Lilita obvykle používá jako lákadla to, co se v souvislosti s daným znamením jeví jako hodnotné a cenné. Tak se ve znamení Kozoroha (Lilita v Kozorohu nebo v 10. domě nebo v aspektech se Saturnem) stává tímto lákadlem společenský vzestup, kariéra, popularita a styky s významnými osobnostmi společenského a politického života. Nebo rovnou královská koruna, jako je tomu v klasickém předobraze typické dějové situace korespondující s tímto znamením a domem, v Shakespearově Macbethovi. Lady Macbeth roznítí ve svém manželovi touhu stát se králem, a to i za cenu vraždy. “Cherchez la femme,” říká se v takových případech, kdy za kariérou průměrného muže stojí žena, která živí jeho ctižádost a touhu po moci, a svými intrikami mu dopomůže k uskutečnění jeho cílů. Nevybíravostí prostředků, jež k tomu mnohdy použije, ho však může zahubit: nutí ho k něčemu, na co jeho schopnosti nestačí, nehledě na to, že každá velká ctižádost se vždy pohybuje na hraně morálního nebo trestního zákona. Někdy protestuje Příroda/lidská přirozenost sama, jako je tomu právě v Macbethovi, kde se na “protestní pochod” vydá sám Birnamský les. V souvislosti s tímto postavením se setkáme také s takovými jevy, jako je náhlé ukončení univerzitní nebo politické kariéry poté, co dotyčný vynaložil nemalé úsilí, aby ve svém oboru dosáhl nejvyšších met nebo přišel s něčím zcela novým a převratným, případně se pokusil o uskutečnění odvážné politické reformy. Často je to intrika, pomluva nebo odhalená nevěra, co ukončí kariéru, která začala tím neslibnějším způsobem. V některých případech se Lilita sama stává vykonavatelkou trestu na svém manželovi nebo milenci, jak to známe z mnoha románových nebo filmových příběhů. V televizním filmu Mezi námi právníky je vražedkyně svého milence – sestřina manžela - nejen soudem prohlášena za nevinnou – a to za pomoci cynického, vskutku ďábelského advokáta -, ale navíc je jí televizí nabídnuta samostatná talkshow, v níž vystupuje jako ochránkyně žen před mužským násilím. Čím se onen nešťastník provinil, se nedozvíme, ale je zřejmé, že se své milované prostě něčím znelíbil. Ve filmu Tajemství Ostrova Saint-Pierre se odehrává děsivý příběh, v němž se Lilita náhle probudí v manželce velitele tamější posádky, a to v okamžiku, kdy zjistí, že v místním vězení čeká na popravu jeden muž. Poprava má být vykonána, teprve až dorazí z pevniny guillotina (jak poznamenává J. de Gravelaine, slavný kat Deibler z doby Francouzské revoluce nazýval guillotinu láskyplně “moje mlčenlivá” nebo také “vdova”). Žena se s odsouzencem sblíží a na svém manželovi si pro něho vymůže některé úlevy. Pohled na muže odsouzeného k záhubě ji zjevně vzrušuje. Tak se z ní pozvolna stává Lilita sama, a ta zatouží po tom, aby i svého manžela dostala do podobného postavení, neboť tím bude moci vyzkoušet opravdovost a hloubku jeho lásky. Manžel ji bezvýhradně miluje a je ochoten pro ni riskovat kariéru i vlastní život. Když jeho žena umožní odsouzenci uprchnout, ptá se jí manžel, zda si uvědomuje, že ho tím dostává – pro porušení předpisů - před popravčí četu. A ona klidně odpoví: “Ano.” Jeho poslední pohled patří jí a je plný obdivu a lásky. Příběh končí nejen smrtí jejího manžela, ale také popravou odsouzence, který se rozhodl, že se raději vrátí a bude čelit svému osudu, a smrtí dobrovolného kata, jenž se nabídl k této práci, ale jehož venkované zřejmě zavraždili, protože náhle zmizel. Odsouzenec si totiž mezi nimi mezitím získal hodně příznivců svým léčitelským uměním. Nešťastný kat po sobě zanechává vdovu se třemi dětmi. Poslední záběr filmu ukazuje ženu popraveného velitele posádky, jak – celá v černém – stojí u okna a zírá do prázdna. Pod neodolatelným diktátem Lility nejen zahubila svého milujícího manžela, ale zneužila a nevyléčitelně zranila také sebe jako Evu. V aspektech Lility na Saturna se často odrážejí jak vysoce ambiciózní cíle, tak i nemožnost jich dosáhnout, nemluvě o celkovém pocitu neuspokojenosti. Vše, oč se v této souvislosti usiluje, se vyznačuje jistým rysem nedokončenosti, nedotvořenosti nebo nedotaženosti. Jako by Lilita bránila v tom, aby věci a události získaly definitivní tvar, jak to odpovídá nejvlastnějším záměrům Saturna jakožto vládce znamení Kozoroha.
