Nedoporučuji číst těm, kteří na Babiše nedají dopustit. Kapitoly:
Babišismus - SÍLA a VÍRA
HOROSKOP ? - čemu uvěřit?
ROZPÍNAVOST a ŠTĚSTÍ - analogie
FIGURKA - analogie
PODVODNÍK coby SPASITEL - analogie
Následuje kapitola o babišismu jako sjednocení síly a víry.
Babišismus - SÍLA A VÍRA
C. G. Jung o diktátorech
Začetla jsem se do rozhovorů s psychologem a myslitelem C. G. Jungem, které byly otištěny v roce 1939. V těchto rozhovorech Jung mimo jiné ozřejmil svou typologii diktátorů. I když Jungovi byly příkladem samozřejmě vůdcové tehdejší doby, jeho názory mají obecný význam. Ráda bych se jim tady krátce věnovala s poukazem na strategii A. Babiše, kterou zvolil ve svém „tahu na moc“.
C. G. Jung mohl zblízka krátce pozorovat jak osobnost B. Mussoliniho, tak A. Hitlera. Studoval rovněž osobnost Stalina. U něj spatřil kromobyčejnou osobní ctižádost a bezohlednost. B. Mussolini dle psychologa Junga oplýval nejvíce osobními rysy a také demonstrací ryze osobní síly. Hitler byl z té trojice nejméně osobní, avšak nejvíce se stál médiem kolektivního nevědomí německého národa, jež živily nenaplněné ambice, ukřivděnost a agresivita
C. G. Jung uvádí, že existují dva typy diktátorů – náčelník a šaman. „V primitivní společnosti byly dva typy silných mužů. Jeden byl náčelník, který měl tělesnou převahu a byl silnější než jeho soupeři, a ten druhý byl šaman, který nebyl silný sám o sobě, ale prostřednictvím moci, kterou do něj lidé projikovali. Odtud máme císaře a (vedle toho) vůdce náboženské komunity.“
Náčelník (historicky později panovník, nebo vůdce) se opírá o moc (peněz, armády), čili o nátlakovou sílu. Zpočátku snad o sílu vlastní, fyzickou, později o sílu "svých" bojovníků, vojáků, ekonomických prostředků apod.
Ten druhý typ vůdce, označený Jungem jako "šaman", se opírá o zjevení, o „instinkt“, o „vnitřní hlas“, o vnuknutí. Ten druhý typ je médium.
„On je ústy bohů, jak tomu bylo za starých časů. Říká slovo, které vyjadřuje rozladěnost každého člověka.“ Vyjadřuje tedy pocity, postoje "kolektivního", davového člověka, či "nepřiznané" obsahy uložené v kolektivním nevědomí. Tyto obsahy, uvádí Jung, jsou v souhrnu či působení vždy primitivnější, než individuálně vytříbenější názory jednotlivců.
Babiš - impérium síly
Když se zamyslíme nad konáním A. Babiše, víme, že si nejprve vybudoval impérium ekonomické moci a spletitou konspirační síť "pomahačů". Vyzískal svou ekonomickou sílu z podivných zdrojů a metod, k čemuž se vrátím v kapitole o jeho horoskopu. Nyní jen konstatuji, co všichni víme, že oplývá mimořádnou ekonomickou silou. Vyzískaná ekonomická síla ho tedy představuje jako prvý typ vůdce Vůdce s fyzickou (rozuměj ekonomickou) silou. Svou ekonomickou moc provázal s mocí politickou, jakož i s mocí policejní (viz vztahy Ištván - Šlachta - Pelikán), ba zřejmě i mocí soudní. Za všechny ostatní např. případ "babišova vězně" K. Jirounka (Oleo Chemical -viz) O jeho proupuštění aktuální zpráva zde.
Ekonomickou, politickou a další faktickou mocí tedy A. Babiš představuje vůdce prvého typu, onoho "císaře", jenž je přinejmenším ekonomicky "silnější" než jeho protivníci s politickými ambicemi. K manifestaci síly mu slouží rovněž to, že o "protivenstvích" a "protivnících" mluví mafiánsky útočným hlasem, s buranskou agresivitou.
V současné době se Babiš však rozsáhle a cíleně pokouší rovněž o propojení s onou druhou vůdcovskou mocí. O propojení se „šamanskou“ mocí. Pokouší se být mágem budoucnosti. Buduje si auroleu bytosti, která má vnuknutí. "O čem sním, když náhodou spím.“ Nemluví sice o "hlasu prozřetelnosti", který by ho vedl (jako třeba Hitlera), má však rovněž destruktivně bombastické vize. Např. nechce odstranit minoritní rasovou skupinu, jen skupinu volených zástupců. Atd.
