KOMENTUJI  - PO ZÁVĚRU STATĚ R. STARÉHO O ČERNÉ LUNĚ

Lenka Adamová, Neptunica (c) 2015

Po uvedení druhé části statě o Černé Luně, napsal jeden čtenář na Facebooku Neptunica svůj dojem z četby, že snad konečně má Lilita pozitivní stránky…
Odpověděla jsem takto:

Bohužel se trochu mýlíte. Na slovo pozitivní v souvislosti s ČL by možná bylo dobré zapomenout. Představuje tu odštěpenou stránku Přírody/Psychiky, která nehodlá nijak podléhat, ani spolupracovat . "Ač páchá zlo, může způsobit dobro". Čili s ní samou nejsou pozitivní stránky spojené. Ty si lze na sobě vydobýt v zápase s ní. U solárních hrdinů (které chce zastavit, zničit!) představuje tedy jak "lákadlo", tak past. A u žen? ČL je nejzazší stránkou nevědomí (ať už individuálního či "kolektivního"). Nevědomí je (na rozdíl od Vědomí) v zásadě "ženské" (emocionální) povahy. Je úkolem žen se s ní spíše vyrovnat (s tou svou vnitřní "čarodějnicí") a učinit tak pro sebe i pro muže... Nu, mnohé ženy s ní bohužel "běhají po lesích" (obrazně řečeno). Tak jako očekáváme my ženy, že muži se vyrovnají se svým přímočarým drsným Martem (archetypem Marta) a učiní tak pro sebe i pro nás. (Nekultivované projevy dnes vyhřezly v IS.)….. ČL nás chce zastavit na cestě individuace a integrace. Proto jsem to úsporně vtělila do slov "Lilitě navzdory" . …. Slovo pozitivní v souvislosti s ČL fakt spíše opomeňte (a také ho v textu pana Starého v souvislosti s ČL nenajdete!). Dle judaistického okruhu se spojila se Satanem. Vzít vážně toho Zlého! je třeba. I on svádí, pokřivuje, zastavuje, co slabé je anebo pyšné... (I zde platí - ač páchá zlo, může přivést k dobru. Ovšem - jemu navzdory!!)

Potud tedy z mé odpovědi na Facebooku (14.8.2015). V závěru své stati O Černé Luně (4. část) Rudolf Starý uvádí,  že se Lilita může stát významných dominantním bodem horoskopu a že pak může, cituji: „podílet se významnou měrou na formování životního příběhu.“

Tato slova však nemají vzbudit dojem, že snad je možné si faktor zvaný Lilita naklonit, (či snad "ochočit"). Nebo že nás snad podporuje na cestě růstu ke Svébytnosti (integrace a střed osobnosti - dle C. G. Junga). To, že se Lilita může „podílet významnou měrou na formování životního příběhu“ opravdu neznamená, že tak činí v náš prospěch. Naopak - v dominantních postaveních se stává spouštěčem či faktorem většího zápasu, útisku, přetlaku, vzepření, katastrofy – po níž může přijít katarze.

Člověk obecně vzato může konat pod "nadvládou" archetypu (pak se člověk stává nástrojem této mocnosti), či ho dokonce tento faktor může posednout, čehož si dotyčná/dotyčný může být i vědom (může se s tímto faktorem vědomě identifikovat)…

Chceme-li, můžeme však nahlédnout, že nás archetyp Lilita (TA LILI) svůdně zavádí (jako bludička) ať už v podobě personifikované či v podobě skutků, situací atd. do slepých míst. A nebo nás svádí k excesům či destruktivním počinům (aniž byly využity či nahlédnuty jiné předchozí nebo jiné současné možnosti...) Anebo se vlamuje do našeho života jako "anděl pomsty"...jehož jsme svým počínáním přivolali.... Ale nechce prospívat v našem růstu směrem k sobě a směrem k Bohu (to je ono Svébytí)... To snad chápeme...

Jistěže se v „zápase“ s Lilitou na cestě integrace, na cestě vyzískání „svébytnosti“ (což se neobejde bez pomoci shůry) můžeme (od ní) přiučit jisté lstivosti, úskočnosti, ničivosti, krutosti, bezostyšnosti, animálnosti atd. – Ale JEN V MÍŘE PODOBNÉ HŘE.….Ale vlastně proč? K čemu? O tom snad jindy. Třeba na sv. Dyndy….

Proč že tedy zůstává ve světě (podobně jako jiní démoni, nebo Satan, Lucifer...) Inu, máme se vůči nim osvědčit.... K tomu nám přeci dal Bůh svobodnou vůli,  prožívání, tvořivost a sebereflexi... A hlavně duši, jež je s to zakoušet lásku, horizonty (dálek, hloubky i výšin), hrůzu, utrpení, i svou vlastní ztrátu... Ale také pokoru, návrat, odpuštění... a ...

Lenka Adamová, Neptunica (c) 2015