmocnosti, nemohoucnosti, bezútěšnosti a strach ze smrti. Mytologie všech věků a národů hovoří v této souvislosti o sestupu do podsvětí (bohyně Inanna, řečtí heroové, Ježíš Kristus na Bílou sobotu).

S postavením Pluta a s jeho transity a progresemi na tělesné rovině korespondují potíže s metabolismem (zácpa, Pluto/Saturn), porodem a potratem (Pluto/Luna), otěhotněním (resp. nemožností otěhotnět, Pluto/Luna), sexualitou, ejakulací (Pluto/Mars) a prostatou (Pluto/Saturn/Mars). Na součinnosti Pluta závisí řádný průběh těchto procesů. Závisí především na tom, zda je Pluto patřičným způsobem respektován a je mu umožněno, aby zaujímal v životě člověka postavení, jaké odpovídá jeho postavení v horoskopu. Nezáleží tedy na Plutovi samotném, ale na vztahu člověka k tomuto mocnému archetypu. To je jedna z nejdůležitějších zásad asklépiovské medicíny, na jejíchž základech spočívá homeopatie.

Plutonické procesy vypuzování, vyprázdňování, pročišťování a zbavování jsou životodárné procesy, jimž nemá smysl se stavět na odpor nebo se pokoušet se jim vyhnout. Je tedy nerozumné snažit se silou vůle překonávat stavy nemohoucnosti a bezmocnosti, jež tyto transity a progrese provázejí. V kritických fázích těchto transitů a progresí, které mohou trvat celá léta, je proto vhodné konat pouze to nejnutnější, co vyžaduje každodenní provoz, a větší část životní energie rezervovat pro vnitřní zpracovávání daných témat.

V souvislosti s touto tematikou je také dobré nechat se poučit těmi, kteří mají s regeneračními (plutonickými) stavy bohaté zkušenosti. Jedním z předních znalců této problematiky je bezesporu sv. Jan z Kříže. Kdyby Jan z Kříže byl astrologem, mohl by transit Pluta nebo zaktivizované postavení Pluta v radixu plným právem charakterizovat jako Temnou noc, jak zní název jeho knihy, jež se řadí mezi nejvýznamnější díla křesťanské mystiky. *

* Sv. Jan od Kříže, Temná noc, Karmelitánské nakladatelstvcí 1995.

Jan z Kříže zde říká, že “Bůh ponoří do temné noci ty, které chce očistit ode všech nedovršeností”, aby do uprázdněného prostoru mohl vlít své dary. Měli bychom proto “nechat duši pobývat ve ztišení a pokoji”. Jan z Kříže doporučuje “jemnou nečinnost očistné kontemplace”. Z vlastní prožité zkušenosti radí: “(duše) ať to přetrpí a zůstane zklidněná... Neboť chce-li dělat něco podle svého, ... bude mařit a pozbývat dary, které Bůh vtiskuje a ukládá do duše právě prostřednictvím onoho pokoje a nečinění; přesně tak, jako kdyby nějaký malíř maloval nebo líčil tvář, a ta se hýbala ve snaze něco dělat, nedovolila by malíři pracovat a narušila by to, co již bylo vykonáno.”

Jestliže se na základě této cenné zkušenosti znovu zamyslíme nad transity a progresemi Pluta přes osobní a společenské planety, můžeme z toho vyvodit toto poučení (heslovitě):

Transit Pluto/Mars: Nelámat nic přes koleno, nezatínat zuby křečovitým úsilím, neříkat: Když se chce, tak to jde! – Protože to nejde.  Nebrat si hned povzbuzující prostředky, když se náhle dostaví nemohoucnost. Dělat jen to, co je opravdu nezbytné pro udržení existence. Meditovat na téma “Bez tebe nemůžeme nic činiti...”.

Transit Pluto/Luna: Nelpět na minulosti, na vazbách s rodinou, zejména s matkou: uvolnit tyto vazby. Vyloučit zbytečné potřeby ze svého života. Přestat s nesmyslnými dietami. Zbavit se přecitlivělosti. Vyhýbat se přemíře vnějších dojmů a vzruchů. Omezit péči o druhé tam, kde se děje na úkor jejich samostatnosti.

