Velikonoce

© Lenka Adamová (Neptunica) – Velikonoce 2015, 2016

Úvod

Z pohledu astropsychologie jsou křesťanské Velikonoce propojením archetypů Pluta, Neptuna a Slunce. Jako souhrnu duchovního a osobního jádra, naděje a světla našeho života….
 
Nejsou jen svátkem cyklu přírody, jak ho vyznávaly pohanské rituály. V řecké mytologii souvisely tyto děje s archetypem Hádese-Pluta. S tématem smrti a obnovy života. Na venkově u nás jako "konfrontace" Smrtky a květů. Obecně spojováno se symbolikou vajec. Přechod od stravy postní, “konzervované” (luštěniny, potraviny kvašené, sušené, různě nakládané…) k stravě živé, obnovující – zelené byliny, mladé maso, vejce … Přechod k barvám apod.
V pohanských rituálech spojeno se symbolikou božstev propojenosti smrti a života… umírají a povstávají. V řecké mytologii je to zejm. mýtus o Plutovi, Persefoně a Deméter.
 
V křesťanství se tou živou, obnovující “stravou” stává Kristus. V jedinečném náboženském příběhu, kde Bůh se stává člověkem. Kristus – Bůh a Člověk. A jako Bůh a jako Človk je ponížen až k nevíře –  a jako Bůh vzkříšen.
Zde v tomto světě může být vzkříšen jen v našich srdcích.
Otázky:
Dokážeme to? Chceme to? Potřebujeme to?

Jaro a Velikonoce

A máme jaro. Byly/budou fota či slova o jaré mysli, radostném srdci a vitalitě. To symbolicky odpovídá Slunci v Beranu. Jaro je totožné s rovnodenností, kdy Slunce prochází jarním bodem – vstup do znamení Berana. (Letos 20.3.). Přísně astronomicky vzato je aktuálně jarní bod v souhvězdí Ryb, nicméně astrologicky už ve znamení Berana.
Znamení zvěrokruhu symbolizují archetypové děje. I když se fakticky třeba ozve ještě paní Zima.  Jaro se však na symbolické rovině znovu a znovu počíná jarním znamením Berana. Bez ohledu na astronomii či meteorologii je stále archetypovým, iniciačním časem nových počátků s jejich prvotní ENERGIÍ – i doznívající ÚNAVOU.  Na což bychom měli rovněž pamatovat.
A také je to období pohyblivých svátku VELIKONOC.   Výsostný svátek (dá-li se to tak říci) pro MYSTERIUM SMRTI A ZROZENÍ.  
Jen letmo proberu několik událostí s posvátného času křesťanství, s nímiž rezonují děje duchovně psychologické, jakož i děje astropsychologické.

poleleční středa - POPELEC

POPELEČNÍ STŘEDOU začíná čtyřicetidenní postní období. (Nepočítají se do toho neděle.) Období kajícností. Období "odumírání světu".  V kostelích je udíleno symbolicky znamení kajícnosti otiskem popela (křížkem z popela) na čelo.  Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris - Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.
Nejde o to vystavovat světu svou zkroušenou tvář, ale jde o ztišení, odřeknutí se něčeho pro nás světsky přitažlivého, bychom mohli být blíže Kristovu srdci o Velikonocích...  i jindy.... přátelé...
Postní období astropsychologicky provází symbolika SATURNA – s účastí osových znamení Kozoroha/Raka a osových znamení Ryb/Panny. Očísta, půsty, duchovní ztišení, uskromnění, usebrání se – avšak také jakési prosté tiché veselí….

KVĚTNÁ  NEDĚLE

JE NABLÍZKU! radostně vítán všemi!
proč mnozí už záhy budou tak němí?
RADOST však tryská dnes a prýští
- JE nám posilou pro děje příští!

Palm Sunday in O Sacramentarium. Bibliothèque nationale de France, Latin 9428, fol. 43r.

