hra v kostky při Saturnálich, zdroj Wikipedia

Rej masek
(když se zdání nezdá...)

(c) Adamová-NeptunicA,  29. 12. 2022

Masopustní reje masek a Saturn.
Novodobé Saturnálie.
Od zimy k jaru, od stáří k mládí.
Saturn a Bakchos.
Individuace.

Po zimním slunovratu, tj. vstupu Slunce do znamení Kozoroha, je znamení Kozoroha zdůrazněné novoluním a úplňkem (nebo v opačném sledu).
Se Sluncem v Kozorohu jsou v tom znamení často také Merkur i Venuše, neboť se od Slunce až tak moc nevzdalují.
Letos je tu také Pluto, tato závažná,  pomalu sunoucí se energie.
Bude v Kozorohu po zimním slunovratu i příští rok, avšak v následném roku už ne.

---

Ač to charakteristika znamení Kozoroha či Saturna nenapovídá, je astronomická zima počínající slunovratem (Sluncem v Kozorohu) a pak také předjaří spojené s velmi známými veselicemi. U nás jde o masopusty s rejem masek a hýřením. Až překvapivá je podobnost masopustů se starořímskými slavnostmi zvanými Saturnálie.

Saturnálie

Byly to oficiální slavnosti k uctění  římského boha Saturna. Konaly se v prosinci kolem zimního slunovratu, později  trvaly  až do konce prosince.  Byly oslavou Saturna jakožo boha zralé úrody (která už byla  nejspíš uložená do sýpek k přezimování). Římský bůh Saturn byl totiž patronem zemědělců a hojnosti - byl dokonce považován za vládce zlatého věku, čili jakéhosi spravedlivého ráje.

Pojetí Saturna a zralé úrody navazovalo na řeckou mytologii, kde tuto roli měl bůh Kronos. V Řecku byl však Kronos v této roli oslavován již cca na přelomu června-července.  Není to ovšem protimluv ke znamení Kozoroha, nýbrž opozice k němu.  Svátek se konal v opačném znamen,tj. v Raku. Domnívám se, že by to mohlo odpovídat tomu, že úroda (zejm. obilí) se svážela  "domů". (V našich podmínkách to připomínaly slavnosti dožínek.)

Ovšem římské Saturnálie - to byla barvitější záležitost.  Oslavy byly pestrou směsicí oslavy slunovratu,  rodinných svátků a všeobecné bujarosti. S tou bujarostí byly Saturnálie posléze spojeny nejvíce, resp. tím nejvíce prosluly.

Některé analogie:

*  Saturnálie byly také oslavami světla (slunovratu) a vzájemné radosti. K tomu  tvoří paralelu krásný osmidenní židovský svátek Chanuka.  Či pozdější křesťanské Vánoce.V nich nejde jen o světlo slunovratové, ale o světlo spásy v narozeném Ježíškovi.
Během Saturnálií bylo zvykem obdarovávat děti, členy rodiny či přátele dárkem, obnovovala se sounáležitost.

*  Kromě této soukromější stránky se  Saturnálie v antickém Římě projevovaly všeobecným bujným veselím. Což připomíná Silvestra. Ostatně později se Saturnálie konaly až do konce roku, neboť také šlo o oslavu starého a příchod nového kalendářního roku. Jak v zemědělském, tak v kosmologickém smyslu.

Saturn a cyklický čas

Saturn - podobně jako před ním řecký Kronos - byl totiž spojován s cyklickým časem.  Kronos - latinsky chronos - chronicky plynoucí čas, měřený později chronometry. Podobně to platí o Saturnu, jehož oslavy byly spojeny s přechodem ze starého do nového roku.  Kalendářní členění bylo chápáno také jako ukončení jednoho přírodního cyklu v zemědělství a vznik nového cyklu.
Religionista Mircea Eliade ve své knize "Mýtus o věčném návratu" uvádí přebohaté předivo zvyků a barvitých rituálů k regeneraci času před novým rokem v nejrůznějších kulturách. Např.  někde to byly obřady zhasínání a obnovování ohně, jinde to bylo "fyzické vyhánění démonů a nemocí (pomocí hluku a prudkých posuňků) anebo jinde vyhánění "obětního kozla" v jeho zvířecí nebo lidské podobě." Vzdávala se také úcta mrtvým ad.  "Každý Nový rok je znovuzapočetím času, tj. opakováním kosmogonie. Rituální zápasy mezi dvěma skupinami herců, přítomnost mrtvých, saturnálie a orgie jsou vesměs prvky, které poukazují k tomu /.../, že na konci roku a v očekávání Nového roku se opakují mytické okamžiky přechodu a chaosu do Kosmu."

