© Lenka Adamová (Neptunica), 27.7.2016
Bylo by jistě příjemnější psát o dračích lodích. Ale bohužel to nejde. Téma Dračího Neptuna je dramatičtější. Souvisí spíše s obrazy jako jsou žraloci, mýtické mořské příšery, obludy z hlubin, vlny prorážející hráze, bouře smetávající maják.
Nejprve k pojmu. Vytvořila jsem si ho pro svůj pohled na současné dění. Věnovala jsem se mu postupně ve statích o Brexitu, poté ve stati Zlo v NIce a jako výslovné téma byl Dračí Neptun ve stati Zběsilost.
Pojem Dračí Neptun jsem zvolila speciálně pro případ dramatického spojení Jižního (sestupného) uzlu, tzv. Dračího ocasu, s Neptunem. Tato konjunkce Dračího ocasu s Neptunem ve znamení Ryb je vydrážděna do tvrdší, výbušné, zkratové podoby napjatým aspektem - kvadraturou - na retrográdního Saturna v explozivním znamení Střelce. Pojem Dračí Neptun mi zřejmě někteří uzmou bez citování zdroje. Jak už jsem to vypozorovala i u jiných svých nápadů. A co je horší, ještě to pak pomotají. Proto tady výslovně uvádím, že pojem Dračí Neptun není oficiální, ale můj, jakož i jeho pojetí. Umožňuje mi vyvodit určité závěry, které se, bohužel, už na svůj způsob potvrdily. Pokud byste chtěli pozorovat, co prožíváte na svůj osobní způsob v rezonanci s touto konstelací - ať už máte její obdobu ve svém radixu, či se významněji vtiskuje do něj v podobě tranzitu, pak chci upozornit na následující příbuzná postavení. Kromě konjunkce Neptuna s Dračím ocasem by mohlo jít také o kvadraturu Neptuna na Dračí osu. Další možné analogie jsou potom v napjatějších aspektech (včetně konjunkce) Neptuna a Pluta, popř. Neptuna a Černé Luny aj. 
současné postavení Neptuna s Dračím ocasem
další události
předchozí události od 14. 7. do 24.7. viz Zběsilost
24. 7. – Německo / Reutligen - Mačeta. Mladý uprchlík syrského původu zabil mačetou těhotnou ženu a další dvě osoby zranil (cca v 16:30 SELČ). Zneškodněn na útěku. Není spojován s IS. Podle svědka pachatel jednal jako „pomatený“, „šílený“, dodám jako zběsilý (Dračí Neptun), dokonce zaútočil na policejní auto (policie - Saturn) 24. 7. - Německo / Ansbach – Sebevražedené odpálení výbušniny. Syřan, uprchlík, neúspěšný žadatel o azyl kolem 22:00 SELČ odpálil nálož ve svém batohu před vstupem na místní hudební festival (hudba - Neptun), kam mu nebyl vpuštěn, neb neměl vstupenku (ostraha - Saturn). 22 osob zranil, jednu vážně, sám zahynul. Jde o terorismus a spojení s IS. Viz zdroj. JENŽE: Uvádí se,, že atentátník sympatie k Islámskému státu skrýval. Cituji: „Vždycky mi říkal, že s nimi určitě není. Nemám je rád, ani to, co dělají, tvrdil. Myslím si však, že měl nějaké problémy. Dost často bezdůvodně lhal." 26. 