Číst

Jungova psychologie jako „srovnávací fenomenologie“
Rudolf Starý ©                
                        Poprvé uvedeno v samizdatové edici JUNGIANA, sešit 25, Praha 1987. ·                               Tištěno až ve skriptech ČVUT, Kapitoly k filosofii člověka, Praha 1996

Ukázky (c) :
Během sedmitýdenní cesty lodí do Spojených států v r. 1909 trávili spolu Jung a Freud všechen svůj volný čas a bavili se tím, že si vzájemně vykládali své sny. Jeden Jungův sen ‑ byl to sen o domě, který má dvě poschodí ‑ se stal mezi nimi předmětem vážnějšího sporu. V tomto snu se Jungovi zdálo, že se ocitl v domě, o němž věděl, že je to jeho vlastní dům. V prvním poschodí byl pokoj v rokokovém stylu, pod ním pokoj ve stylu renesančním a gotickém a ještě níž pak sklep, který měl antický ráz, a úplně dole se rozprostírala temná jeskyně, kde bylo možné spatřit zbytky předmětů minulých civilizací a dvě polorozpadlé lidské lebky. Freud se při výkladu snu soustředil především na tyto dvě lebky a pokoušel se, ostatně zcela v duchu svého dogmatického Traumdeutung, Junga přesvědčit, že jeho sen svědčí o vytěsněném přání něčí, nejspíš Freudovy smrti (tzv. Todeswunsch). Jung, který přes svou dobrou vůli nedokázal tento výklad přijmout, si začal právě tehdy jasněji uvědomovat, jak velká je propast, která ho dělí od Freuda.
...
Určujícím hlediskem, uplatňujícím se při tomto metodickém postupu, je hledisko analogie: určitý psychický fenomén, například sen, může mít své více nebo méně zjevné obdoby v literatuře, mytologii či patologii; a to, co je v něm typické, se může projevovat paralelně v přírodě, lidském chování, politickém životě, dějinách, umění atd. A protože každý empirický fenomén je vždy tak či onak manifestací některého archetypu, je Jungova hlubinná psychologie, chápaná důsledně jako srovnávací fenomenologie, vlastně stejnou měrou psychologií „povrchovou". Její zásadou je, že „podstatu je třeba hledat na povrchu" (Hofmannsthal).
Celý článek zde                      

Zpět na seznam