Lilita ve znamení Býka
Hnacím motivem Lility ve znamení Býka (nebo ve 2. domě nebo v aspektech s Venuší) je chtivost - nenasytná touha zmocnit se toho, co je v očích světa nejcennější a nejvýznamnější, ať už jsou to hmotné statky, peníze, požitky všeho druhu nebo významní muži velkého světa disponující bohatstvím, mocí, vlivem nebo čímkoli, co představuje společenskou hodnotu, například postavením, původem, titulem, vědomostmi apod. Pokud muž tyto hodnoty dosud postrádá, dokáže ho žena, odpovídající svými vlastnostmi a sklony jeho niterné Lilitě, k těmto hodnotám dovést. Pokud jich už dosáhl, Lilita dál stupňuje jeho nenasytnost, což může vyústit ve známý “midásovský syndrom”. Muž oplývající “hodnotami” všeho druhu a dávající najevo svůj hédonismus má obvykle sklon oslňovat své okolí. V okruhu jeho obdivovatelů se pak jakoby náhodou objeví žena, která ho buď o jeho “cennosti” připraví, nebo přinejmenším způsobí, že mu nepřinesou kýžené uspokojení, v něž tolik doufal. Známý Erbenův Poklad líčí příběh ženy, která na Velký pátek objeví ve skále poklad, a aby nabrala co nejvíc stříbra, odloží tam své dítě.
“Béře, béře ze hromady – klín již plný, sotva vstává, ještě v šátek sobě dává, tak ji mámí stříbra vnady.”
Když se pro dítě vrací, skála je už uzavřená. Za svou chtivost zaplatí Lilitě tím, že jí přenechá – naštěstí jen do příštího Velkého pátku - své dítě. Zlato a stříbro v truhlici se mezitím promění v kamení a hlínu. O filmu Sedmý hřích (v originále Original sin, tj. Dědičný hřích) se můžeme ve filmových recenzích dočíst, že je to “dílko, které se povážlivě blíží kýči”. Nenecháme-li se však odradit filmovými estéty, zjistíme, že ve skutečnosti je to jeden z nejúchvatnějších romantických příběhů o smrtící vášni, ovšemže s Lilitou v hlavní roli. V tomto filmu se Lilita (ztělesněná A. Jolieovou) jmenuje Bonny a jejím partnerem je muž, který v kočovné společnosti, jež právě hostuje v Havaně, kde se odehrává děj filmu, hraje roli Mefista. Když si bohatý kubánský obchodník Luis (A. Banderas) na inzerát objedná nevěstu, zařídí Mefisto, aby Julie (tak se nevěsta jmenuje) zmizela v moři, a na její místo nastoupí jeho družka Bonny. Je krásná a žádoucí, a obchodník jménem Luis jí zcela propadne, ačkoli s láskou původně nepočítal: chtěl pouze poslušnou ženušku, která by mu rodila děti a vedla domácnost. Jeho životní scénář (v podobě horoskopu s Lilitou v Býku a nejspíše v 7. domě) mu však zřejmě předurčoval zkušenost s ženou právě tohoto typu. Bonny/Lilitě netrvá dlouho a připraví ho o všechny peníze i šperky – a beze stopy zmizí. Luis se rozhodne, že ji najde a zabije. Avšak v okamžiku, kdy jí stane tváří v tvář, nemá dost síly, aby zmáčkl spoušť. Tolik ji miluje, že je ochoten jí odpustit, a žádá po ní, aby se s ním vrátila domů. Lilitin přítel Mefisto, který se vydává za detektiva, ji však rovněž vypátrá a falešná Julie se ocitne v situaci, kdy se musí rozhodnout, zdabude i nadále Lilitou a společnicí Mefista, nebo se jako Bonny stane Luisovou manželkou. Zpočátku se zdá, že Mefisto ji má plně ve své moci. Na jeho pokyn nasype Luisovi do kávy jed. Ten, aby ji přesvědčil o své bezmezné lásce, jí řekne, že ji miloval jak jako Julii, tak i jako Bonny, a kávu s plným vědomím následků před jejíma očima vypije. Teprve tato dobrovolně přijatá oběť, jak se zdá, vysvobodí Bonny z moci Lility a ona prchá s polomrtvým Luisem na nádraží. Mefisto je však dostihne a Bonny ho v potyčce zastřelí. Ve vězení čeká Bonny na popravu, ale svým vyprávěním dojme přítomného zpovědníka natolik, že místo jí najdou ráno pod plachetkou jeho. V poslední scéně filmu vidíme Bonny, jak jako půvabná a obdivovaná hostitelka dává Luisovi tajná znamení o kartách jeho protihráčů při pokru. Luis ji svou láskou sice získal, ale nezískal ji jako Julii, nýbrž jen jako Bonny/Lilitu, která věrna svému poslání (Černá Luna v Býku nebo ve 2. domě) připravuje o peníze své bohaté hosty. Ale i tak je to dosud nejodvážnější pokus o soužití s nenapravitelnou Lilitou, i když jen za podmínky, že muž, který ji miluje, se stane jejím komplicem.
