mozaika z basiliky v Ravenně, 6.st.

sen předvelikonoční

(c) L. Adamová (NeptunicA) - 8. 4. 2020

*** Sen byl o jedné dávné velké lásce. Byl „od filmu“, uměl si užívat života, byl střelecký a venušanský. Kdysi dávno jsme se scházeli, a trochu spolu žili, několik let, napůl tajně. Dnes už je mrtvý on, i naši tehdejší "zákonní" partneři. Ale v mém nevinném snu jsme se znovu procházeli a povídali si. A přitom na toho muže během uplynulých desetiletí už skoro nevzpomenu. Přišly jiné vztahy a jiná osudová témata.
Proč se mi nyní o něm zdálo? Co mi měl připomenout? Proč se mi mrtvý připomněl jako živý?

Pro mne to má smysl. Při psaní o posledním úplňku jsem se rozněžnila ve prospěch Venuše, jež úplňku vládne. Úplněk v tuto jarní dobu bývá ve Vahách (Luna ve Vahách naproti Slunci v Beranu), tedy pod vládou Venuše. A já viděla než ji…. Také proto, že mému horoskopu Venuše vládne.  Mám ascendent v Býku. Venuše pozemská je  spojena s kvítím, jímž zdobí kravičku, tu pokojnější podobu znamení Býka. (Bojovnou podobu najdeme např. v býčích zápasech.) Venuše pozemská je spojena s lučinami, přírodou, jarem, potěšením ze života.
Ale tentokrát úplněk ve Vahách těsně předchází před velikonočními svátky, tak, jak je prožívají křesťané.
Což je období mrtvé a živé vody. Mystérium života a smrti, resp. smrti a vzkříšení.

Jasně, že příběhy smrti Krista Vykupitele a jeho vzkříšení „navazují“ na mnohem starší pohanské a náboženské tradice. Svými kořeny sahají k rituálům oslavy přírody, jejího probouzení (topení Smrti, velikonoční vejce atd.) a k božstvům, jež zemřela, aby znovu ožila  (jak je známe např. z egyptských či řeckých mýtů).
Křesťanská zvěst má v sobě ovšem vedle přírodně duchovního obsahu také duchovně lidský rozměr. Propojuje Boha a člověka tak, že je to některým náboženstvím zcela nepochopitelné (např. islámu). Zhuštěné drama naděje a zrady, hlubokého smutku a radosti,  poskytuje naději, že nová inkarnace, dokonce život věčný, se nám otevírá už v tomto životě. Ne tím, že někomu způsobíme utrpení, ale že z něho přijmeme něco příslušného našemu životu a proměníme to do životaschopné podoby.

Velikonoce jsou tím nejhlubším plutonickým svátkem, který v průběhu roku existuje, ať už to vezmete „pohansky“ nebo „křesťansky“. Vždy mne naplňovalo údivem a rozpaky vyprávění těch, kdo se rozjeli užívat si to „pravé“ velikonoční utrpení do krajin, kde dochází k doslovnému bičování, krveprolévání, ukřižování a utrpení ve jménu Krista.
Antropologický obrat naší doby by měl přeci znamenat něco jiného. Vnitřní i vnější cestu lze žit v našich podmínkách. Možná nám to krize těchto dnů má též připomenout.

Ztišení, oproštění, rozpomenutí se je žádoucí.  Dělání tlustých bílých čar není správné. Kořeny a minulost je třeba smysluplně žít svým vlastním životem. Ne jen jako břemeno – zvlášť když jde o utrpení v našem osobním životě. Ne jako nesnesitelně těžký batoh. A že někdy bývá život opravdu k smrti těžký, sama znám (téměř k nepřežití).  A přece i tlení, smrt patří k životu. Velikonoce jako zhuštěné přírodně – božské – lidské drama mohou připomenout hloubku těchto tajemství a pomoci nám je přijmout.

PLUTONICKÉ TRANZITY vůči  RADIXU
Zvláště pak doporučuji si užít Velikonoce v tom rozpětí mrtvé a živé vody těm, co prožívají nějaký významný plutonický tranzit k nějaké osobní planetě v radixu. Zvlášť významné jsou konjunkce tranzitového Pluta a opozice. Také, když se to týká vládce horoskopu. Nebo (a to možná zejména) když se to týká světel, tj. Slunce či Luny.. (Odkaz na vhodné články dole.)
K těm, kdo prožívají významný tranzit Pluta ke svéu radixu, ostatně patřím  i já. Pluto mi v tranzitu tvoíi již pár let opozici na Venuši, vládkyni  mého radixu.  A tranzit Pluta na mou Venuši bude trvat až do jeho odchodu ze znamení Kozoroha. Mám za sebou rmut, ale vyrostly z něho květy toho, co má Venuše tak ráda. Tvorba. Začala jsem malovat (duben 2018).  A zas jinak milovat.

Sen o dávném mrtvém milenci mi připomněl, že je nyní období, kdy se do popředí našich životů dostává most mezi smrtí a životem, mezi životem minulým, zanikajícím, a životem budoucím, vznikajícím.

Měli bychom si letošní Velikonoční svátky patřičně užít. Hodí se říci „po křesťansku“, byť zcela soukromě a na svůj způsob.  Hodí se třeba na Velký pátek pustit si "vhodný" smutný film či rovnou zádušní mši, totiž rekviem. Nádherná složili např. A. Dvořák, W. A. Mozart, J. S. Bach, G. Verdi (v jedné nahrávce ve čtyřhlasu zpívá ještě mladý bezvousý Pavarotii), G. Puccini… a jiní. Hodí se rozjímat, vzpomínat, smutnit, probírat si něco ze své zraněnosti. Hodí si připomenout si spirituálně – antropologickou hloubku příběhu.

K celému období najdete mou souhrnou stať (z r. 2016) v odkazu: Velikonoce
Dny velikonočního týdne 2020 :
Květná neděle - 5. dubna
Zelený čtvrtek - 9. dubna
Velký pátek - 10. dubna
Bílá sobota - 11. dubna
Vzkříšení (Božíhodová neděle) - 12. dubna
a radostné pondělí pomlázkové - 13. dubna

Přeji vám požehnané Velikonoce!

Pro ty, co prožívají plutonický tranzit, uvádím vhodné články na svém webu od pana Rudolfa Starého:
Pluto: formy smrti a znovuzrození
Transit Pluta a metafora kořene
Meditace na téma: když mi Pluto přechází přes IC
 
Také můj vlastní ranný text:
Tranzitující Pluto
Ke svému nynějšímu tranzitu Pluta na Venuši teprve něco ještě napíšu.

mozaika z basiliky v Ravenně, 6.st.