Můžete říci, že strategii a prostředky určuje jeho skvělý PR tým a poradci. To jistě. Ale AB má právě takový PR tým a poradce, jaké mu právě vyhovují. Jsou jeho nástrojem, jeho manifestací. Snaží se z něj udělat něco více, než je jen "obyčejný AB". A právě o to AB usiluje.
Babiš - impérium víry
Smějící se Češi samozřejmě ihned postřehli nabízející se analogii a vtiskli Babišovi v jedné koláži do rukou titul Mein Kampf. Ovšem ten jeho "kampf" ("O čem sním...") není o tisícileté říši, ale o roce 2035. Datum přiměřeně umenšené, přiměřeně české povaze.... Má působit tím, že to, co se narodí nyní, při volbách 2017, dospěje prahu dospělosti v onom roce 2035… Poprahové ovlivňování pozitivního rodičovského sklonu Čechů.
AB neumí, jak známo, vystupovat ve sporech. Je to „táborový křikloun“ s několika monotematickými větami a obviňováním.Do debaty s věcnou argumentací tedy nemůže (to nemohl ani Hitler třeba se svými generály), neb věcně argumentovat neumí. Ani nepotřebuje.
Využívá však taktiku „bezprostředního kontaktu“ na všech možných místech. Svého času to byl Hitler, který takto „magicky“ byl všude („nad námi“). AB se „magicky“ objevuje všude mezi lidmi.
Je božskou, magickou veličinou, která se zjevuje a laskavě se k lidu přibližuje. Zmrzlinku nabízí či pivo, do hnízda zve své obdivovatele, knížku nabízí, ba podepisuje, vyfotí se s každým, kdo chce, by na něho podly paprsky jeho záře... AB je mocný, magický – a přitom tak lidský.
V české sekularizované společnosti, tak kritické vůči křesťanství a katolicismu, se tak AB stává „boho-člověkem“ sui generis. Je fakticky a mnohostranně mocný (atribut připisovaný božství). Je tak nadobyčejný, když může mít vše, co chce, a přítom chce (prý) pomáhat... Přitom je tak „lidský“ (fotí se v pyžamu, při močení…, s Toníčkem, mezi lidičkami…), och - bohočlovíček je ten andíček.... Jeho příznivci ho tak fakticky vidí. Dokonce jako spasitele a trpitele. Měli bychom chápat, že to je jejich kompenzace neuvědomělé, avšak přirozené potřeby prožívat posvátno.
Lidská potřeba posvátna
Lidé touží po posvátnu, ať už o tom vědí, či spíše nevědí. Potřeba posvátna má archetypový základ. Lidé (instinktivně) touží být něčím „uchváceni“, na něco vsadit, v něco věřit. K lidské přirozenosti patří dispozice vnímat či prožívat „přesah“, prožívat cosi mocného, nadlidského. Numinózního. AB (jeho tým spolu s ním) na tuto strunu velmi obratně a záměrně hrají.
Babiš tedy usiluje o dvoujedinou moc – moc síly a moc „magickou“. Všimli si tedy dobře jeho někteří kritici, že být jeho stoupencem je otázkou víry. Víry, kterou nazývají např. "anofertismem". Jeho stoupence nazývají sektou. Bohužel tu "víru" a její stoupence shazují příliš posměšně a leckdy hrubým způsobem. Ale víru - ať je jakákoli - nelze vyvracet posměšky, dokonce ani ne pouhými racionálními argumenty. Musíme si uvědomit, že každá víra, i katolická či „anofertistická“ vyrůstá z potřeby prožívat numinózum. Ruku v ruce s tím je pak prožívané "posvátno" na ten či onen způsob nějak zdůvodňované a racionalizované. Racionalizovat, zdůvodňovat, ospravedlňovat lze vlastně „cokoliv“. Ale výchozí předpoklady, tzv. axiomy, jsou vždy záležitostí „víry“.
Co jsou axiomy babišismu jakožto víry? Např. tvrzení, že Babiš je bohatý, proto nepotřebuje krást. Což je axiom, kterému se buď věří, nebo ne. Pokud ano, buduje se na něm (a na dalších axiomech) zdůvodnění, proč ho volit.
V babišismu se nemusí tvrdit že Babiš je „bůh“. Ale připisují se Babišovi rysy, které jsou jinak připisování „božské autoritě“. Je mocný, silný, může člověku či lidem pomáhat (školky, dotace, nadace..), a jestli někoho zničí, tak asi ze spravedlivých důvodů... Vše „ví“, všemu „rozumí“… atd. atd. Je to „spasitel“.