Lilita ve znamení Štíra
Znamením zvěrokruhu, v němž Lilita ohlásila svůj návrat z babylonské minulosti nejnázorněji a nejdramatičtěji, je znamení Štíra (Lilita ve Štíru nebo v 8. domě nebo v aspektech s Plutem). Zde totiž Lilita ohrožuje muže na nejcitlivějším místě a hrozí mu smrtí. Jejím předobrazem ve zvířecí říši je kudlanka nábožná. Ta, jak známo, samečkovi ještě během páření ukousne hlavičku... Lilita zde díky svému milostnému umění slibuje muži nejsladší “malou smrt”, jak orgasmus údajně nazývali cudní viktoriáni, tu však někdy dovede až k doslovné “velké smrti”. Ve filmu Basic Instinct, který podává dokonalý portrét Lility představované Sharon Stonovou, je milovník po dosažení orgasmu ubodán sekáčkem na led. Bylo by ovšem možné ho rovněž umilovat k smrti nebo mu ukousnout či uříznout penis. Ve znamení Štíra a v 8. domě nabývá mocenská a sexuální symbolika plného významu. Jde o to, kdo “má vrch” nebo kdo je “na koni”, a to nejen při milování, ale vůbec. Jde tedy o to, kdo koho bude ovládat. Téměř všechny představitelky Lility v současném filmu zaujímají při milování polohu, o niž se už v ráji rozhořel nesmiřitelný spor, neboť v této poloze se odráží zápas o dominantní postavení mezi Adamem a Evou/Lilitou. Zatímco Eva se ochotně poddává (přičemž faktická poloha není ve skutečnosti žádným problémem, jak pochopily i některé hlubinné psycholožky), Lilita odmítá při milování “pod-lehnout”, a proto se vzepře a Adama opustí. Neboť ví, že “pod-lehnutí” faktické je zároveň “pod-lehnutím” symbolickým. Druhým významným tématem tohoto znamení je téma životního programu, resp. scénáře, podle něhož se život dotyčného má rozvíjet. Každý člověk má žít podle svého vlastního scénáře, a ne podle scénáře svého otce (Pluto/Slunce), matky (Pluto/Luna) nebo dokonce Lility (Pluto/ Černá Luna). Ve filmu Basic Instinct má představitelka Lility ve své režii dokonce i životní scénář detektiva, který ji vyšetřuje pro podezření z vraždy. Je totiž příznačně autorkou detektivních románů, přičemž v každém dalším románě vylíčí způsob, jakým dojde k její příští vraždě. Detektivní příběh o tragickém konci vyšetřujícího detektiva je už připraven k vadání, ale detektiv je natolik očarován Lilitou, jejím zjevem i uměním milovat (“To byla soulož století!” zvolá poté, co se spolu pomilují), že nevidí neslyší a spěje do záhuby. Ještě předtím však zastřelí policejní psycholožku (svou věrnou Evu), která se mu snaží pomoci. Ta se stane obětí dokonalé léčky, kterou jí nastrojí Lilita. Detektiv je chválen celým mužským policejním sborem za prozíravost a pohotovost při zákroku. V závěrečné scéně filmu vidíme detektiva, jak se miluje s Lilitou, která bezděčně šmátrá pod postelí po sekáčku na led. Nakonec se rozhodne se, že tentokrát ještě počká. Koneckonců, proč by si s tím troubou ještě trochu neužila? Pokud muž odolá svodům Lility a odmítne její “lásku”, vyvolá v ní ten nejhorší druh hněvu. Někdy se Lilita spokojí jen s tím, že ho pomluví – jako to udělala její pradávná sestra Putifarka: podle její výpovědi to byl on, kdo se pokoušel ji svést, ba dokonce znásilnit. Když jde o krutou orientální krásku, jakou byla Salomé, hrozí odmítavému muži, že přijde o hlavu, tak jako se to stalo Janu Křtiteli ve známém biblickém příběhu. Dnešní Lility samozřejmě hned nesahají – a ani to nemají zapotřebí – po krajních donucovacích prostředcích. Většinou stačí nátlak v podobě odmítání lože, tiché domácnosti nebo jen tak mimochodem přiznaného milence či obdivovatele. Ani kastrace ve své krvavé formě není vždy nezbytná: často stačí několik degradujících poznámek týkajících se potence pána tvorstva. A ani používané tresty nemusí hned patřit k těm nejkrutějším: stačí, když se Lilita vždy znovu přesvědčí, že její vyvolený ji bezvýhradně podléhá a že ho má plně ve své moci.