* Saturnálie měly velkou důležitost, a proto během svátků ustal provoz různých institucí a škol (což známe také dnes).  Všeobecná nevázanost byla spojena s hojným popíjením, různými hrami, karbanem a také s maskami a převleky. A zejména - což je zvláště charakteristické pro Saturnálie -   s převráceným sociálním postavením - alespoň na jeden den. Otroci byli  postaveni na roveň pánům, nebo byli obsluhováni svými pány a páni sloužili svým otrokům.
Také o masopustu se lidé chovají nevázaně a mění své vzezření za pomoci převleků a masek.

Masopusty a karnevaly

 Masopust má předkřesťanské slovanské kořeny, ale vplynul do křesťanského kalendáře.  Masopust je období mezi svátkem Tří králů (6. ledna) a začátkem velikonočního půstu  (což je Popeleční středa).
Masopust je  čas hodování, zabijaček a veselí, a také svateb. Období pak vrcholilo  třídenním veselím těsně před Popeleční středou, kdy  se konaly různé rituály, průvody masek, scénické výstupy, tance a taneční zábavy, taškařice. Nářečně se také říkalo "bláznivé dny".

Židé mají do určité míry podobný svátek Purim, který se odehrává v únoru až březnu. Je to veselý až bujný svátek, kdy židé odkládají trvalejší masku moudrosti či kontroly. Platí to především pro věřící židy. Mají spoustu „omezujících“, přísně saturnských příkazů. Ale na svátek Purim je jim tórou uloženo „být veselí“. Dokonce se mají pořádně opít. A slavnost je spojena s pestrými oblečky a reji.

Paralelou k našim masopustům jsou jinde historicky vzniklé karnevaly.

Karneval má etymologicky kořen v románských jazycích (zejm. italštině) v podobném významu jako masopust. V teplejších krajinách se  oslavy pojí se zvláště hýřivými slavnostmi, tanci, maskami a kostýmy. K nejznámějším karnevalům patří v Evropě ten s nádhernými maskami v Benátkách, a mimo Evropu jsou zřejmě nejproslulejší taneční karnevaly v Rio de Janeiru či v Santa Cruz de Tenerife. Tyto zmíněné a další historicky vzniklé karnevaly končí stejně jako masopust před zahájením velikonočního půstu - před Popeleční středou.
Ovšem slovo karneval či festival zevšeobecněly, a užívají se volněji na různé radovánky. Podobně jako maškarády, jež s tím souvisejí.

Saturn

Jak víte, Saturn (Krónos) neznamená jen ty hrozivé věci, které symbolizují obrazy „polykání jeho dětí“ (F. Goya). Není to jen strašlivý Stařec,  resp. Smrťák s berlou, kosou či srpem.   V našem prostředí zdůraznily tyto jeho  stránky pojmy jako „škůdce“.  Jistě – Saturn má  své  náročné stránky.  On sám je totiž představitelem nároků a tlaků, hnětení a učení, abychom se „zdokonalovali“. Nikoli jen v našich představách, ale v reálném  životě. „Bez práce nejsou koláče“, „žádný učený z nebe nespadl“, „pospíchej pomalu“, „s poctivostí nejdál dojdeš“, „trpělivost přináší růže“, „co se v mládí naučíš, ve stáří jak když najdeš“ atd.   Saturn bývá často vnímán v podobě útisku, drilu, omezování – lidmi nebo institucemi.
Ale jeho formativní tlak je v zásadě přínosný a potřebný. Ne náhodou je jako kostra a velké klouby našeho těla – pomáhají nám stát zpříma,  dávají našemu tělu základní tvar, tvoří opěrný systém atd..  Mohla bych  dál rozvíjet tělesnou metaforiku, s níž Saturn souvisí.
Saturna  ráda nazývám neutrálně jako  „tvarující princip“, „formátor“. Samozřejmě že to má zprvu  především podobu nějakých postav, které formují, tvarují přímo nás. Jsou to postavy, které ztělesňují formální autoritu - ať už je to některý z rodičů, učitelů, nadřízený atd. Ale řadí se sem i postavy, které nějak představují trenéra, kontrolora...  A nebo nějakou formální (nejspíše státní) instituci atd.  Saturn je totiž také tvarující princip pro společnost, její instituce, pravidla, zákony, hospodářství ad.