Transit Pluto/Venuše: Nechat odumřít všechny přežilé vztahy k lidem. Opustit dosavadní způsob partnerských vztahů. Umět odejít a nechat odejít. Zbavit se věcí, které se mi dříve líbily a dnes mi připadají cizí nebo nevkusné. Vzdát se laciných požitků a duchaprázdné zábavy.

Transit Pluto/Merkur: Zapomenout na všechny zbytečnosti, které nám ve škole nalévali do hlavy. Řídit se zásadou apoštola Pavla: Když jsem byl mlád, myslel jsem jako dítě, když jsem nyní dospělý, myslím jako dospělý. Přestat myslet ve frázích a floskulích. Naučit se myslet po svém, zároveň však pokračovat v kultivaci svého projevu. Rozloučit se se starou korespondencí. Zbavit se starého počítačového programu. “Vyprázdnit” hlavu od všech jalových myšlenek.

Transit Pluto/Saturn: Svléknout starou “kůži” (Nahý jsem vyšel z těla matky, nahý se vrátím do lůna Země.). Opustit přežilé návyky, zvyklosti. Přestat uznávat příkazy a zákazy, které život umrtvují, místo aby jej podporovaly. Dokázat se vzdát svého společenského postavení ("svléknout uniformu.”). Přestat dbát na to, co představuje dobová image: ať si lidé říkají, co chtějí. Odvážit se “holé existence”. Vzdát se sebeobrazu tzv. serióznosti a objevit  potěšení z nekonformnosti.

Transit Pluto/Jupiter: Přestat lpět na svém vysokoškolském vzdělání a titulu. Zbavit se dosavadního názorového přesvědčení, které se ukázalo jako neživotné a nesmyslné, odporující životní zkušenosti. Přestat si hrát na mecenáše. Přestat sloužit cizím expanzivním zájmům. Přestat žít nevlastní, cizí příběh, který nám vnutily okolnosti.
                               

*   *   *

Téměř při každém setkání s Plutem máme co činit se zlem, ať už je to zlo, jehož jsme se dopustili my sami, nebo zlo, které na nás spáchali druzí. Z plutonického hlediska se zlo jeví jako zvláštní druh psychického odpadu (alchymického “hnoje” ve smyslu prima materia), který se během let nahromadí v našem nitru. Za asistence Pluta máme možnost se všech těchto superfluitates zbavit a patřičným způsobem zpracovat. Je to nezbytná součást regeneračního procesu. Nejdůležitější je, aby se tento odpad proměnil v hnojivo pro naše “vnitřní pole”, neboť jen při splnění této podmínky se nám podaří vypěstovat svou hlávku zelí. Jinak bychom jeho výhonek udusili pod nánosem nepřiznané nečistoty. A pokud bychom hnojivo vyvezli – jako se to děje při psychologickém přenosu - na sousedovo pole, zůstalo by naše vlastní neplodné.

            Naším úkolem v rámci individuace, říká Jung, je přijmout, proměnit a integrovat všechno to, co pokládáme za zlé, špatné a nedokonalé. Musíme nabrat zhloubi svého vnitřního “septiku”, kam až podle svých sil dosáhneme.

            První nádoba se týká osobního nevědomí, druhá “rodinného nevědomí” a třetí kolektivního nevědomí. První se podobá pověstné třinácté komnatě, druhá zahrnuje “rodinný archiv”, třetí se podobá moři, z něhož se rodí vše dobré i zlé a do něhož plynou všechny řeky, ať už čisté či znečištěné.

            První nádobu bychom měli zvládnout vlastními silami, druhou alespoň zčásti; třetí je nad naše síly. Zde se musíme obrátit o pomoc na Toho, kdo “na sebe vzal hříchy světa”.

             Jak důležité je toto “hnojivo” pro individuační alchymii a pro terapeutické cíle, si Jung plně uvědomoval. Říká v této souvislosti, že člověk patrně “musí zakusit sílu zla a posléze strpět následky, protože jen takto se dokáže vzdát farizejského přístupu k ostatním lidem. Možná, že osud, nevědomí nebo Bůh – říkejte tomu, jak chcete – mu uštědří ránu a vyválí ho v blátě, protože jen takováto drsná zkušenost ho poučí, zbaví ho dětinskosti a umožní mu dosáhnout větší zralosti.”  (C. G. Jung, CW 10.)

© Rudolf Starý, 2005, Podobnosti