7. – Japonsko / Sagamihara. - Zběsilé zabíjení ve zdravotním centru V centru péče pro zdravotně postižené mladší muž v noci před rozedněním ubodal 19 obětí, dalších 25 zranil, z toho 20 vážně. Oběti, více či méně bezmocné, v rozpětí 17 – 70 let. Pachatel při zadržení sdělil, že postižení jsou přítěží. Šlo o bývalého zaměstnance tohoto zdravotnického centra. Pachatel byl proti své vůli v únoru hospitalizován, když předtím nabízel předsedovi parlamentu, že zabije stovky postižených, pokud to vláda povolí. V nemocnici pobyl 14 dnů a pak ho propustili, když lékaři konstatovali zlepšení stavu. Jeho psychika byla však zřejmě vážně narušena. Více zde Tento čin je v Japonsku největší hromadnou vraždou za několik desetiletí. Počet mrtvých přesáhl i útok sekty Óm šinrikjo´ bojovým plynem na tokijské metro v r. 1995, kdy zemřelo 13 lidí a tisíce dalších se přiotrávily. Upozorňuji, že Japonsko má obzvláště tvrdé podmínky vůči migrantům! A tak se Dračí Neptun objevil v jiné podobě. 26. 7. - Francie – Útok v kostele Zavražděn kněz – 86 let. Jedna z jeptišek a další rukojmí vážně zraněni. Oba teroristé (napojení na IS) policií zastřeleni. Otřesný čin, viz více. 26. 7. - Německo / Berlín - střelba v nemocnici na lékaře, jenž vzápětí zemřel. Útočníkem starší muž (72 let), bývalý pacient nemocnice, vážně nemocný. Po činu na místě spáchal sebevraždu. Není spojován s terorismem. Viz více. připomenutí již dříve napsaného
Zopakuji, co se v událostech opakuje vzhledem ke konstelaci kvadrát retro Saturna s Dračím Neptunem:
Ale jak už jsem napsala dříve, a to sem převezmu: "Kombinace Saturna a Dračího Neptuna je totiž konstelací, jež v sobě má jisté prvky paranoidní zběsilosti. A takovou energii je třeba zpracovávat tvůrčím, imaginativním nebo jiným variantním způsobem. Ale zpracovávat ji smysluplně k integraci a rozvoji je v zásadě možné jen na individuální úrovni - a i tehdy je to těžké. Pokud konstelace jako tranzit působí ve vašem radixu na osobní planety, máte mnoho možností, jak jít té náročné energii vstříc. Máte možnost shlédnou příběhy či otevřít se umění s podobnou rezonancí, můžete rozjímat o tom, co se děje, obracet se ke zkušenostem, jak zvládat ve společnosti individuální či davová šílenství, prohloubit svou spiritualitu či příklon k tradičním hodnotám života (už jenom rozjímat o tom, co to je!) atd. atd. A mějte přitom na paměti, že neprožíváte věci jen "tam venku" - ale poznáváte také něco ze sebe. Něco ze své destruktivity, posedlosti, obsedantních sklonů, zběsilosti atd. Jakou formu nebo potlačení to má ve vašem životě, to je potřeba luštit. 
varování?
Konstelace Saturna ve Střelci v kvadratuře na Neptuna bude citelně působit i v nejbližších dalších týdnech.
V září zesílí kvadratura už přímého Saturna s Neptunem přesně na Dračí ose. Dračí osa se ve své retrográdnosti totiž k Neptunu přiblíží do přesné konjunkce. Ale v říjnu již bude přímý Saturn z kvadratury s Dračím Neptunem odcházet.Místa a příležitosti: Nicméně Dračí Neptun bude dál trvat a nabývat dalších zabarvení. Pokud však zůstaneme u kvadratury Dračího Neptuna/retro Saturna, pak - obávám se - je variantnost zběsilosti ještě hodně ve hře a před námi.. Co tedy hrozí? Místa Vlny zběsilosti lze čekat spíše na "nahodilých" v tomto smyslu nepředvídatelných místech. Mohou to být místa spojená s tématikou Ryb – hudební nebo divadelní akce. Nebo třeba parník, výletní loď. Poutní místo. Místa náboženských setkání. Nejrůznější zdravotnická