Podobnosti (1) 2005, nakl. Sagittarius (c). Použito se svolením autora. Pro indiv. studijní účely. Bez souhlasu autora nelze jinde přetiskovat!
”Chci pryč z těchto temných hlubin...” Rusalka
Milá P., zkusím se vžít do Tvé nynější situace a promlouvat jakoby Tvým hlasem. Transitující Pluto přes IC (Immum Coeli) mě zbaví vší nepotřebné emocionální veteše, která mě zbytečně tíží, protože je už dávno mrtvá a nic pro mne neznamená. Staré potřeby mizí a hlásí se nové - takové, které jsou mnohem více moje vlastní než mých rodičů nebo kohokoli jiného. Chci nyní - možná poprvé ve svém životě - cítit, jak se doopravdy cítím, jak prožívám sebe i druhé, co mám ráda a co ne, co na mě mocně působí a co mě naopak nechává chladnou, co cítím jako opravdové na rozdíl od toho, co je falešné a co mi nejspíše vnutili druzí. Začínám si uvědomovat, které vzpomínky jsou ve mně stále živé a zůstanou navždy v mé paměti. Když se k Plutovi přidruží transitující Cheirón, jako je tomu nyní, začnou se ozývat moje stará zranění, zvláště ta, která pocházejí z raného dětství a mají svůj původ ve vztazích k rodičům (4. dům). Duše se rozbolaví. Vyžaduje nyní zvláštní péči - péči o duši - psychoterapii: touží po tom, aby si mohla převyprávět oblíbené pohádky, mýty a literární příběhy, chce se zahlédnout ve smysluplných obrazech a naslouchat "své" hudbě. Transitující Pluto na IC je okamžikem znovuzrození duše: stará duše ”umírá”, sestupuje – vlastně je Plutem/Hádem unášena - do podsvětí, aby zde nějakou dobu pobývala (jako Persefoné v Hádu), a aby odtud opět vystoupila díky zásahu otcovského Dia/Jupitera na zemský povrch a setkala se se svou matkou Démétrou. Když je hrot 4. domu ve Střelci, jako je tomu v mém případě, má moje duše jupiterský charakter: touží po širokých prostorách a dálavách, chce stále víc vědět o světě i o sobě a pátrá po širších souvislostech a smyslu niterných zážitků. A když Jupiter vládnoucí 4. domu je v 7. domě, potřebuji partnery, kteří mi tyto jupiterské kvality zprostředkují. A kteří mne budou zneklidňovat svým spojením s Neptunem vládnoucím mému 7. domu, s nímž je Jupiter v seskvikvadrátu; toto znepokojování se týká také Urana, s nímž je Jupiter v kvinkunxu a v důsledku toho může snadno zapomínat, že všechno vědění musí směřovat k celkové emancipaci. Duše koresponduje svým významem s Lunou a Venuší. Moje Luna žije pod emocionálním tlakem (Luna v konjunkci s Plutem) z mateřské strany a citlivě až úzkostlivě (je ve znamení Panny) vnímá nebezpečí hrozící ze zásvětí (12. dům), tj. z hloubek moře a výšek nebe. Pociťuji bázeň Boží (která je, jak je známo, počátkem moudrosti), aniž jsem dosud byla schopna si to uvědomit. Místo toho se děsím zasutých vzpomínek z minulosti, které nejsem schopna přivést do vědomí, a tak přenáším úzkost z nich na představitele světské moci (kteří nedávno narušili můj dosavadní způsob života). Asi bych měla zřetelněji rozlišovat mezi světem věčnosti a světem pomíjivosti, mezi vezdejším světem a světem transcendentním. Moje Venuše je Rusalka ve znamení Ryb, a jejím největším přáním je získat lidskou duši. Když chce Kvapilova-Dvořákova Rusalka získat lidskou duši, musí něco nanejvýš cenného obětovat, a tak se vzdá svého hlasu (tato oběť se přímo nabízí: můj Neptun - symbol oběti - je ve 3. domě, domě komunikace; mně by ovšem stačilo, kdybych omezila proud své výmluvnosti přinejmenším na polovinu). Vše závisí na tom, zda se nechám neustále emocionálně znásilňovat (Pluto/Luna) něčím vnějším a cizím, nebo se odvážím být poslušna svého vnitřního daimona, který jediný je s to mi říci, co potřebuji a jaký "strom" má vyrůst z mého plutonického semene. Pluto na IC ničí a znovu rodí niternost, onen vnitřně uzavřený prostor (alchymisté mu říkali vas hermeticum), v němž může probíhat proces vnitřní proměny. Mé nitro