Sfinga, bronzová soška ze 6. stol. př. Kr.
Lilita ve znamení Blíženců
Jestliže ve znamení Střelce (a v 9. domě) vystupuje Lilita v roli hada svádějícího Evu a Adama k tomu, aby pojedli jablko ze stromu poznání - v němž se skrývá nejtajnější božská moudrost -, v protějším znamení Blíženců (nebo ve 3. domě nebo v aspektech s Merkurem) má podobu Sfingy, která střeží všechny poznatky o člověku a o světě. Hádanka kladená odvážným mladíkům, jež se ji pokoušejí rozluštit, zní: ráno to chodí o čtyřech, v poledne o dvou a večer o třech; co to je? Jde o vědění, které bychom dnes označili jako vědeckotechnické nebo jako všeobecné informace, jaké získáme, když absolvujeme běžné školní vzdělání a čerpáme informace z encyklopedií, internetu a naučných časopisů typu 100 + 1 zajímavost apod.Ale i ten, kdo si chce osvojit tento, dnes běžný a všeobecně dostupný druh poznatků, se vystavuje smrtelnému nebezpečí, pokud chce vědět víc, než je Příroda ochotna mu dovolit. Proto vytvořila Sfingu, aby v člověku probouzela touhu rozluštit různé hádanky (nebo alespoň křížovku) a dozvědět se víc, než je obvyklé, a pokud při tom překročí určité meze nebo projeví neznalost, potrestá ho za to. Když je Sfinga s odpovědí nespokojena, odvážlivce pozře. Pokud se naopak současnému Oidipovi podaří na její otázku odpovědět, vrhne se Sfinga ze skály a zmizí ze scény. Právě mytický Oidipús se ovšem přesvědčil, že znalosti tohoto druhu postačí k tomu, aby byl veřejností oslavován jako vítěz, ale nestačí na to, aby se uchránil strašlivého omylu, jehož se dopustil, když nejprve zabil svého otce a potom se oženil s vlastní matkou. Dnešní Sfingy mají svůj předobraz v moderátorkách nesčetných a nekonečných televizních soutěží, v nichž se kladou otázky, na nichž lze odpovědět pomocí znalostí právě tohoto blíženeckého (merkuriálního) typu. Ortel takové televizní Sfingy v krajním případě zní: Máte padáka! A účastník soutěže odchází zahanben, protože si troufal vědět příliš mnoho. Existují dokonce televizní pořady (jež má rovněž v režii Lilita), v němž si diváci dělají legraci z lidí, kteří jsou tak hloupí, že neznají odpověď ani na ty nejbanálnější otázky. Ten, kdo nezná správnou odpověď, má Černého Petra a stává se předmětem všeobecného posměchu. Pokud dnešní Oidipús ví něco, co by chtěla jeho partnerka vědět, stačí, aby se proměnila v Lilitu, a ta z něho už dokáže vše “vytáhnout”. Lilitina touha po vědění připomíná vzdušný vír, v jehož bezedných útrobách mizí vše, co Oidipús ví, dokud se jeho vědění zcela nevyčerpá. A vyčerpaný je pak i on sám, takže se ocitá na pokraji zhroucení, jaké patrně zná každý vědec, badatel nebo filosof hledající odpověď na neřešitelné záhady života. Týká se to všech, kdo chtějí dospět až k samé hranici poznatelného. V nitru těchto nenasytných zvědavců sídlí s největší pravděpodobností Lilita ve znamení Blíženců; nebo narazí na ženu, která má podobné postavení a sama žízní po poznání. Lilita v Blížencích chce vědět pokud možno vše, ale sama se dokáže náhle a bezdůvodně odmlčet a odmítnout cokoli sdělit. Mlčení je její mocnou zbraní. Může jít často o poznatky zcela banálního rázu, ale může se také stát, že právě na nich závisí vyřešení závažného problému. Odmlčení Sfingy se stává vážným problémem, jestliže Sfinga nedořekne, co načala: nedokončí větu, sdělení, zprávu, článek nebo knihu (psychologové hovoří o “spisovatelském bloku”). Je to její způsob, jak znemožnit adeptům vědění, aby pokračovali v procesu poznání a šíření poznatků, který podle jejího názoru překračuje jakousi přirozenou hranici. Její mocnou zbraní je rovněž komolení nebo překrucování informací, jmen a pod. Tím může poškodit pověst slavného nebo úspěšného muže (na něž má Lilita spadeno v kterémkoli znamení). Nebo naopak může prozradit, co se vskrytu připravuje, a tím dát protivníkovi do rukou mocnou zbraň, případně může tímto prozrazením znemožnit uskutečnění nějakého plánu. Jak si všimly některé astroložky, má také Lilita v Blížencích incestní sklony, jinak řečeno, tíhne k blíženeckým, sourozeneckým vztahům v nejširším smyslu slova. Nejde vždy vyloženě o incest, nýbrž o vztahy endogamního charakteru, tj. vztahy, v nichž převažuje “příbuzenská” blízkost, co nejužší kontakt a povahová shoda. V případech “spřízněnosti volbou” se pojítkem mezi partnery může stát zájem o příbuzné obory, podobný umělecký žánr atd. V horoskopu muže se Lilita v Blížencích projevuje mnohdy také tím, že prvořadou hádankou, kterou musí dotyčný vyřešit, je Žena s velkým “Ž”. Jinak řečeno, žena sama se pro muže stává hádankou, na niž je nucen hledat odpověď, někdy třeba celý život. V horoskopu ženy se Lilita v Blížencích může stát pastí, do níž se chytí ta, která nedokáže odolat moci, kterou Sfinga nabízí. Je to moc spočívající ve vědění, výmluvnosti a informovanosti a lze ji uplatnit ve svém nejbližším okolí, zejména v kontaktu s muži. Pocit převahy, jenž je s tím spojen, však dříve či později “oidipovsky” zhořkne.
Lilita ve znamení Vodnáře
Pokud Lilita projevuje naplno svou vzpurnost, nepoddajnost a zneuznání, pak je to ve znamení Vodnáře (nebo v 11. domě nebo v aspektech na Urana). Odráží se v tom charakter vodnářského znamení a Urana samého. Uran, jak víme z řecké mytologie, nedovoloval svým dětem, aby vůbec opustily lůno své matky Gáii, protože nevyhovovaly Uranovým ideálním, dnes bychom řekli “virtuálním” představám o tom, co je dokonalé, krásné, správné, spravedlivé, vrcholně výkonné a funkční. Touha po absolutní, tj. ideální a bezchybné dokonalosti je prastará a ztělesňuje ji právě Lilita. Připomíná nám to pověstný zpěv Sirén, jemuž prý nebylo možno odolat. A tak lidé nepřestávají snít ani po opakujícím se zklamání po nějaké zemi, v níž by panovaly dokonalé společenské poměry – svoboda, rovnost, bratrství -, po zemi, která je Utopií, tj. místem, které ve skutečnosti neexistuje. Platón věnoval tomuto utopickému projektu celou jednu knihu (Ústavu), a po něm tak učinili T. Morus, T. Campanella a jiní. Dosud poslední “reálnou utopií”, v níž starší generace prožily značnou část svého života, byla utopie vzešlá z představ falešného sociálního proroka Karla Marxe. Vše, co neodpovídá virtuální realitě, je z hlediska vodnářské Lility hodno zavržení. Nemůže být uznáno, a proto jako by neexistovalo. Požadavky, jež ve jménu Utopie stanovuje Lilita, jsou prakticky nesplnitelné. Každý pokus uskutečnit utopické plány, končí nezdarem. Stav, jehož je tím dosaženo, je často ještě horší, než ten, který měl být revolučně přetvořen a vývojově překonán. Zklamání z neuskutečněné utopie je úplné a projevuje se jak ve znevažování přítomnosti, tak i v nevíře v budoucnost. Ve své zaslepené přepjatostí pokládá Lilita v