Doporučená četba k Saturnu jako  tvarující energii:
1)  Liz Greneeová:  „Nový pohled na starého ďábla“
2)  Rudolf Starý  - "Chvála Saturna" , studie je ke čtení u mne na webu.
3) Z mých článků na webu např.o saturnských dispozicích - Alžběta II.
 
Saturna samozřejmě můžeme také vztáhnout k určitým pojmům hlubinné psychologie, resp. psychogie nevědomí. Zmíním krátce paralely k úvahám S. Freuda a C. G. Junga.

Saturn jako superego

Podle učení S. Freuda by Saturn nejspíše odpovídal tomu, co Freud nazval Superegem. Podle S. Freuda moralistně výchovný tlak jednotlivců a institucí představuje "Superego", kterému naše Ego (Já) podřídí své Id (pudy). Je to tedy potlačení pudů ve jménu společenské konvence. Přitom podle Freuda je tento vliv spíše represivní a často farizejský (zvláště měl spadeno na náboženství).

 Saturn jako Persona

Psycholog C. G. Jung má odlišný přístup. Saturna bychom mohli v jeho konceptu archetypů vztáhnout k několika okruhům.

a) Saturn jistě souvisí s archetypem Stínu, ale rozhodně s ním není totožný, svůj stín má každý archetyp.  Stával se však přenosově stělesněním Stínu, hrozivým "monstrem", "ďáblem". Ostatně podle C. G. Junga je  archetypový Stín rezervoárem vývojových či tvůrčích možností člověka. Jen sebereflexe je obtížná, protože Stín začíná až za prahem toho, co o sobě víme (byť třeba „kriticky“).
b) Více spolu korespondují Saturn a archetyp zvaný Senex (Stařec). A ten byl vyobrazován nejen "přísně", ale také v  moudré, zralé podobě. 

c) Ale nejvíce zřejmě souvisí Saturn s archetypem zvaným Persona.
„Persona…. Usnadňuje adaptaci…“ (Jung). Je to ta část osobnosti, která se užívá a vyvíjí v našich sociálních interakcích (začíná socializací dítěte).  Je to naše jakási maska, užívaná ve společnosti.  Psycholog R. A. Hopcke  k tomu píše: „Naše persona může být dobře vyvinutá, sociálně adaptovaná tvář  - známý spisovatel, oddaná choť, výkonný úředník na postupu – nebo naopak dobře vyvinutá, ale sociálně neadaptovaná tvář – rebelující umělec, hádavý střeček, zatvrzelý skrblík – ale to všechno je pořád persona, tvář a role, kterou ukazujeme ostatním.“  

Slovo persona původně znamenalo hereckou masku, podle níž bylo možno poznat, jakou roli herec hraje. 

Persona jako sociální maska

K maskám se také řadí "typické" oblečení. Oblečení které vyjadřuje sociální nebo místní status.  Dříve to byly třeba kroje. V běžném životě jsou to také např. uniformy, stejnokroje (včetně školních) profesní oblečení…. To co vytváří naši určitou image pro ostatní. Oblečení "rockerské", "motorkářské" aj. Ať už je to image "přizpůsobené", nebo naopak konfrontační vůči společnosti.  
Saturn vládne znamení Kozoroha a oboje nějak rezonuje s tématikou MC a 10. domu. To jsou třeba takové charakteristiky jako sociální postavení, zařazení, kariéra, již zmíněná sociální role, případně poslání. Jde vlastně o hraní určité sociální role, s níž se mnozí tak rádi ztotožňují (Vůdce, Spasitel, Ministr či Ministrině, Superúředníčka či úředník, Boss, VIP, Hvězda, Zástupce protestujícího lidu..  Nebo se to týká i prostších, osobnějších rolí, jak bylo uvedeno v citátu výše).  Zastávání a ztělesňování sociálních rolí nám připadá leckdy absurdní („čo vy si predstavujetě pod takým slovom absurdný?“, ptá se major Terazky v "Černých baronech").