se začíná podobat "zásnubní komnatě", v níž dochází ke vtělování duchovních podnětů a k oduševňování těla. To je podle Junga skutečným sjednocením (coniunctio), jež je cílem alchymického Díla. Mít duši znamená překonávat živelný narcismus, sebestřednost a propadlost svému Já. Duše je mediatrix - prostřednicí mezi tím, co jsem já, a co jsou druzí, mezi vnitřním a vnějším světem, mezi světem všedním a světem posvátným, mezi mikrokosmem a makrokosmem. Nejvlastnějším projevem duše je podle Junga tvorba obrazů - imaginace. Duše vytváří obrazy a zároveň se v nich pokouší jako v zrcadle zahlédnout. Svět sám se pro ni stává obrazem a proměňuje se v "dívadlo" (theoriá), a to je věčně trvající okamžik zrození světa. Staří Řekové nejenom zobrazovali svůj život na divadle, ale žili a utvářeli svůj život podle principu divadla. Byl to pro ně jediný způsob, jak se uvolnit z pout bohyně Nutnosti Ananké: zbavit se ztuhlosti, zabránit věčnému návratu téhož a neumřít nudou. IC souvisí s domovem: to je místo, kde se cítím opravdu "doma". I zde platí: jak uvnitř, tak i navenek. Potřebuji útulný koutek v tomto nevlídném světě. Transitující Pluto jej zničí, aby dal vznik novému, autentičtějšímu a přiměřenějšímu. * Varování ministerstva zdravotnictví: Pěstovat svou duši lze pouze na vlastní nebezpečí. Neboť duše je nesmírně živá entita, je to život sám, a proto může bolet a být příčinou nesčetných životních potíží, které lékařská věda neumí vyléčit. * Když už jsem se formou meditace zabýval transitujícím Plutem Tvým 4. domem, rád bych ještě připojil několik poznámek k Tvému horoskopu, které mě při této příležitosti napadly:
Všimněme si nejprve Urana v konjunkci s Lunou: Uran vytrhává i s kořeny, a tak vyhání i plod z lůna, a je-li u toho Pluto, snižuje se možnost oplodnění i donošení plodu. V takovém případě je třeba zvlášť pečlivě vybrat okamžik, kdy Luna bude dlouhodobě (nejlépe po celou dobu devíti měsíců) posílena některým příznivým transitem. Pobyt v nemocnici je při tom asi nevyhnutelný: zmíněná konstelace je ve 12. domě. Příznivou dobu může vyznačit také transit Saturna: ten koresponduje se stabilizováním plodu. Varovným momentem je retrográdní Neptun ve 3. domě: souvisí s nebezpečím sebeobluzování, se sklonem věšet bulíky na nos – sobě i druhým. Mluvím a mluvím, až nakonec začnu sama věřit tomu, co říkám. Poznámka k Tvému Martovi, který se mimochodem vůbec nemá k Tvé Luně (polosextil), ani k Venuši (kvinkunx)... Tvůj Mars bojuje jako Lev (ostatně je ve Lvu) za zájmy skupiny (vždyť je také v 11. domě), například za zájmy nájemníků v domě. Příležitostí ke svému typickému projevu má tedy Mars dost málo, ale to by Tě rozhodně nemělo vést k tomu, aby ses dala na politiku. Spíše bys ho měla přimět k tomu, aby bojoval za Tvé vlastní zájmy. Doporučuji Ti film Gladiátor. Je to příběh martovského Hrdiny, který odmítá zazářit ve službě svému Slunci v 5. domě: netouží po tom, aby se stal novým césarem, ačkoli mu to nabízí sám holywoodský Marcus Antonius. Chce uniknout svému osudu, což osud, jak známo, neodpouští, a tak se místo vysněného klidného rodinného života stane bezprávným otrokem a posléze gladiátorem. Těžiště své činnosti přesune do protějšího 11. domu, aby v aréně spolu se svými druhy bojoval za svobodu římského lidu, tak jak to přísluší Martovi v 11. domě ve znamení Vodnáře, které stále více ovlivňuje formu projevu ostatních planet zvířetníku. Mnohem vážnější problém však představuje Tvoje panenská Luna ve 12. domě. Zde je podle mého názotu "genetické jádro" Tvého příběhu. Chápu Tvůj zájem o karma jógu a taoistický wu-wei. Cílem wu-wei je, jak se právě dočítám v jednom článku, "neúčelná činnost nebo činnost bez ohledu na výsledky", nebo ještě jinak: je to úsilí bez usilování, nevměšování, ne-konání, čin bez skutků, nečinná