zařízení. Také vězení. Charitativní zařízení. Atd. Nebo to můžou být lokality jako jsou třeba Benátky, které jsou v kontaktu s mořem, což je nejtypičtější scéna Ryb.. V Nice to byla promenáda u moře. Způsob činu a provedení: Zrádně, maskovaně, šíleně, klamavě…, v posedlém rauši. Jakoby útočil jeden či smečka žraloků (Dračí Neptun). Pachatelé: Psychicky narušení. Posedlí. S nutkavými představami. Nebo nemocní. Nebo nábožensky posedlí. Usilujícími o spásu. Nebo usilující o archaický pořádek (retrográdní Saturn). Případně o návrat starého uspořádání (různé exity). Prostředky nejrůznější – variantní: Tradiční (Saturn) – vlak (saturnský dopravní prostředek). Masivní a tradiční zbraně a střelba (retro Saturn ve Střelci), nálože v zavazadlech, batohy (záda – Saturn). A čeho se nejvíce obávám: Ve hře mohou být i zbraně (Saturn ve Střelci) infekční (biologické) a chemické ( oboje patří pod archetyp Neptuna) Je-li ve hře taková mocná napěťová konstelace, není to jen archetypová situace pro jedince, společnost, ale i pro přírodu. Kromě všech těch nepředvídatelných „žraločích“ útoků může tato konstelace rezonovat také s počasovými či přírodními jevy. Např. na moři, vodách, v lesním hospodářství. Dračí Neptun kvadrát retro Saturn může souviset např. s náporem vod na umělé mořské zábrany, vážné potíže v půdním fondu, značné polomy apod.. Jistěže nemusí a nenastanou všechny možné varianty, které nemohu a ani neumím vypsat. Archetyp, každý archetyp, překypuje svými významy. Každý archetyp je vlastně nekonečně bohatý svými možnostmi. Z nich nastanou za určitých okolností jen některé. 
NYNÍ K EVROPĚ
A nakonec se zamyslím nad podobou „choroby“ v Evropě a tomu, že musí čelit vlastně sobě sama.
Bůh, Vesmír, Láska jsou pro svět jedno, přo všechny lidi. Ale vnímáme jen je jinak ne snad (jen) individuálně, ale velmi podstatně a podprahově (nevědoměle) na základě kolektivní psýchy. Jsou to celé kultury, národy, které vnímají archetyp – např. mateřský princip – jinak, natož Boha. Je to podobné tomu, že v Orientu vidí nebe, hvězdy, měsíc jinak, z jiného úhlu, než my v Evropě. Ovšem nemůžeme se domnívat, že odlišnost povahovou působí krajina, geografické podmínky, byť hrají roli též. Je to duch kolektivity, cosi archetypově více určujícího a odlišujícího, a nemůžeme to převést ani na geografii, historii či už vůbec ne na geny; ty to nanejvýše spoluutvářejí; anebo to vše je výrazem archetypového působení. Ta různost archetypová byla např. u Židů (viz Starý Zákon) naznačena vyprávěným o dvanácti židovských kmenech. Spolupracovaly, ale nakonec to byl především jeden kmen Juda, který se stal jakýmsi hlubším jádrem a nositelem vlastního ducha a kultury Izraelitů. Viz více. Když si položíme otázku, co tedy utváří kulturní mentalitu "evropanství" či "západní kultury", pak je to skutečně důraz na jedince (ego), demokracie v nejrůznějších oblastech, a dále přirozený multikulturalismus (v jiném smyslu, než jak vadí v konfrontaci se současnou přistěhovaleckou situací). Naznačím to v následujících odstavcích. evropanství?