K čemu je vlastně Persona – sociální maska – dobrá?
Persona nám má umožnit funkční kontakt se společností.
a) Chrání druhé před „vyhřeznutím“ našeho Ega. 
b) Chrání nás před přílišným náporem druhých (v saturnské Anglii např. "ochranný" hovor o počasí).
c) Usnadňuje vzájemné sociální vztahy. Je v nich potřeba určitá distance, formalizovanost.

Samozřejmě je chybou, když je Persona srostlá s jedincem příliš, a jeho vnitřní život či vývoj zamrzne. Nezapomeňme – že k Saturnu patří pýcha (panská důležitost), ale i pokora (kolena kolena…). Chlad a tvrdost, ale také citový hlad a sentiment (měkký ocas Kozoroha, často vyobrazovaného jako Kozoryba).  Doporučuji film „Soumrak dne“ (1993).
 
Avšak  kolem zimního slunovratu v předkřesťanství a v křesťanství pak po Třech králích 6. 1. se se Sluncem v Kozorohu se slaví  slavnosti, kdy byl Saturn uctíván právě tou značnou nevážností a „neuctivostí.

role a masky

A již jsme se dostali k maskám, jejich výměně.

Už Vánoce umožňují trochu či více vystoupit ze sociální masky, kterou převážně nosíme pro svět. Ztišení, orientace na rodinu může sociální masku uvolnit, a  je žádoucí si od té veřejné masky odpočinout. Vánoce znamenají orientaci na soukromí. Na nitro. Na obnovení vnitřního dítěte. Na roli dítěte. Na to světlo zářící z tmavé noci, jež může zářit i v nás.  

Zima, nad níž přebírá vládu Saturn, je také obdobím, kdy je možné  uvážit, jak a co chceme, máme a také musíme světu a společnosti „odvést“ tím, že v ní máme nějakou roli. Jak důležité či nezbytné nám to připadá? Jak moc se s tím ztotožňujeme? Jak dobře tuto roli plníme? A jak by mohla být lépe předvedena světu?

Novoluní a úplněk v Kozorohu zdůrazňují tento čas střídání starého a nového roku jako čas, kdy můžeme o těchto tématech rozjímat a podpořit nějaký osobní praktický záměr.
Proto chápu to množství předsevzetí, které se k Novému roku v lidech objevuje. Je to vlastně touha pozměnit svůj status. Tím, že se člověk buď sám změní (zhubnu, začnu sportovat, budu malovat...), nebo že změní něco v okolnostech svého života (požádám o povýšení; ukončím studium atd.).

Slunce, často také další planeta/planety v Kozorohu naznačují, že můžeme začít vnímat obecný rej masek, a nejlépe ten svůj vlastní.
A nyní si může člověk okusit, jaká maska lépe vystihuje to, čím také je, ale co běžně neukazuje…  I zvířecí masky něco symbolizují.

Masopustní či původní karnevalové zvyky a maškarády mají analogie jak k předkřesťanským Saturnáliím na začátku zimy, tak paralely k řecko-římským Bakchanálím na konci zimy.

Dionýsos / Bakchos

Řecký bůh Dionýsos byl  řazen mezi Olympany (byť ne jednoznačně).  Byl bohem vína, opojení.  Rozdával básnické i věštecké nadání, uvolňoval inspiraci a tvořivost. (Tzv. dionýsovský princip v umění vyzdvihl v 19. stol. F. Nietzche.) Bůh Dionýsos byl spojován se sny, zvláště těmi, ve kterých nemocným zjevoval léčebné prostředky. Lze tedy volně říci, že souvisí se "změněnými stavy vědomí".
Astropsychologicky je Dionýsos proto trefnějším vystižením toho, co představuje astrologický Neptun. Astrologický Neptun je vládcem znamení Ryb. A Dionýsos je archetypovým vystižením neptunických, potažmo rybích rysů. Dionýsos byl také spojován s plodností a růstem v přírodě, s příchodem jara.  "Velké dionýsie" v Aténách byly slavnostmi příchodu jara. Dionýsos (stejně jako později Bakchos) totiž  představuje mládí.
Dionýsos nabýval už v Řecku různých jmen. Mezi nimi bylo také jméno Bakchos - třeštící. Pod tímto jménem ho pak známe i u starověkých Římanů.
Bakchanálie  se v průběhu času stávaly  divočejší, extatičtějí, také spojené se sexuální nevázaností.  Dnes slovem bakchanálie označujeme nestřídmé opilecké radovánky.