činnost. Hermetik Komenský to vyjádřil latinským heslem: Omnia sponte fluant! (Vše nechť se děje spontánně, nenásilně! Z toho můžeš vidět, jak to mám těžké, když můj Mars je v Rybách ve 12. domě.) Wu-wei lze také charakterizovat jako "následování přírody" nebo jako zásadu "ponechat věcem volný průběh", nebo ještě jinak: "do ničeho se nenutit". Well, co si tedy počít s Lunou ve 12. domě? Především musím předeslat, že vycházím z předpokladu, že dvanáctým domem prochází vertikála světa a že nejvýznamnější mytickou korespondencí 12. domu je biblický Jákobův žebřík (případně soustava páteřních čaker nebo sefirot). Jákobův žebřík je zvláštní zařízení (viz známý obraz Williama Blakea), které umožňuje andělům, aby po něm scházeli z nebeských výšin a zase po něm vystupovali vzhůru. S pomocí andělů máme i my možnost opouštět své Já a vyznačenou trasou se ubírat směrem k transcendentnu, nebo jinak řečeno, do světa za zrcadlem, do archetypového světa. Naše Já navazuje díky tomu bližší spojení s nadosobním pólem své existence, jímž je archetyp celistvosti (Jungovo Svébytí), a může tak formou oběti Já přesouvat své těžiště tímto směrem - směrem ke své završenosti. Na pozadí této metafory lze o Luně ve 12. domě říci, že je mimořádně vnímavá a citlivá vůči tomu, co je nadosobní, božské, transcendentní; je naturaliter religiosa; cítí jako reálné věci, které jsou neviditelné. Je v trvalém pokušení rozpustit svou individuální existenci a nechat se unášet pocity všezahrnující jednoty s veškerenstvem: soucítí se všemi lidmi, zejména s těmi, kteří trpí a potřebují pomoc, s celým vesmírem. Má sklon obětovat svou individuální ženskost (bohužel ještě předtím, než ji plně rozvine) v rámci nějaké altruistické služby: vypomáhá při činnostech zaměřených na duchovní "provoz" nebo v institucích pečujících o ty, jimž se nepodařilo po absolvování všech dvanácti domů horoskopu postoupit o jednu příčku Jákobova žebříku vzhůru, nýbrž byli nuceni naopak sestoupit o jeden nebo více příček dolů. Tak se ocitli v lékařské ordinaci, nemocnici, vězení, psychiatrické léčebně, dětském domově, útulku pro bezdomovce atd. Luna ve znamení Panny ve 12. domě se podobá sedmibolestné Madoně, jíž leží na klíně její syn sňatý z kříže. Nebo svaté Terezii v barokním vytržení. Jistě si kladeš otázku, co to v Tvém případě může znamenat? Mám-li to vyjádřit jednou větou, řekl bych, že Tvým problémem je touha uniknout předčasně do ráje čili do stavu nirvány, a protože to není snadné, ztotožňuješ se s těmi, kterým se to nepodařilo a snažíš se jim pomáhat. Domnívám se, že karma jóga i wu-wei mají i pro našince určitě svůj význam, ale snad až poté, co splníme základní podmínku každé přinášené oběti. To, co obětujeme, musíme totiž doopravdy mít čili musíme to nechat plně projevit a mít to k disposici (říká Jung). Když chci obětovat svou lunární mateřskou ženskost, měla bych ji nejprve co nejúplněji uskutečnit, včetně těla, emocí, vnímání, jídla a všech pozemských potřeb (Luna je vládkyní znamení Raka a 4. domu v přirozeném zvěrokruhu). Jestliže se toho předčasně vzdám - buď z netrpělivosti nebo ze strachu ze života -, nemám ve skutečnosti co obětovat, a proto jsem obětována já sama, a to stále znovu a znovu. Proč je tomu tak? Protože Pluto v blízkosti kterékoli planety má v důsledku svého mocenského tlaku sklon nechat ji zakrnět – jak víš, říkám tomu "syndrom bonzaj". A když Tě Pluto utlačuje jakožto Lunu (Pluto v konjunkci s Lunou), pak Ti asi připadá přijatelnější - jelikož to tolik nebolí - když se své lunární ženskosti rovnou vzdáš, přičemž filosofie wu-wei Ti k tomu může dodat dostatek ušlechtilých důvodů. Celý vtip je v tom, že plutonického tlaku, který Ti nedovoluje svobodně disponovat svou ”panenskou” ženskostí, se musíš zbavit: Ježibabu je nutno strčit do pece! V opačném případě