Možná že opravdu dojde k tomu, že Evropa zanikne v té podobě, jak ji známe my. Tak jako řeckou kulturu (ponechám stranou předchozí vlivy) vystřídalo římské impérium – a vstřebalo ji. Tak jako řecko-římská kultura byla rozdupána barbarskými kmeny Germánů, Gótů a dalšími, a přesto dál v kulturním vývoji Evropy působila. Také židovství, druhý z pilířů západní kultury, prodělal exody, pogromy, holokaust. A přesto dál ovlivňuje svými podněty západní kulturu (aniž si to běžní lidé uvědomují). A dál dál svými osobnostmi (a nejen těmi, kteří se ke svým kořenům hlásí) působí inspirativně v umění (literatuře, filmu), vědě, psychologii, ekonomice, politice. Rozhodně však nemám na mysli jakoukoli spikleneckou úvahu (aby bylo jasné!). A rovněž i třetí z pilířů, křesťanství, po svém silném sociálním postavení a důrazu ve středověku prožíval později období velké zraněnosti. Tísíce zabitých farářů, jeptišek v revoluční Francii 18. stol. Ničivé praktiky komunistických režimů ve 20. stol. vůči křesťanství a věřícím rodinám a osobnostem (jako kdyby u nás byl snad jen jeden páter Toufar apod.) Dobrá – zůstaňme trochu kritičtí. Křesťanství musí dál diskutovat svá selhání, která jsou i v novověku. A přesto je to náboženství, které hodnotami, jež zastává, obhajuje či uznává - jako je klasická rodina, právo budoucího plodu na život, otevřenost vůči vzdělání, umění i vědě, charitativní činnost atd. - dál silně a pozitivně spoluutváří mentalitu západní kultury.
multikulturnost?
Jsme přirozeně multikulturní tím, odkud k nám doputovaly vlivy, jež zásadním způsobem vytvořily podhoubí evropského vývoje. Řecký duch z Malé Asie, židovská kultura z Blízkého východu přes Egypt, nu a křesťanství z Judey a dalším putováním; nejstarší církve pak známe např. ze severní Afriky.
A také v současnosti jsme přirozeně multikulturní, byť v jiném smyslu, než se uvádí, a možná až příliš. Pěstuje se jóga, šamanismus, různé pohanské kulty a podoby víry či spiritismu. Jiní si zakládají na indiánství jako spásném východisku, jiní na budhismu. Další zas věří v sebe sama, mnozí pak v prachy. Leckteří spočívají v hédonismu (užívání si života). Jiní jsou ateisté – protože třeba věří v božstvo Rozumu a Vědy. Přičemž rozumovost jistě patří k základním rysům Evropanství, ale i tady může být něčeho příliš. Jsme multikulturní v jídle. Jíme sushi. A nejrůznější jiné potraviny. Někteří jsou vegetariáni, mnozí ne. Někteří se shlédli v RAW výživě, jiní hledají pra-potraviny či biopotraviny a bedýnky. Někteří chtějí jen to, co vyroslo u nás (což je mi blízké), jiní zase polykají cizokrajnéí potraviny či živočichy (třeba medúzy), jako kdyby s nimi vyrostli. To vše svědčí o evropanském multikulturalismu mysli i těla, a možná až moc. O multikulturalismu tak svědčí hudební festivaly nejrůznějšího druhu, filmové festivaly, festivaly jídla a chutí atd. demokratičnost?
Jsme přirozeně multikulturní ruku v ruce s tím, že jsem přirozeně demokratičtí - což tvoří ducha západní kultury. Západní civilizaci spoluutvářejí snahy po demokracii od antických dob.. Souvisí to s otevřeností vůči světu a podnětům.