tomto znamení (zejména v aspektech na osobní planety) jakýkoli plán, který má dokládat technickou vyspělost civilizace, za nehodný toho, aby se vůbec uskutečnil. Proto se také Lilita vyskytuje tak často v událostních horoskopech, které zachycují start nebo počátek nějakého technického projektu nebo zahájení procesu realizace plánů sledujících civilizační pokrok. Svědčí to o tom, že tyto projekty a plány se v dané konstelaci ocitají na hranici lidských a technických možností a že vyžadují zvláštní přípravu a nejvyšší obezřetnost při jejich provádění. V aspektech na osobní planety naznačuje Černá Luna uranistického charakteru, že dotyčný se nespokojí s obvyklými postupy nebo plány a že jeho úsilí směřuje k nejvyšším cílům. V tom je jeho velká šance, ale zároveň nebezpečí, že své plány pro přehnané nároky na sebe i na druhé nikdy neuskuteční. Často se zdá, že jakákoli snaha vyhovět těmto maximalistickým požadavkům, ať už mají jakoukoli formu, je předem odsouzena k nezdaru. Čínská princezna Turandot, která se sama pokládá za povznesenou a nedostupnou “virtuální bytost” – je chladná, pyšná a neschopná lásky -, dává uchazečům o svou přízeň tři hádanky, přičemž si je naprosto jista, že hádanky jsou natolik obtížné, že se nikomu nepodaří je rozluštit. Ví, že všichni ti troufalí princové přijdou o hlavu. Pokud se však řízením osudu stane, že princ Kalaf na ně dokáže odpovědět, cítí se Turandot ohrožena. Láska by mohla její ledový krunýř rozpustit. Proto Turandot požádá svého otce, aby daný slib zrušil. Otec je však neoblomný. Ani Kalaf se nevzdává a pokračuje v úsilí si princeznu naklonit. Přijde s nabídkou, že když Turandot do úsvitu příštího dne uhodne jeho jméno, vydá se on dobrovolně do rukou kata. Turandot vyzve pod krutými tresty své poddané, aby vypátrali Kalafovo jméno. Kalafův otec končí na mučidlech, Kalafova věrná otrokyně Liú (jeho věrná a milující Eva) se probodne dýkou. Kalaf vyznává Turandot svou lásku, ta ho však prosí, aby odešel. Kalaf vysloví v sebevražedné odvaze své jméno, a Turandot, dojata silou jeho lásky, se konečně poddá a oznamí otci, že uhodla hádanku Kalafova jména. Tímto jménem je “láska”. Málokterému muži, jenž dnes prožívá na pozadí tohoto příběhu své dobrodružství při setkání s Lilitou v roli Turandot, se však poštěstí, aby prožil tak šťastné rozuzlení jako princ Kalaf. Tím se ostatně liší princové od obyčejných smrtelníků. Ti jsou obvykle nuceni čelit dalšímu a dalšímu odmítnutí, aniž svou princeznu kdy přesvědčí o správnosti svých odpovědí. Jak už bylo řečeno, postavení Lility ve Vodnáři se často vyskytuje v horoskopech událostí, jejichž úspěšný průběh závisí na vysoké míře technických a organizačních schopností. Tak jako ve vzdušném znamení Blíženců se Lilita odmlčí a v druhém vzdušném znamení Vah se partnerovi odepře a prchá, ve třetím vzdušném znamení Vodnáře se může stát přímo ztělesněním vzdoru a odmítání. Žena, která se ztotožní s tímto mytickým postojem, získává nelidské rysy a sama si pak brání v prostých a přirozených projevech. Muž, v jehož horoskopu (případně v kombinovaném horoskopu s jeho partnerkou) je Lilita ve Vodnáři, stojí před nesmírně obtížným úkolem, jak vyhovět svým vlastním vnitřním nárokům na uranistickou výjimečnost a originalitu svých “odpovědí” na otázky, jež klade lidská existence, a nepřijít při tom o hlavu.
