Číst

J. W. Goethe - filosof, který viděl ideje
Rudolf Starý ©                                              revue PROSTOR březen 1992, ročník V., č.19

Ukázky (c):
Žádný esej jsem nikdy nečetl tolikrát a s tak velkým zaujetím jako Goethovu Šťastnou událost. V průběhu let jsem se k němu stále znovu vracel, abych si ověřil, jak dalece jsem pokročil ve svých pokusech o pochopení Goethova „zjevného tajemství“, jež do něj uložil. V duchu Goethova myšlení jej lze označit přímo za „ur-esej“, tj. za prototyp či archetyp tohoto literárně-myšlenkového útvaru. Neboť má všechny náležitosti, které lze od eseje vůbec očekávat.
...
Největší obtíž provázející každý pokus o výklad Goethovy „Denkweise“ spočívá v tom, že jeho „způsob myšlení“, určený pro oblast organického života, je sám organický – živý, je to myšlení, které je neustále v pohybu, ve stavu zrodu a vždy je zasazeno do konkrétních souvislostí. V tomto smyslu jej mohl Goethe právem označit jako „příležitostný“, tedy stejným slovem, jakým charakterizoval svou poezii. Vytrhnout kteroukoli myšlenku z takového živého celku je totéž jako chytit třepotajícího se motýla do síťky a připíchnout ho – milosrdně umrtveného – do své metodologicky uspořádané sbírky.
...
Goethe sám ostatně postupoval stejně, když některé fenomény označoval za „eminentní“, to je takové, v nichž idea, resp. „urfenomén“ vystupuje zvlášť výrazně nebo názorně na povrch. Ideu je podle Goetha možné nejenom myslet, nýbrž lze ji ve všech fenoménech příslušného druhu zřetelně rozpoznat, pozorovat ji, dokonce ji i prožívat.
                                                                                                                         Celý článek

Zpět na seznam