Barva červená, astropsychologicky take Venuše, radost, květy, sympatie, náklonnost… Je úvodem
k týdnu, jenž vrcholí obřady Velikonoc.
Kristus přijíždí na oslíku do Jeruzaléma. Vítá ho dav s palmovými ratolestmi a květy.
Když pro Něho učedníci připravovali oslíka, ptali se lidé, proč oslátko odvazují. Učedníci odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ (Lk 19,28-40)
Otázky k rozjímání:
Jsme jako oslátko – a Pán ho potřebuje.  Kdo je pro nás Kristus? Vítáme ho v sobě? Anebo jsme na něj zanevřeli? Kdo si nás osedlal?
Každý jsme nějak něčím osedlaný – nebo posednutý. Víme to?  A víme čím? A jakou mocnost si tedy zvolíme?

ZELENÝ  ČTVRTEK

První den z křesťanského pašijového, velikonočního TRIDUA (Třídení). ZELENÝ ČTVRTEK (vařila se jídla z hrachu, zelí, bylin...). Dříve nazýván lkavý. Pečou se pro ten den již poránu kynuté ("nafouknuté") Jidáše (v podobě zkrouceného provazu nebo oválu s křížkem) a mažou se medem.
Jsou jistě tedy sladčí, než byl zrazující Jidášův polibek v noci na pátek...na ten Velký pátek....

miniatura "Poslední večeře" z Bedford Hours, 15. stol.

Je ale zatím čtvrtek. Zdánlivý poklid dne se čím dál více proměňuje ve zhuštěné drama. Při POSLEDNÍ VEČEŘI je ustanovena Ježíšem svátost EUCHARISTIE/ proměňování (chléba a vína v Tělo a Krev Ježíše)... Ustanoveno poslání učedníků/kněží, KNĚŽSKÁ SLUŽBA ("komu hříchy odpustíte...").
Děje se obřad UMYTÍ NOHOU. Ježíš umývá nohy učedníků: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt". Koupel KŘTU postačuje na celý život.
Avšak člověk potřebuje znovu být umyt v chodu či běhu svého života. Takové obmytí je ZPOVĚĎ, vyznání vin, lítost, pokora. Naše důvěra v Ježíše a JEŽÍŠOVA LÁSKA k nám.
Nohy symbolizují to, NA ČEM SI STOJÍME, co je pro nás důležité. Jsou symbolem celého člověka. (Jak zná reflexní terapie.). Jsme na ose orchetypových znamení Ryb/Panny.
Otázky k zamyšlení:
Obmyli jsme svou duši? S pomocí Jeho? Jsme CELE účastni?

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Codex_Bruchsal_1_28r.jpg

Glosa z 24.3.2016
-  Obmývání nohou na Zelený čtvrtek.
*** Čtenáři Nového Zákona by možná si vzpomněli, že Marie Magdalská je spojována se situací, kdy omývá Ježíšovi nohy. Přesto od ní nevzešel obřad umytí nohou.... Obmytí nohou bylo na Středním Východě znakem pohostinnosti. Chodilo se v otevřených sandálech. A tak hostu byla nabídnuta voda na omytí nohou a v chudších obydlích si je omyl sám. V bohatších příbytcích pak to učinili otroci či služky. Zmínky o obmývání nohou jsou ve SZ.