Lilita ve znamení Raka
Ve znamení Raka (Lilita v Raku nebo ve 4. domě nebo v aspektech na Lunu) se Černá Luna setkává se svou sestrou Lunou a Lilita se svou sestrou Evou. Lilita se zde může pohybovat v prostředí, jež Luně jakožto vládkyni Raka v přirozeném zvěrokruhu přísluší. A zde jí také může Lilita nejvíce uškodit tím, že ji brání v jejích mateřských funkcích a ohrožuje její rodinu. Luna na rozdíl od Slunce, jež je stálicí, je proměnlivá, a to nejen svými lunárními fázemi ve vztahu ke Slunci, ale také ve smyslu vertikálního stupňování. Mateřské lůno je první metamorfózou Luny; dalšími stupni jsou matka, mateřská náruč a klín, postel, pokoj, byt, dům, rodina, rodný kraj, pospolitost. To vše se může stát předmětem absolutních tužeb Lility a zároveň i nedosažitelným cílem a nesplnitelným přáním. Týká se to i ostatních atributů Luny, jimiž jsou takové vlastnosti, jako je citlivost, něha, vstřícnost, schopnost přijímat, nechat se oplodnit, pečovat, poskytovat výživu, bezpečí, útulnost, schopnost uchovávat zážitky v paměti atd. Tam, kde Eva poskytuje konejšivou náruč, nabízí Lilita regresi – v mnoha ohledech malátnou a příjemnou - do dětského stavu nebo do stavu označovaných psychologií jako Syn-milenec. Muž s Černou Lunou v Raku (nebo ve 4. domě nebo v aspektech na Lunu) může podlehnout pokušení stát se znovu dítětem své matky, manželky, přítelkyně, případně pečovatelské sociální instituce. Lilita v něm probouzí touhu navrátit se zpět do mateřského lůna. Láká ho k incestu se svou vlastní matkou nebo s její náhradnicí, případně – v podobě nezletilé dívky pod známým jménem Lolita - k “incestu” s její nezletilou dcerou.
V této souvislosti se ukazuje, že psychického incestu se dopouští ten, kdo navazuje partnerský vztah na stejné úrovni endogamie, jaká panovala mezi ním a jeho matkou (mezi ním a jeho niternou ženskostí). Teprve jistý posun směrem k exogamii, tj. k ženskosti, která je “ještě něčím jiná”, než byla jeho matka, znamená skutečné překonání “příbuzenského libida”. “Jiná” znamená v tomto případě “cizí”. Obě tyto formy, říká Jung, “se navzájem drží v šachu: endogamní tendence doporučuje sestru, exogamní tendence cizinku”. pozn.1
Osudový omyl, jehož se dopustil mytický Oidipús, tedy nespočíval v tom, že se jako solární hrdina oženil s “matkou” (Lunou), ale v tom, že si nevzal “cizí matku”. Bez tohoto prvku “cizosti” mizí napětí mezi Sluncem a Lunou, a život se stává neplodným stejně jako kdysi v Thébách. Nevděčným, ale přece jen vzrušujícím úkolem muže v rámci kosmického telos je hledat, nacházet a osvojovat si to, co je dosud cizí, a integrovat to do okruhu vědomého a kultivovaného života. V tomto světle se rovněž ukazuje, že případné klonování patrně umožní náhradu jednotlivých tělesných orgánů (jako by to byly součástky člověka chápaného v novověkém smyslu, tj. jako “člověk-stroj”), avšak celek lidského života ponechá v uzavřené nehybnosti a neplodnosti. Proměnlivost Luny způsobuje, že z pečující a výživu poskytující matky se může časem stát odmítající, netečná nebo dokonce krkavčí matka. Jako by matka Příroda sama korigovala více nebo méně drsným způsobem mateřskou péči poskytovanou svým dětem. Porodí je, vyšle je do světa, ale pokud si k ní neuchovají správný vztah – uvolněný, avšak trvalý a živý -, musí si je prozatím podržet ve své moci. Někdy je dokonce pozře, vykastruje nebo z nich udělá homosexuály. Nebo naopak - aby se od ní konečně odpoutaly, je Matka nucena se k nim mnohdy chovat velice drastickým a nevlídným způsobem a dávat jim tím najevo, že se o ně nehodlá dále starat. Eva toužící po dítěti a budící dojem nejněžnější a nejpřítulnější ženské bytosti, se po otěhotnění a porození dítěte může proměnit v panující Včelí královnu, která o svého partnera ztratí zájem a dříve či později z něj učiní “trubce”, jehož “použití” se omezuje na běžný domácí provoz. I to je zřejmě způsob, jak dát tomtuo “trubci” najevo, že obzorem vlastní rodiny nekončí zájem muže a že v protilehlém znamení Kozoroha na něj čeká celý širý svět. Pozornost Včelí královny se v podobě pověstné “opičí lásky” může plně soustředit na syna, z něhož chce mít Syna-milence, jenž je na ní zcela závislý a žijejejím životem. Také to lze chápat jako “opatření” Přírody/Prozřetelnosti, jež je určeno k tomu, aby syna přimělo ke snaze se osamostatnit a vydobýt si nezávislou existenci. Do téže kategorie Syna-milence se pak Velká matka pokouší zahrnout i všechny partnery aspirující na to, aby nahradili manžela-trubce v některých jeho funkcích. Muži s tímto postavením Černé Luny (zejména s aspekty Černá Luna/Luna/jižní Lunární uzel) se někdy cítí spíše jako ženy. Jejich partnerské vztahy k ženám jsou v důsledku toho natrvalo zatíženy. Jsou to muži, kteří nepřestávají hledat náhradnici své matky, a jejich hledání je někdy bez konce (zejména v případě horoskopu ve tvaru misky). Ženy ujímající se role Lility ve znamení Raka mají sklon pohybovat se v proměnlivých rolích mezi hodnou a zlou matkou, žádoucí a frigidní partnerkou, vřelou mateřskou péčí a naprostým nezájmem o druhé. Někdy se stávají věkově staršími partnerkami mladších mužů a chlapců. Zasvěcení v podobě zkušenosti, jež nabízí přátelství s ženami tohoto typu, je pro dosažení mužské zralosti zvlášť žádoucí a cenné. Tomu však odpovídá i nebezpečí skrývající se v hrozící regresi a trvalé dětinské závislosti. Mladé dívky, jež se ztotožní s Lilitou natolik, že přijímají roli “Lolity” ve vztahu ke starším mužům, se mohou stát jejich obětí, jak o tom vypráví známý stejnojmenný román. Jsou však známy příběhy, v nichž “Lolita” raději zavraždí svého partnera, v němž spatřuje svého“tatínka”, než aby znovu prožívala situaci, kdy otec opouští matku kvůli jiné ženě.