jsi měla zůstat po celý svůj život panenská, ovšem k tomu by ses musela sama svobodně rozhodnout: Luna ve 12. domě je totiž typická jeptiška nebo vestálka, případně chrámová kněžka lásky. Dá se docela dobře pochopit, že Ti jako nejsnadnější řešení připadá ujmout se nějaké charitativní nebo léčebné služby, umrtvovat se v duchu wu-wei a poskytovat pomoc - nouzově - druhým, místo abys ji poskytla nejprve sama sobě. Nechat věcem volný průběh – to je nepochybně vysoký ideál, ale jak vím z vlastní zkušenosti, je nutno pro to nejprve vytvořit nezbytné předpoklady. A to ve zcela opačném duchu, tj. contra naturam. Teprve když Ježibabu bez milosti šoupnu do pece - a přežiju její záchvaty zuřivosti: nesmím se ohlédnout! - dokážu se uvolnit a mohu začít naslouchat hudbě sfér, neboť ta se line právě prostorami 12. domu. Říká se tomu vcelku oprávněně duchovní hudba. Tuto středu ve 21.20 hodin na Vltavě zpívá soubor Pro cantione antiqua raně barokní portugalskou hudbu, je to ryzí andělská hudba, vřele doporučuji. * Varování ministerstva zdravotnictví: Jestliže se vám podaří vymanit se z područí archetypu dominantní Matky, budete mít těžší život než předtím, protože se o sebe budete muset postarat sami. Ale bude to váš život. * Pokud jde o rozdělení rolí v Tvém horoskopu, doufám, že je nyní o něco jasnější. Pomineme-li archetyp panovačné Matky v podobě Ježibaby (Pluto v konjunkci s Lunou a v oposici s Venuší, která je v kvinkunxu s Martem, o čemž jsme se už zmínili), jde o tři dílčí osobnosti, které konstituují osobnost Petry. Především je tu Petr (velmi silný Animus: Slunce a Jupiter v Beranu, Mars ve Lvu), s nímž se Petra ztotožňuje, aniž si to zřejmě plně uvědomuje. Dále je tu Jeptiška z klášterního špitálu (Luna v Panně ve 12. domě) a Rusalka-Popelka (Venuše v Rybách v 6. domě), která slouží na zámku a doufá, že si jí všimne Princ (nebo že bude po tzv. nultém ročníku a po roční službě v menze konečně připuštěna ke studiu na vysoké škole). Petra přenesla svou ženskou citovost do značné míry na svého manžela: ten se mnohem víc než ona zabývá emocemi v tom, co dělá, i ve svém životě. Tvůj Animus (Mars, Slunce) – nazvěme ho Petrem, když Ty se jmenuješ Petra - nosil dlouho brnění, které bránilo Jeptišce (Luna v Panně ve 12. domě) i Rusalce-Popelce (Venuše v Rybách v 6. domě) volně dýchat a pohybovat se. Své brnění si Petr neustále leštil a cídil a vystavoval všem na odiv. To byla základní dějová situace, které nevěstila nic dobrého. Ježibaba ovládala Tebe, Petru, zatímco Petr se domníval, že zlá babice se ho vůbec netýká ("Co má ten chlap pořád s tou Ježibabou!", říkával o mně a o mých astrologických výkladech). Dnes už snad začíná nahlížet, že se ho to týká doopravdy. Petr (Tvůj Animus) se bohužel opomněl ujmout své vrozené role ochránce a pomocníka Tebe jako své paní, jíž měl sloužit. Tak skvělý rytíř, a takový sralbotka! Tolik obávaný transitující Pluto v kvadrátu na nativní Pluto, k němuž právě u Tebe dochází, není ochoten nikomu dovolit, aby žil nevlastním životem. Pod jeho silným a drsným tlakem (kvadrát) pukl nejeden plát na Petrově brnění a škvírou helmice bylo možné zahlédnout dvě posmutnělé ženské oči. Blahoslavený Pluto, neboť nyní dostala Petra šanci přihlásit se k Jeptišce-pečovatelce i Rusalce-Popelce a vědomě přijmout svou ženskost. Svého Petra (svého Anima) by měla časem odstavit na druhou kolej, jak mu správně přísluší. S jeho pomocí se obě zmíněné dívky musí vysvobodit ze sevření, v němž téměř nemohou dýchat, poskytnout jim správnou výživu (to hrozné vegetariánství!) a pečovat o jejich růst. Teprve pak z nich bude moci udělat zcelenou ženskou bytost, která se už nenechá zneužívat Ježibabou. Nepouštěj ze zřetele, že Tvůj horoskop má tvar houpačky, která vždy naznačuje jistou vnitřní nespojitost nebo rozpolcenost.