Je zřejmé, že tato další stránka "nevážnosti" navazuje či prohlubuje obsah Saturnálií ještě k většímu uvolnění, jež se projevuje tancem, hýřivými barvami (jako jsou taneční karnevaly) a jinak.
.

Saturn - průvodce do čtvrtého kvadrantu

V maskách a maškarách se objevovalo mnoho nadsázky. Masky nebývají až tak krásné, jak se nám ukazují na karnevalu v Benátkách, kde se stávají formou umění. Většinou bývají masky a maškary přehnané, groteskní. Přehnaně disharmonické. Formy chování, masky, maškary, taškařice, které označujeme jako "lidové", živočišné či z pohledu slušné výchovy buranské, vlastně převracely nejen sociální pravidla. Ale strhávaly lešení vyšší civilizační kultury.
V 16. stol. najdeme takový groteskní pohled na společenské hodnoty a zvyky v díle Francoise Rabelaise, zejména v pěti knihách "Gargantua a Pantagruel", které působí "lidově", i když se v nich projevuje vysoká vzdělanost autora. Knihy byly dokonce katolickou církví dány na seznam zakázaných knih, kde figurovaly až do konce 19. století.

Poznámka 1)    F. Rabelaise (čas narození není znám)  má v Kozorohu Saturna, Venuši a Urana.  Ve znamení Vodnáře má konjunkci Slunce/Mars a o něco dál Merkura. Obracení společensky uznávaných pravidel a  hodnot (pro které měl "orgán vnímání") naruby (pro což měl talen) mu vskutku šlo.
Poznámka 2)    Podobně bychom mohli nahlížet horoskop geniálního Wolfganga Amadea Mozarta, jenž má konjunkci Slunce a Merkura se Saturnem - ve Vodnáři. A něco ze smyslu pro grotesknost najdeme i u C. G. Junga, který má AC ve Vodnáři, kde je také Saturn v 1.d. ve volné opozici na Urana. O těchto dvou tvůrcích píšu o něco více ve své knížce Astromedailonky.

Mistr z Angeru, 13. stol. , freska na hradu - síň spravedlnosti. Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Saturn_in_astrology#/media/File:Fresko_Astrologie_Winter_2.jpg

Grotesknost, maškary, masky, parodie, šaškovství, klaunství atd. uvolňují energii stísněnou a vytuhlou v rámci jak společenské strukturury,  tak v individuálních formách života -  ať už jde o naši "zvířeckost"  (masky zvířat),  směšnost, hloupost, nabubřelost atd. atd. atd.
Je to jakoby zhroucení společenského uspořádání, jeho hierarchie a pravidel. Sociální masky jsou pryč.  To však členy komunity propojuje, a tak teatrálnost a satira mohou přispět k sociální transformaci. K dalšímu životu společnosti.  Jsou součástí cyklického vývoje společnosti. Jakož i naší individuality.
V této souvislosti musím připomenout Saturna jako dřívějšího vládce jak znamení Kozoroha (řád, uspořádanost), tak znamení Vodnáře (nápady, změny, budoucnost). Saturn se znamením Kozoroha je vrcholem krystalizace formy, tvaru. Saturn se znamením Vodnáře dává podporu revoltě, převratu. Aby pak - se znamením Ryb (kterým odpovídá Neptun -Dionýsos) - se vše rozpustilo ve vířivém reji - a znovu obnovilo.

Saturn kozoroží symbolizuje krystalizaci, stáří. Masky i demaskování.
Saturn vodnářský resp. Uran symbolizuje revoltu, mládí. Troufalost.Provokaci.
A Dionýsos/Bakchos, resp. Neptun - symbolizuje uvolnění, rozpuštění, roztrhání.... a obnovení - jako další variantu věčnosti...kolem nás a v nás

Cestu od Saturna k DIonísovi/Bakchovi lze považovat za hlavní téma čtvrtého kvadrantu. Na psychologické rovině je součástí individuace.

* * * * * * *
a) Připomíná nám to  každoroční cyklus - a to pro jednotivce v té míře, jak je osobnostně založen a jak prožívá kolektivní dění,
b) Může se někdyve ve vývoji jedince aktualizovat více (naznačí radix a tranzity), a to i mimo tradiční kalendářové období. .  

(K úvahám se nabízejí také specifické projevy toho "reje masek" v současných společnostech z hlediska mundánní astrologie.)