* (závěr) * Jakjsem zdůraznil už shora, v této stati mi šlo o základní charakteristiku Černé Luny/Lility jako astrologicky významného bodu horoskopu. Mým cílem byla typologie Lility v korespondenci se znameními zvěrokruhu. Získaný model se snad může stát výchozím bodem empirického vyhodnocování Černé Luny v individuálním i událostním horoskopu. Jak čtenář jistě nahlédl, při hledání adekvátních obrazů Lility není vždy možné dospět k archetypicky čistému příkladu. Přesto se o takové mytické, pohádkové a umělecké obrazy v korespondenci s Lilitou musíme pokoušet, neboť představují v té či oné míře vlastnosti, jimiž se tušený pravzor Lility v horoskopu vyznačuje. Je rovněž zřejmé, že konkrétní podoba a chování tohoto významného dílčího komplexu lidské psýchy je vždy výsledkem kombinace všech tří základních prvků horoskopu. Černá Luna/Lilita v domech horoskopu a v aspektech na Slunce, Lunu a ostatní planety představuje samostatné kapitoly, jimž je nutno při výkladu tohoto faktoru věnovat zvláštní pozornost. Dům, v němž je v horoskopu Černá Luna/Lilita, ukazuje na oblast života, v níž se s určitou podobou Lility – nejspíše personifikovanou – setkáme. Znamení, v němž je Lilita, naznačuje její typ, vlastnosti a způsob chování. A aspekty, jež ji spojují s planetami, signalizují směr a zaměření jejího působení. Obraz Lility, který jsem uváděl v souvislosti s filmem Sedmý hřích, je patrně obrazem složeným z postavení Černé Luny ve znamení Býka a v 7. domě a v aspektu na Slunce. Podobně obraz Lility, jak se nabízí ve filmu Francouzova milenka, lze chápat jako kombinaci Lility ve Vodnáři, v 7. domě a v aspektu na Venuši. Atd. Postavu Černé Luny/Lility na hlavních osách horoskopu (AC, DC, IC a MC) je třeba pokládat za dominantní (podobně jako v případě planet). Jako zvlášť náročné a kritické se ukazují aspekty Lility na Slunce či Lunu a konjunkce Lility s jižním Lunárním uzlem a s transsaturnskými planetami – Uranem, Neptunem a Plutem - a také postavení Lility v 8., 11. a 12. domě. Při výkladu Lility je nutno brát v úvahu také to, že tento významný bod horoskopu není symbolem energie - jak je tomu v případě planet -, která se musí tak či onak projevit, nebo se potlačuje, případně přenáší. Lilita jakožto potenciální reakce Přírody a lidské (ženské) přirozenosti může zůstat neprojevená nebo se přihlásí o slovo jen občas, například v krizových situacích. Zkušenost svědčí o tom, že Lilita se výrazně projevuje při formování charakteru a způsobu chování lidí, kteří se ocitají dlouhodobě v defenzivě, trpí pocitem méněcennosti a ublíženosti nebo chovají ctižádostivé plány, na něž jim jejich vlastní síly nestačí. V takových případech se může Lilita stát – bez ohledu na věk – dominantním bodem horoskopu a podílet se významnou měrou na formování životního příběhu. Výklad, který nebere tento faktor v současných civilizačních podmínkách na vědomí, musí nutně zůstat neúplným. (C) Rudolf Starý, 2005