Už řecká kultura byla otevřena světu. Řekové starověku zakládali kolonie poměrně mírumilovně. A především staří Řekové byli v kontaktu s Asií, Afrikou, jihomořskou Evropou. Znali velké civilizace a žádné z nich nepropadli dogmaticky. Ctili svou individuálnost, a sílu individua. Proto z antické řecké kultury již známe tolik jmen z různých oblastí a oborů. Byli otevřeni světu – ale pyšní na sebe sama. Archetypově zřejmě kombinace Apollóna (Slunce) a Herma (Merkura) plus něco dalšího (co to je, to ponechám protentokrát stranou). To možná zůstalo i v těch novodobých sebevědomých řeckých "šibalstvích" .. . Jsme jako Evropané přirozeně multikulturní a demokratičtí také proto, že i křesťanství je multikulturní a demokratické jako náboženství (promiňte, že ho stále připomínám!) . Ze všech náboženství je zřejmě křesťanství nejvíce demokratické. Není vázáno na rasy, národy, kultury, pohlaví, kasty (které stále až drasticky trvají např. v Indii). Křesťanství se poměrně brzy rozrůznilo do církví a uvnitř církví (např. v katolicismu) do řádů. Přes všechny výhrady k vývoji křesťanské církve, speciálně katolické, volba papeže (a nejen jeho) se odehrává relativně demokraticky (když ponecháme stranou „lobování“, které je jistě podobně jako v politice). Ostatně volbu papeže hlasováním nám popsal i tak módní autor, jako je D: Brown ve svých Andělech a démonech. Evropský duch, kultura, civilizace, mentalita je přirozeně demokratická, otevřená. Je kulturou života, přání života – a to ji doposud činilo životaschopnou. Je otevřená jiným vlivům, víc než jinde (proto se tak často hovoří o ztrátě kulturních kořenů u moderních Evropanů). Západní kultura je založena na respektu k hodnotě jednotlivců v kadlubu mnoha kulturních vlivů. V západní kultuře máme obecně i konkrétně vzato mimořádně demokratizované vzdělání, zdravotnictví, ekonomické vztahy, politiku, kulturu - a hledáme v západní společnosti jejich dalších možnosti a varianty. Je to třeba? nemocná Evropa?
Každý organismus má nejen své vidění „světa“. Každý jedinec, či kolektivní mentalita má své vidění „bohů či Boha“. A také každý organismus, jedinec, mentalita čo kulturní celek má rovněž „své“ choroby. Souvisí to s tím, čemu říkáme psychosomatika. A ta se netýká jen jednotlivců.
Možná, že ústředním problémem, „chorobou“, sobě vlastní, je téma střetu kultury „smrti“, spojené s agresivitou, dogmatismem, extremismem, fanatismem, krajní konfrontací - vůči kultuře „života“, spojené s tolerancí, rovnoprávností, diskusí, otevřeností. Všeho příliš ovšem škodí. Vše má být JEN uměřené, přiměřené. Všeho s mírou - říkali staří Řekové. Všeho s mírou, i demokracie, tolerance, diskuse, míru. Mír nemůže být stůj co stůj "falešně" chráněn, jak nám dokázala Británie s Francií svou ústupností vůči Hitlerovu Německu před 2. světovou válkou. Ale nejprve by si zřejmě museli říci Evropané „všeho s mírou“ a uměřeně sami sobě. Dobrovolně se vzdát jistých přehnaných výdobytků. Základem každé kultury jsou určitá „tabu“. Ztrátou tabu se možná nehroutí civilizace, kultura však ano. Tabu Evropy by měla být dobrovolná a rozumná, tak jak odpovídá demokracii a rozumnosti Evropanů. Mělo by se o nich diskutovat. Dám k diskusi jednu zkušenost: byla jsem s vnoučaty na plovárně v Podolí, kde se vcelku dbá, aby i děti měli do bazénů plavečky. Letos se dbalo i na to, by děti – i maličké – měly své maličké plavečky či oblečeníčko kryjící jejich intimitu – i na suchu. Nejprve mne to udivilo. Ale nenapadlo mne, že by to byl ústupek islámu. Zcela chápu, že jde o přijatelnou tendenci chránit intimitu těch malých na veřejnosti. V soukromí (na zahradách apod.) ať si běhají jak je libo…. Nu ale zpátky od plaveček k munduru. Evropa dospěla do stavu, kde se její demokracie a otevřenost stala pro ni samou pohromou. A vše, čeho je příliš, nebo málo, se z hlediska psychiky ať už individuální nebo kolektivní může somatizovat. Měnit se v chorobu. Jsme li kupříkladu příliš neopatrní – můžeme uklouznout na nejbližším schodu. Nechceme-li mít odpovědnost a povinnosti – někdo nám je naloží nebo vnutí. To je princip přenosu, návratu vytěsněného, zákon rovnováhy. A tak se pro Evropu její přirozené, avšak poněkud přehnané tíhnutí k demokracii, individualismu, otevřenosti stalo chorobou.