A tak v něm lidé zakoušejí, aniž by si to uvědomili či přiznali, svou potřebu "božství". Obecně totiž platí, že čím „ateističtější“ je společnost, tím spíše nachází falešná božstva a falešné iluze "spásy". Ve společnosti, která se dostatečně nevyrovnala, nekonfrontovala se svou minulostí, dochází rovněž k "návratu zpět", k regresu. Vidíme jak mnoho lidí znovu touží po jednoduchých pravdách, po nivelizaci hodnot, po ohraničenějších horizontech. Samozřejmě, a to je nutné zdůraznit, neděje se tak vědomě, nýbrž podvědomě.
A jak říká prostá moudrost: odříkaného chleba největší krajíc. Můžeme pozorovat trpký paradox. Češi jsou sice kritičtí k historickému postavení církve a k tomu, že si v dávnějších dobách křesťanství "církev nárokovala úplnou moc, a to duchovní i světskou. Dnes už církev nic takového nepožaduje." Ovšem přesto, že Češi církvi vyčítají její dřívější dvojjedinou moc a jsou k náboženství tak kritičtí, jsou to ti samí skeptičtí Češi, kteří jsou uhranuti Babišovou snahou po dvojjediné moci v novém rouchu....
Ten nárok dvojjediné moci - moci síly a moci víry - totiž v moderní době převzaly totalitářské státy. Jak C. G. Jung poznamenal, právě ony vyžadují nejen světskou, ale i duchovní moc. A o tuto dvojjedinou moc síly a víry se snaží tolatilářští vůdcové "nového typu".
Přesně o to jde Babišovi. O totalitářské propojení moci síly a moci víry.
Babiš - a hlas kolektivního nevědomí
K propojení moci síly a moci víry pak Babiš využívá bohatě média, známé osobnosti, každodenní "zjevování se" mezi lidmi atd. Jeho "magickou" silou pak paradoxně je i to, že podobně jako Hitler je "prázdnou nádobou". Nemá kulturní hodnoty, vkus ani trvalé záliby (kromě mocichtivosti). Ale umí se všemu davově líbivému přizpůsobit. Je nasákavý na očekávání davu. Je nasákavý na kolektivní nevědomí. K posílení své moci protlačí s koaličními parťáky EET a podobná utahování šroubů. Aby nyní právě on líbivě zmírňoval dopady... Nebo jiný příklad. Využívá dotací z EU , které přerozděluje česká administrativa především v jeho prospěch... . Aby nyní brojil proti EU.... No a co, říkají jeho zastánci, vždyť prospívá, tak jistě ví, co dělá - říkají ti, co v něj "věří". Že mi druzí mu říkáme Hrabiš? Prý mu závidíme...
Ach ouvej. Ty projekce, přenosy, stínové vlastnosti. To "neuvědomované" přání "umět si nakrást jako On!". Kdo by si však dobrovolně přiznal tohoto "ďábla" v sobě? To raději obvinit druhé, že závidějí...
Inu magická moc vůdce souvisí s tím, že "hlas prostřetelnosti" je vlastně hlasem "kolektivního nevědomí". Co se v Čechách, resp. v kolektivní psychologii objevuje za nutkavé nevědomé sklony, o tom jsem již mnohokrát psala dříve. Nyní tedy jen pár atributů:
Zlodějství jako „hodnota“ („malá“ domů).
Furt ti samí zloději, jen ten Babiš je z nich asi nejupřimnější "zloděj"...
Šibalství (na všechno je třeba vyzrát a všemu se vysmát - což Babiš umí).
Podvojnost (přišli jsme o „Slovensko“ – máme zato ale čecho-slováčka.)
Maternalismus - (blahobytný pantaťulík s rádoby pečujícími rysy).
Sobectví a závist.
Sklon vyprávět si pohádky – sklon věšet si bulíky na nos.
A přitom relativismus a alibismus (já nic, já muikant), špatní jsou ti druzí...
Shrnutí
Na závěr této části o babišismu jako o sjednocování SÍLY a VÍRY shrnu hlavní rysy:
vnímavost vůči frustracím a sklonům kolektivního davového nevědomí,
atributy "božské" všemocné autority, propracované PR - zejm. zjevování se mezi lidmi, jakoby vizionářské výhledy,
a skutečná ekonomická a politická moc
činí z Babiše favorita davové české mentality pro nejbližší volby. Je zřejmé, že ještě nebylo nejhůř.