*** Omývání nohou a rukou byl také projev RITUÁLNÍ OČISTY při vstupu do posvátných příbytků. (A to nejen u Židů!)
*** Z omývání nohou se rovněž vyvinul projev HOSTITELSKÉ ÚCTY. Neboť omytí nohou pánovi či hostům bylo považováno za projev úcty, když tak hostu učinili hostitelé, a rovněž mu pomazali hlavu olejem a hosta políbili. .
*** Tyto tři "vítací" projevy zanedbal farizeus Šimon, když u něho byl právě Ježíš jednou na návštěvě (což se netýká Zeleného čtvrtku). A tak Marie Magdalská tehdy obmyla Kristu nohy svými slzami, líbala je, a jeho vlasy pomazala vonným olejem.. Projevuje tak Ježíšovi v návaznosti na tradici nejen úctu, ale také lásku a štědrost. Kristus pak poukázal na to, co Šimon neudělal, a potom té ženě řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“ (Lk 7:36–50)
*** Leč Kristus při POSLEDNÍ VEČEŘI na Zelený čtvrtek PŘEVRACÍ tento úkon. V duchu onoho svého vyjádření: "VŠE STARÉ UĆINÍM NOVÝM". Je to On, kdo se sklání se k učedníkům, což je chápáno jako ÚKON SMÍŘENÍí. Či nazýváno Magna Charta.... V tomto smyslu je obmytí nohou SYMBOLICKÝM úkonem, kdy důležitější je, aby byl člověk "obmyt celý" vírou v Krista.
*** Také ovšem jde o ÚKON FAKTICKÝ. Vzor toho, abychom si uměli vyjít vstříc v péči a starostlivosti, a i v praktických i drobných, obyčejných úkonech.
*** Archetypově jsme na ose znamení Ryb (symbolika chodidel -celého člověka) a Panny (všední úkony, očista, služba).

Po obřadech Poslední večeře Páně zní slavnostní Gloria. Poté umlkají zvony - "odlétají" do Říma. I zde umlknou. Jakoby se zastavilo i naše vlastníí srdce Nastává hluboké ponoření, bdělého rozjímání, setkání s temnotami...

JEŽÍŠ BDÍ v Gatsemanské zahradě, modlí se a potí krev úzkostí. Učedníci usnou.
Když Ježíš schází z Olivetské hory, je Jidášem zrazen (označen polibkem na tvář) a jat biřici.
I nás jímá úzkost temné noci...
Kdo nám bude ku pomoci?
Bdící Ježíš?
Věříš?

Kristus na hoře Olivetské, Národní galerie v Praze, okolo 1380; Zdroj Wikipedia

Ta strašná témata stinné stránky archetypu Pluta. Zrada. Ponížení. Odsouzení. Nespravedlnost. Přízemnost člověčí. Sebezničení (sebevražda). Krutost a závist. A všechny ty hříchy, jež na sebe bere - pro nás samé - až to ještě netušíme - syn Boží, syn člověka... 
mrtvá voda... smrt / a.... A? .... Na to je třeba si počkat... to patří k "tajemství" 8. domu a znamení Štíra.. Co to znamená psychologicky pro nás?
Bez objevení toho, co nám dává vskutku život, co ho vyživuje ... není opravdové transformace, není opravdovosti.... A v tomto procesu bychom měli pomoci Jemu (který má takový "kříž" s námi) tím, že necháme odumřít něco z toho, co je falešného v našem životě a na nás. To se neděje bez krizí a jistého utrpení...
A otázejme se: ... Co je silnější než smrt? Co smrt přemáhá?

VELKÝ PÁTEK

piju černou kávu
i oči mám hořké

Kniha hodinek, Francie, 15. stol.

VELKÝ PÁTEK.  Zhuštěné drama pronásledování, nespravedlnosti, odmítnutí, zraňování, vraždy Boha/Člověka. Děje se tak ale každý den. Zapíráme HO s většinou odmítajících? („… byl proklán pro naši nevěrnost…“) Neseme (svůj) kříž? Jsme schopni Jeho kříž dnes nadnést alespoň dnešním velkým půstem? Jsme schopni praktické pomoci? Podání vody žíznivému? Slitovnosti? Odpuštění tam, kde je třeba? Velkorysosti? Jsme mu Matkou, Synem/Dcerou, Učedníkem? Koho či co milujeme nejvíce? A kdo odpustí nám? V čí náruči spočineme?

BÍLÁ  SOBOTA

Temnotám světlo brání se
Bílý smutek vůkol hrobu
On odešel. Vrátí se?
Přemůže smrt a zlobu?