Evropa přitom vždy usilovala o nějakou formu sjednocení, o silný ekonomický a sociální rámec. Může se jí to dařit za podmínky, že nezapomene na své obranné mechanismy, na svého bojovného ducha. (Z druhé strany ho přejímají nacionální extremisté. A to je rovněž ztělesněním Stínu, toho, v čem je Evropa churavá.) Jsem příznivcem nějak sjednocené Evropy. Ba, jsem příznivcem i EU. Ovšem nejsem příznivkyní toho, že se např. v EU aktuálně řeší automobilové výfukové zplodiny. Místo aby se řešilo – prakticky a důrazně řešilo – že to je Evropa, které hoří u pr… Že Evropě prostě hoří u zadku. 
Miniatura ( Life of Alexander the Great), Francie, cca 1420-25,
léčba ?
A tak nás Dračí Neptun buď ochromí, vyčerpá jako chronicky působící choroba bez léků. Nebo nás otráví, a dojde k rozvratu organismu zvaném Evropa, resp. Západní kultura. Nedej Bůh. Anebo se začneme léčit. A to znamená sebeomezení a životosprávu - nemocný nemůže dělat, co by se mu zlíbilo. Znamená to uvědomit si, co je v našich životech, pro evropskou, pro západní kulturu nejdůležitější, oč v životě západního člověka má jít.
Ztratili jsme např. smysl pro rodinu, a dětí se opravdu tradičním obyvatelům západních kultur rodí čím dál méně. Většina lidí sleduje krátkodobé životní cíle (jak si v životě žít a užít). Ztratil se smysl pro odříkání, skromnost, přirozenou lidskou pokoru. Odtabuizování vede k znevážení mnohého. A tak jako organismus každého živého tvora potřebuje pro svůj život a zdraví zburcovat armádu obranných mechanismů (biologických, psychických...), musí to učinit i organismus Evropy. I kdyby to mělo znamenat opravdu důrazné možná policejní a dokonce vojenské restrikce na obranu západní kultury. Jistý výjimečně trvalý stav bdělosti. Aniž by to znamenalo koncentraci moci jako je tomu u tureckého nebo ruského presidenta. Ale bez zpytujícího pohledu do stavu vlastního organismu, čím se živí, a jaké má sklony, restrikce stejně nebudou tak úplně účinné, nanejvýše dočasné. Platí nejen pro individuum, ale i pro život kolektivního organismu, ono „jak navenek, tak uvnitř – a jak uvnitř, tak navenek“. Dokáže se Evropa, západní kultura, ještě vyléčit? Dokážeme ji přiměřeně léčit každý z nás vlastním postojem a životem? Obnovou stěžejních hodnot? Obranyschopností? Chtěla jsem tedy říci touto statí, že ano: Dračí Neptun působí a bude působit v nejrůznějších podobách. Nejen v podobě terorismu zejména islámského. Ten je však krutou připomínkou chorobného stavu, toho poživačného tanečku západní kultury, věnující pozornost kdejakým půtkám, prkotinám, a málo se starající o své vlastní duchovní základy a integritu. Bude třeba probudit obranyschopnost na úrovni duchovní (světonázorové a náboženské), rozumové, citové i praktické. Na úrovni základních hodnot života a nejdůležitějších - byť jednodušeji pojatých perspektiv pro Evropu a západní kulturu. A to se týká života každého z nás. A tak na závěr připomenu svá dřívější slova:
Přeji vám klidné dny! Ale nezapomínejte, že pokud vaše "světská" část, praktická účast na evropanství, zůstává nepřijata, nezpracována - padá do temnoty (a živí temnotu). Zase jsem trošku zabubákovala - a nyní znovu přeji pěkné léto! A hodně té víry a lásky! |
Neptunica - Psychologická astrologie (astropsychologie) jungovského zaměření
 |
Facebook:
Neptunica.cz