Giotto - Ukládání do hrobu

Je ticho vůkol. Zvony dál mlčí.Svíce zhasly. Kropenky jsou prázdné
A přichází příprava na znovuzrození. Obnovu světa. Obnovu života.
O vigiliích v sobotní tiché noci se čtou texty a zpívají žalmy, které znovu a znovu, rok co rok  připomínají biblické události Starého a Nového zákona. Postupně se přidává světlo. Z nehlubší Tmy přicházíme do Světla (přicházející události Vzkříšení).
Ohněm paškálu je oživena voda - voda pro duši, voda křtu. Novokřtěnci přijímají svátosti.
A to jsme symbolicky i my, kteří participujeme. Obnovujeme svůj křest. Obnovujeme smlouvu s Bohem.  Po vodě mrtvé přichází voda živá! Zvony se rozezní! Srdce se rozezní! Radujme se!

BOŽÍ HOD - NEDĚLE VZKŘÍŠENÍ

Alelujá!

Giotto - Vzkříšení

Shrnutí   (Glosa z roku 2015)

Velikonoce a archetyp transformace v symbolice Ježíšovy smrti a Vzkříšení.
Rmut Velkého pátku se přelil do Bílé soboty. Očekávání. Propast? Ježíš sestupuje k mrtvým. A duše, které nepoznaly Světlo, vysvobozuje. Vzkříšené Světlo křísí k životu (každého potřebného)...
I my bychom měli hledat to, co je v nás, v našem nevědomí bez světla pochopení. To tvoří podle C.G.Junga psychologický STÍN jako naši nevědomou součást. Setkání s vlastní temnotou, s tou či onou vlastní vinou (což může být i zanedbání svých autentických vloh!) je přípravou ke ZNOVU-ZROZENÍ. Děje se tak v našem životě OPAKOVANĚ. (Netřeba spojovat s představou reinkarnace.) Po mrtvé vodě (která souvisí se symboly opuštění, kříže, oběti) tak přichází živá voda. VZKŘÍŠENÍ. V křesťanském životě se jím završuje zhuštěné drama velikonočních obřadů: Ježíš vstal z mrtvých – V NÁS, SKRZE NÁS.
PSYCHOLOGICKY nám páteční útrapy a smrt, sobotní vigilie a nedělní vzkříšení dávají možnost ve zhuštěné podobě zakusit cestu TRANSFORMACE a regenerace. Cykličnost tohoto děje lze psychologicky prožívat každý "malý pátek" až neděli. Katolický příběh je významný tím, že archetyp Boha - tak zásadní pro lidskou individuaci a integraci - spojuje s příběhem smrti a vzkříšení Boha/Člověka. Že je to sám BŮH, jenž věčně trvá, a přece ZEMŘE PRO NAŠE LIDSTVÍ v podobě svého syna... A poté znovu vše povstává, zrodí se Světlo, jsme vzkříšeni spolu s Ním…
Jde o tématiku plutonickou, prožívanou prostřednictvím teologických, spirituálních, mystických dějů.
Není to tak jen otázka přírodního cyklu, i když také. Proto se tomu má přizpůsobit i naše strava.
Astrologicko-psychologicky se tematika transformace a regenerace samozřejmě zintenzivňuje při každé významnější aktualizaci štírovských či plutonických témat (či osmi-domových) našeho horoskopu. Máme však možnost si "předpřipravit", potenciovat a zpracovávat takto intenzivní požadavky naší autenticity prostřednictvím cykličností našeho "každodenního života". Ať už v ročním cyklu Velikonočních obřadů, tak v "malém" i v průběhu roku...
Přeji k tomu dostatek pochopení, víry a rozumu, síly, a osobních prožitků. ZÁZRAKU VZKŘÍŠENÍ.

mosaiky z římsko-katolické basiliky v Ravenně, 6. stol.